Temno

Kapitola první-Setkání

Temno

Jela vlakem už třetí den. V dálce nechala svůj život, který si vytvořila a jela vstříc ničemu. Bylo, krásně ale ona byla myslí úplně v jiném dni. Vzpomínala na strašně dávná léta, která jsou už dlouho pryč. Zaslechla známé cvakání razítka, kterým označoval průvodčí lístky cestujících. A ksakru, tak přece přišel. Pomyslela si Alexandra a stáhla si kapuci více do čela a dělala, že spí. Její dlouhé kudrnaté tmavě hnědé vlasy jí spadaly po ramenou.  „Lístky prosím." Vyvolával průvodčí těsně za jejími zády. Už stál vedle ní, cítila jeho pach a slyšela jeho tep. „Slečno, lístek prosím." Zaklepal jí průvodčí na rameno. Rozespale se na muže v uniformně podívala. „Ach lístek hned vám ho dám." Řekla a podívala se průvodčímu do očí. „Lístek jsem vám dala, vše je v pořádku, jděte dál." Upřeně se muži dívala do očí a její zorničky se rozšířili jak, ovládla jeho mysl. ,,Děkuji slečno, přeji příjemnou cestu." Odpověděl průvodčí.  ,,Děkuji vám." Usmála se sladce Alexandra. Naštěstí nikdo na její čtyřce kromě ní nebyl. Podívala se z okna a viděla překrásnou krajinu Orlických hor, kterými projížděl její vlak směřující do Prahy. Dala si nohu přes nohu a vynadala zrcátko. Upravila si oční linky a řasenku. Věděla, že vypadá skvěle jako vždycky od doby co zemřela. Ano přesně tak Alexandra je upírka a je mrtvá i přesto jí však tluče srdce. Vlak asi po půl hodině zastavil v Pardubicích. Přistoupilo mnoho lidí. Sedl si k ní muž asi okolo čtyřicítky a úlisně se na ní usmál. Přesně tak nevýhoda dobrého vzhledu. No fůj na tebe bych nešáhla ani klackem od hovna. Pomyslela si a vražedně se na slizáka podívala. Muž sklopil zrak a vyndal si z batohu svačinu. Alexandra si vyndala sluchátka a telefon. Pustila si hudbu, ale ne moc na hlas protože měla moc citliví sluch. Suprové jednadvacáté století. Děkovala Alexandra za technické vymoženosti dnešní doby, která ještě před jedním stoletím nebila. O to také bylo cestování vlakem jednodušší nežli tenkrát. Vlak znovu zastavil tentokrát v Kolíně. Znovu se do vagonu napral dav lidí a tentokrát obsadili i poslední dvě místa ve čtyřce kde seděla. Alexandra zavětřila pach krve, která kolovala v žilách okolních lidí, byl nesnesitelný. Nejedla od včerejšího večere. Nasadila si sluneční brýle. Slizák naproti ní na ni znovu zíral. Nevšímala si ho. Konečně v reproduktoru zazněl has ženy, která hlásila následující stanici. Už byli v Praze, ale teprve přijížděli do Libně. Alexandra vystupovala na hlavním nádraží. Vlak začal brzdit. Zastavili a po chvíli se zase rozjeli. Alexandra se zvedla a sundala kufr z úložiště zavazadel. Poté si zapnula batoh, který si nandala na záda a vyrazila ke dveřím. Vlak začal prudce brzdit, a když zastavil, Alexandra otevřela dveře a vystoupila. Konečně zase po dlouhé době byla v Praze. Hlavní nádraží vypadalo úplně jinak nežli před devadesáti lety, kdy odsud Alexandra odjela naposledy. Bylo „nečekaně" modernější! Alexandra se usmála. Je zase v rodné zemi. Bylo tu rušno a Alexandra se vydala k pojízdným schodům. Táhla za sebou svůj kufr a prohlížela si nádraží. Sjela po schodech dolů a vydala se do hlavní haly. Ano změnilo se to tu. Najednou se nad její hlavou otevřel výhled na starou část nádraží. To se nezměnilo. Pomyslela si a usmála se pro sebe. Zavzpomínala na den, kdy odtud odjížděla. Nebo by se dalo spíše říct, když odsud utíkala. Pokračovala dál. Ocitla se v hlavní hale, kde