Mrtvé vzpomínky

5.část

V odpoledních hodinách obdržím ještě jeden hovor od Davida. Prosí mě o jednu schůzku,zase.Dokonce se nabízí jako terč  posměchu.Když se mi schůzka nebude líbit,přeběhne náměstí uprostřed Manhattanu s králičím ocáskem a ušima.To si musí asi hodně věřit,když dá v sázku svoji  čest. Jen, aby to nebyl kurevník. Je zatraceně divné, že bohatý, mladý, krásný chlap je nezadaný. Ale on mě chtěl poznat, abych se mu svěřila a ne , abych mu sundávala boxerky, nadám si. Takže, schůzka bude poněkud v jiném žánru , než v bestselleru padesát odstínů šedi, bohužel.

V podzimní pracovní večer na rohu dvou ulic, pod nápisem Donuts. Nemohla jsem se dočkat. Možná právě proto jsem tam o půl hodiny dříve. Mám několik možností. Čekat třicet minut, než příjde, nebo se projít po butikách a něco sníst, abych nebyla ani přejedená ani nenajedená, až se uvidíme.

Obcházím blok a dostávám se ke stánku s párky v rohlíku.Kupuji si párek s hořčicí. Natahuji se pro párek zabalený v obalu s názvem ,, Ricky ’s hot-dog“. O krok vedle mě zády stál David, který telefonoval a pro veškerou shodu náhod se přesně v moment, když se k němu ještě více přiblížím , otáčí a automaticky výjde krok dopředu, aniž by se podíval, ale to už mám na sobě kečup, který stéká po mé halence. Zděšeně se na mě dívá a panicky ubrouskem, který drží v ruce mi začne šmátrat na hrudníku a utírat kečup. Rukama ho chytám za ramena , aby ustoupil, ale on se pořád omlouvá a nadává si.

Když konečně ustoupí a podívá se na mě tím svým psím kukučem, začnu se usmívat napříč tomu, že jsem naštvaná , protože tohle je vážně jedna z mých nejlepších halenek, co mám. Vypadá v šoku, kouká na mě, nebo skrz mě, to vážně netuším. Možná proto je nezadaný, vždycky něco pokazí, ale toto je roztomilé. Pokecá holku ještě, než s ní má rande, jak tragické.
,, Achjo, do čeho jsi mě to zase navezla Mary. Já mám dělat psychiatra jemu nebo on mně?“ brouknu.

Lidé okolo na nás koukají, dokonce i zvířata jsme zaujali, ale to bude asi tím značně čerstvým párkem, který se povaluje pod našima nohama. Ale na tom vůbec nezáleží, protože v takovém stavu se nedá přemýšlet, tudíž netuším, co vlastně říkám, pořád mám přece před sebou chlapa, který je nemehlo, halenku od kečupu, prázdný žaludek a dohazovací kamarádku za zadkem.

Doktor se vzpamatovává se ze svého šoku a nabízí mi odvoz k němu, abych si mohla halenku zaprat.Nejprve přemýšlím, že bych radši jela domů a vykašlala se na to, ale lepší k němu, než stát na ulici mezi stovkami lidí, kteří na nás koukají.

Děkuji za milé ohlasy a přidávám další část :)