Mrtvé vzpomínky

6.část

Dojíždíme před Davidův dům. Na první pohled jde vidět, že je z bohaté rodiny, protože tohle si prostě nemohl vybudovat sám za svoje peníze ve svém věku, muselo to stát ,,majlant“. Je mu teprve třicet jedna.

Stojíme na příjezdové cestě jako z The Sims a po levé straně se tyčí dům kvádrového tvaru. Stojí v kopci, nebo ten dům je prostě do toho kopce zasunutý. Opouští mě myšlenka, s architekturou nemám nic společného. Co ale vidím, jsou dvě patra. Obě poschodí v přední části jsou prosklená. V přízemí je decentní teráska, kde by se v létě dobře opalovalo,povídalo a vůbec spoustu dalších věcí dělalo. Druhé patro je ohraničené, též proskleným, balkónem. Není to takové to sklo, přes které se sousedi koukají na hádky,milostné chvilky, nebo až do koupelny, kdy sedíte na záchodě. Jak se tomu jen říká. Ano, kouřové sklo, ale musí být asi dosti pevné, aby se při každé příležitosti nevysklilo, napadá mě.
Dům z venku působí moderně, ale ne způsobem, že by o tom rozhodovala žena.

Vystupujeme z auta a David odemyká dveře do domu. Vypíná alarm a pokyne mi rukou do domu. Rozléhá se před námi obrovská chodba s nezvykle zatočeným schodištěm a černou výstavní skříní. Měla jsem pravdu,dům naprosto očividně netknutý ženou. Decentní a jednoduchý styl. Zřejmě navržený architektem. Téměř holé stěny, až na pár rozvěšených obrazů k nimž není žádný hlubší cit.Zem pokrytá plovoucí podlahou u dveří trochu zavrže.

Jdu světlou chodbou více do středu domu mezi černou výkladní skříní a točeným bílým schodištěms černými schody. Vcházím do OPĚT černo-bílé decentní koupelny. Napadne mě, že asi celý dům bude v černo-bílé kombinaci. Přesto, jak je decentní vypadá moderně, ale i nepoužívaně. Jako by to byla malá část hotelu. Zavrtím hlavou a usměju se pro sebe s myšlenkou, že by to tu chtělo trochu ženské ruky na zútulnění. Obrovské prostory každého pokoje  působí prostě neobydleně. Ani nevím, proč mě to tak štve.

Sundám si bílou halenku na knoflíčky a namočím ji teplou vodou v umyvadle.Jsem u cizího chlapa v koupelně, nemám na sobě tričko , ale za to mám černé boty na podpatku, krátkou šedou sukni do půli stehen, silonky a bílou podprsenku s malým růžovým srdíčkem na levém ňadru. David zaklepe na koupelnu . Leknu se, nejen proto, že mě vyvádí z mého zamyšlení, jako skoro každý, ale také proto, že jsem v podstatě polonahá a on by mohl vejít dovnitř.

Pověsil mi na kliku zvenčí jeho košili. Je hebká. Nejradši bych se do ní zavrtala jako do peřiny a usnula. Obléknu si jí. Světle modrá pruhovaná košile je skoro do stejné délky jako mám sukni. Vypadám v ní nehorázně vtipně. Ani bych neměla takhle radši vylézt ven.No co,jsem úspěšná módní ředitelka a on se určitě setkává s horšíma, než jsem já, když je to psychiatr, poplácám se po rameni.

Vyklouznu z koupelny a začnu hledat Davida. Je v kuchyni. Dělá nám pití. Aspoň podle cinkání skleniček to tak znělo. Na pultu v kuchyni uvidím dva puntíkované hrníčky. Rozesměji se. Čekala bych víno, martiny, pivo, cokoliv alkoholického, ale kakao  v hrncích, jako by  vylezly z granka , to vážně ne.

Otočí se na mě a prozíravě se mě zeptá: ,,Nemáš snad ráda kakao?“
Opět se zasměju a sáhnu po jednom ze dvou hrníčků. Je pěkně teplé,usrknu. ,,MŇAM!!Tomu se říká kakao. Má to aspoň nějakou chuť a ne jako ty náhrašky, co prodávají ve většině obchodů.“prohlásím jistě.
,,Děkuju za pochvalu“ usměje se a natáhne se taky po hrnku.

Děkuju za vaše ohlasy a budu ráda,když si přečtete další část,snad bude podstatně lepší,jak tahle :)