ANA

Představení

Nejlepší a nejkrásnější momenty v našem životě buď poznáme hned nebo až za pár let, a to většinou až tehdy, když se s lidmi se kterýma jsme je prožili, už nestýkáme. Takže to bolí víc. Vlastně všechno bolí tak nějak víc...nebo je to jen o úhlu pohledu? 

Každopádně, můj úhel pohledu na můj život byl vždycky tak hezký a snad i pravdivý...Chodím na střední, mam svojí nejlepší kámošku, což si myslím že dnes chce mít každý, ale je těžký najít člověka, se kterým si dokážete povídat hodiny a hodiny, smát se a nelézt si na nervy (až po nějakém čase samozřejmě). Pravdou je, že náš vztah je takový, že si nemusíme psát den co den, ale přesto obě stále o té druhé víme. Víme že tu je. Není to důležitý..? Ta přítomnost. Běh času a věci kolem minula a budoucna jsem řešila hodně, ale sakra..proč? Ach ta přítomnost...naučte se jí vnímat, pak vlastně vnímáte i ty momenty a okamžiky v ní...smích, zlost, závist, radost, lásku, smutek, opovržení, pochválení..tolik pocitů, které nevnímáme, protože myslíme na to, co by mohlo být lepší nebo co mohlo být lepší kdybychom tohle a tohle udělali jinak...Není to škoda? 

Přítomnost jsem se naučila vlastně pořádně a doopravdy vnímat až se svým přítelem. Když jen ležíte na zádech, vnímáte dech a tep druhého, jeho doteky, jeho rty a jeho teplo a lásku kterou vyzařuje. Když mě líbá, přitiskne naše těla k sobě a já vnímám jeho doteky na mé kůži. Tak skvělej pocit, když jste s tím člověkem tak blízko u sebe, jak vnitřně tak fyzicky. Jediné co oba vnímáte, jediné na světě je ten druhý, všímáte si jen jeho pohledů a úsměvů, které vám věnuje. Teplé ruce na mém těle, projíždějící po všech mých nedostatcích které na sobě vnímám...

"Ty nedostatky na sobě vidíš jen ty."

"Nauč se se milovat, milovat své tělo, musíš se o něj starat."

"Hlaď se, a nevnímej při tom svoje tělo špatně."

Fráze a fráze. Poslouchala a četla jsem to celý rok, kdy jsem se potýkala s anorexií. Jediné co mohu říct je, že pokud sama nechceš, nevyléčíš se a budeš pořád v těch samých sračkách...