bylo opravdu mnoho obchodů. Vydala se po, tentokrát pojízdném pásu dolů a pokračovala k východu. Alexandra vyšla ven. Aniž by se stačila trochu rozkoukat někdo do ní vrazil. Když se po něm otočila, spatřila velmi pohledného muže. Měl černé vlasy, modré oči a byl vysoký. A taky si všimla, že jí pošlapal oblíbené boty! „Sorry!" vyhrkl muž, ale když spatřil Alexandřinu tvář pohotově se opravil. „Omlouvám se slečno." Řekl galantně. „Omluva nepostačí! Zničil jste mi má boty!" Zavrčela na něj Alexandra. Muž se pokřiveně usmál. „Tak to mě velice mrzí." Řekl sarkasticky a pokračoval v chůzi. „Idiot!." Zavrčela Alexandra a pokračovala v chůzi. „Fiflena!" vrčel muž. Alexandra si to namířila do hotelu v centru města. Na recepci ovlivnila recepční, že zaplatila na měsíc to nejlepší apartmá v hotelu. Recepční jí s úsměvem podala klíče a poslala jí do dvanáctého patra pokoj č.300. Alexandra vyjela výtahem do posledního patra a našla dveře s číslem shodujícím se s tím na klíči od nich. Odemkla dveře a vešla do apartmánu. Byl luxusně zařízený. Alexandra se blaženě usmála. Přesně podle jejího gusta. Koupelna byla naprosto úžasná stejně tak zbytek pokoje. Alexandra skopla boty na podlahu a padla na záda do postele. Byla tak božsky měkká. Někdo zaklepal na dveře. Alexandra vztekle zavrčela a šla ke dveřím. „Co chcete?" Zavolala přes dveře. „Nesu vám lahev šampaňského. Je to pozornost hotelu." Řekl muž za dveřmi. Alexandra otevřela dveře a usmála se na služebného a všimla si, že je pohledný. „Děkuji, to je od vedení hotelu hezké, pojďte dovnitř a postavte to na stůl." Řekla a odstoupila ode dveří. Muž prošel kolem ní dovnitř a postavil šampaňské na stůl. Alexandra zavřela dveře a znovu se sladce na muže usmála. „Nekřič." Ovládla Alexandra muže. „Nebudu křičet." Zopakoval muž. „Jak se jmenuješ?" Zeptala se Alexandra. Muž se na ní podíval a usmál se. „Jmenuji se Tomáš slečno." Odpověděl muž. Alexandra k němu vykročila a zastavila se těsně před ním. „Líbíš se mi Tomáši." Řekla svůdně Alexandra. „Vy jste také krásná slečno." Odpověděl muž a hladově se díval na její rty. Alexandra přistoupila ještě o jeden krok. Tomáš se naklonil a políbil. Jen lehce, ale jakmile zjistil, že mu Alexandra polibek oplácí, prohloubil ho. Najednou se Alexandra odtáhla a začala ho líbat na krku. Bělmo očí jí zalila rudá barva a zostřili se jí horní špičáky. Odtáhla se a potom se Tomášovi zakousla do krku. Prokousla mu tepnu a zhluboka pila. Tomáš třeštil oči, ale křičet nemohl. Bolest byla nesnesitelná. „Co to děláte?" Zeptal se Tomáš. Alexandra, ale nevnímala. Krev jí zastřela smysli. Nemohl se ani bránit jelikož jej Alexandra pevně držela. Nakonec se odtáhla. Ústa měla od krve a usmála se na Tomáše, ten na ní s hrůzou zíral. Prokousla si zápěstí a nakapala svou krev do skleničky na stole a dala mu jí. Zahleděla se mu do očí. „ Napij se." Nařídila mu. Tomáš se napil a zranění na krku se mu zahojilo. Alexandra mu skleničku vzala a postavila zpátky na stůl. Znovu se mu podívala do očí. „Na toto zapomeneš. Nic z toho se nestalo. Přišel jsi a já si od tebe vzala to šampaňské. Potom jsi odešel." Ovládla ho už po třetí.  ,,Přinesl jsem vám šampaňské. Vzala jste si ho a já odešel." Řekl Tomáš se zastřeným pohledem. Na to se otočil a odešel. Alexandra za ním zavřela a usmívala se od ucha k uchu. Měla energii díky krvi Tomáše a velmi dobrou náladu. Nalila si do skleničky o vlastní krve šampaňské a napila se.

