Chloé

3.

Uraženě jsem šla do "svého pokoje" a tam se sesypala ma postel. Neměla jsem tušení co teď budu dělat. Můj vlastní otec mě tady nechal kvůli nějaké zlatokopce. A nejhorší je to, že vše na čem jsem kdy pracovala, všechna ta dřina, je pryč! Hodinu jsem přemýšlela nad tím co budu dělat. Byla jsem odhodlaná to nenechat jen tak být. Jen tak jsem ležela a koukala do stropu když v tom se otevřeli dveře a v nich stal on.
"Omlouvám se za tu facku, ale nejsem zvyklí na takový přístup." Jenom jsem se na něj koukla a nic neříkala. "V 6 je večeře tak pak dojdi." "Jak dlouho tady budu?" "Cože?" "Jak dlouho tady budu? Mám školu a nemůžu si dovolit moc zameškávat." "To netuším." A odešel. Naštěstí jsem měla hlad takže jsem se zvedla a šla si pro večeři. Dostala jsem můj oblíbeny těstovinový salát. " Doufám že ti chutná? Vím že ho máš ráda jelikož jsem se ptal tvého táty co jíš a nejíš." "Co všechno o mě víš kromě jídla ?" "Je ti 18 takže tady sice dospělá si, ale jelikož jsi z Ameriky a máš jejich občanství tak si furt dítě. Máš velice dobré známky ve škole a dalo by se říct že jsi premiant třídy. Přítele jsi nikdy neměla, ale máš nejlepší kamarádku Andreu, kterou si poznala na jazykovém pobytu ve Španělsku. Vždycky si chtěla psa, ale táta má na ně alergii i když podle mě lže. A spoustu dalšího." "To je docela hodně a tohle všechno ti řekl můj táta? Netušila jsem že to ví." "Ne tvůj táta ne, ale o lidech si dokážu zjistit mnohé." "A jak jsem se dopracovala sem?" "To se brzy dozvíš ale teď na to není vhodná chvíli a jez to jídlo!" Pochopila jsem že tady budu delší dobu tak jsem se rozhodla si zařídit dálkové studium. Nehodlám nic měnit a hned co to bude možné tak odletím a vrátím se ke svému životu.

Už je to týden co bydlím u Dereka, ale mockrát jsem ho neviděla. Upřímně mě to mrzelo. Měla jsem tolik otázek, na které znal odpověď jenom on. Ve škole pokračuju a s Andreou si volám alespoň jednou za den. Otec se mi neozval a já se mu nemohu dovolat. Mrzí mě že na mě kašle, jelikož nevím co jsem udělala.

Bylo už pozdě večer a já slyšela hluk dole v předsíni. Bylo to několik ran. Oblékla jsem si župan a rozhodla se to jít prozkoumat. Sešla jsem dolů a chtěla se rozejít směrem k hlavním dveřím. Ale v pohybu mi zabránila něčí ruka okolo mého pasu. Opatrně jsem se otočila abych se podívala komu ruka patří. Byla jsem se že je to třeba nějaký vrah nebo zloděj. Naneštěstí to byl pouze Derek. "Pane bože! Já se tak lekla a to jsi jen ty." Derek nic neříkal a jenom na mě zvláštně koukal. Nešlo si nevšimnout že byl totálně na mol. "Je ti dobře?" Zeptala jsem se ho. "Ne není, ale brzo bude." Řekl a chtěl se rozejít směrem ke schodům, ale nohy se mu pletli tak moc že zavrávoral a sletěl na zadek. Smála se jako malé dítě a já taky. Pomohla jsem mu se zvednout a odvedla ho do jeho ložnice, kterou měl dole, proto nechápu proč šel nahoru. Sundala jsem mu boty a nařídila mu aby si lehl a spal. "Chloeeee nechoď pryč !" Křičel po mě. Choval se jako desetiletý kluk, bylo to vtipné. Odešla jsem z jeho pokoje a šla do kuchyně si pro vodu. Slyšela jsem kroky tak jsem se otočila a kdo jiný by tam mohl stát než Derek. "Achjoo neřekla jsem ti snad že máš jít spát ?" Něco si zamumlal pod nosem a sedl si na linku. "Uděláš mi p...prosím pití ?" Řekl opilecky. Vzala jsem tedy skleničku a napustila do ní vodu, kterou jsem mu chtěla dát do ruky, ale on řekl. "Já vodu nepiju!" "Takže vám se něco nelíbí Jo? No to mě velice mrzí ale nedá se nic dělat. Buď mi teď poděkujete a tu vodu vypijete a nebo si dělejte co chcete! Pro mě za mě třeba umřete na dehydrataci!" Nevím kde se to ve mě vzalo, ale byla jsem rozzlobrná. Vzal si sklenici do ruky a tu položil vedle sebe, pak vzal moji ruku a přitáhl si mě k sobě. "Co to...?" "Pššt prosím nic neříkej!" "Jsi opilí, nevíš co děláš." "Vím a moc dobře." V tu chvíli mě jemně políbil na rty, asi čekal na moji reakci. Potom mi pravou rukou vzal tvář do dlaně a začal mě něžně a vášnivě líbat. Byl to pro mě velký šok, ale nijak jsem se nebránila.