. Poté si zula boty s vysokým podpatkem a odložila je na zem. Sundala si i koženou bundu a odkráčela do koupelny. Vysvlékla se a nahá vstoupila do luxusního sprchového kouta. Použila sprchoví gel, který dávají do každého apartmá a po umytí se osušila do bílé osušky. Nahá si vyčistila zuby a odešla do ložnice, kde měla svůj jediný kufr. Vyndala z něj své luxusní spodní prádlo, oblékla si ho a vybalila si oblečení do skříně. Vklouzla do velké nadýchané postele s nebesy a po chvíli přemýšlení usnula. Když se probudila, bylo krásné sluneční dopoledne. Alexandra vyskočila z postele a šla si vyčistit zuby, učesat vlasy a nalíčit se. Ve spodním prádle došla spět do ložnice a vybrala si džínové šortky a černé tričko. Přehodila přes sebe koženou bundu, nandala si kotníčkové boty na vysokém podpatku a kabelku. Vyšla z apartmánu a zamkla. Když sjela dolů výtahem, odevzdala na recepci klíče a vyšla před hotel. Praha byla teď plná aziatů. Vykročila a namířila si to do první slušné restaurace, kterou našla. Vešla dovnitř a usedla k nejzadnějšímu stolu v místnosti. Objednala si salát a sklenici vína. Uždibovala ze salátu a najednou do restaurace vešel muž. Nevěděla, čím to bylo, ale něco jí nutilo se na něho podívat. Když si ho lépe prohlédla, zjistila, že je to ten samí muž se, kterým se srazila před nádražím. Popudilo ji, že se na něj vůbec podívala. Takový arogantní blb, pomyslela si. Taky si jí všiml, ale jen kývnul na pozdrav s potutelným úsměvem. Zvedla bradu a probodla ho tím nejpohrdavějším pohledem na, který se zmohla. Jen se křivě ušklíbnul a sedl si k baru, kde si objednal whisky. Zvedla se, hodila na stůl peníze a odkráčela ven. Zašla do postranní uličky a nečekaně se vrhla na ženu a odtáhla jí do stínu a ovládla jí, aby nekřičela. Potom se zakousla do její tepny na krku a začala hltat horkou krev. Ucítila, že jí někdo pozoruje a tak se rychle od krku ženy odtrhla a otočila se. Pozoroval jí ten mladík a křivě se usmíval. Alexandra pustila bezvládnou ženu na zem a otřela si ústa do kapesníčku. ,,Věděl jsem to." Řekl najednou muž bezstarostným hlasem. ,,Co?!" Vyjela na něj Alexandra. ,,To, že jsi upírka." Usmíval se a najednou mu zrudlo bělmo a prodloužily se mu tesáky. ,,Já taky." Usmíval se nadále. ,,A co s tím mám dělat? Založíme klub nebo co?" ušklíbla se ,,Jinak nevidím žádný důvod, aby jsi mě pronásledoval a otravoval mě." Usmála se. ,,No chtěl jsem ti jen říci, že by jsi obzvlášť ve dne neměla zabíjet lidi a zanechávat za sebou stopy. Zavítali k nám lovci." Odpověděl, ale k odchodu se neměl. Namísto toho si Alexandru prohlížel od hlavy až k patě. ,,Tak jsi mě varoval ne? Můžeš zase odkráčet." Usmála se sladce Alexandra. ,,To bych mohl. Ale nejprve se představím. Jmenuji se Petr Daniels." Usmál se a přišel k Alexandře blíže a podal jí ruku. S opovržením se na ruku podívala, ale přijmula ji. ,,Alexandra Borde. Spokojený?" Zeptala se a odešla. Petr se za ní díval, ale nakonec se vrátil do restaurace.