Chloé

2.

Ráno jsem se probrala asi okolo 7:30 jako doma. Naštěstí jsem neměla jetlag. Nevěděla jsem co s časem tak jsem se oblékla do legín, bílého tílka, mikiny a šla běhat. Musím říct že rána u nás jsou daleko teplejší, teda aspoň tento měsíc byla. Běžela jsem podél pláže a poslouchala vlny. Doběhla jsem k menšímu útesu a tam se posadila. Už jsem se nemohla dočkat až se vrátím domů. Mám plno práce se školou a tahle dovolená mě bude stát draho. Vysoká není taková pohádka jako ve filmech. Učím se snad 90% svého času a zbylích 10% jsem s kamarády. Chci mít dobré vzdělání a dostat dobrou práci abych nebyla odkázána na mého tátu. Můj vztah s ním není zrovna nejlepší. Mám ho ráda a hodně ale má jiné priority než je rodina. Takovej ale nikdy nebyl až co máma zemřela. Hrozně moc mi chybí, bylo mi 12 když zemřela a stejně se s tím nemůžu smířit. Od té doby jsem na všechno tak nějak sama. Táta je muž takže mi moc věcí říct nemůže a žádná jeho přítelkyně se o mě nijak zvlášť nezajímala. Čas letěl, ale mě to vůbec nedocházelo. Bylo okolo 9:45 a tak jsem se rozhodla jít zpátky. Doběhla jsem k domu a chystala se otevřít když v tom se dveře rozletěli a v nich stála
Amanda. Své rozhořčení se snažila skrýt né příliš povedeným úsměvem.
"Ach tady jsi Charlie."
"Myslíš Chloe."
"Ach samozřejmě, jen tě škárlím. Bude oběd tak jdi do jídelny."
Jen jsem přikývla a šla. Byla jsem spocená, rozcuchaná a po kytkách jsem nejspíš taky nevoněla, ale bylo mi to jedno. Tato rádoby dovolená byla jenom další akce Amandy jak z mého táty vytáhnout co nejvíce peněz. Došla jsem do jídelny a posadila se na poslední volné místo. Amandin bratr sedel v čele a já přímo naproti. Byl zvláštní, ale to se mi na něm líbilo. Podle mě bude ale stejně falešný jako Amanda. Donesli nám tří chodové menu a já se konečně najedla. Celej oběd mluvila hlavně Amanda o tom co s mým tátou podnikně. Nejvíc se mi na tom líbil ten fakt že v těch plánech nebyla ani zmíňka o mě, ale to se dalo čekat. Už jsem stoupala že půjdu do "svého" pokoje, ale zastavil mě jeho hlas.
"Chloe prosím mohl bych si s tebou pomluvit ?"
"Semnou ?" Ukázala jsem s údivem na sebe a nechapala jsem co by po mě mohl chtít. Jenom přikývl a rozešel se směrem ke schodům. Táta s Amandou tam ještě seděli a povídali si. Šla jsem přímo za nim když v tom otevřel dveře zřejmě od jeho kanceláře. Byla velká a prostorná, moderní zařízení jí nechybělo, ale jako každý chlap měl všude hromady papírů a šanonů.
"Chtěl jsem s tebou mluvit o tvém nadcházejícím pobytu tady."
Nechapala jsem kam tím míří. Bylo to zvláštní, jelikož všechna pravidla jsem dostala už předem na papíře.
"Tvůj otec a má sestra se zítra vrací, ale ty zde zůstaneš aby oni měly více času sami na sebe." "Cože?! Tak to vžádném případě! V LA mám všechno! Mám tam přátele, domov, věci a hlavně školu!"
Koukal na mě jako vyoraná myš. Otočila jsem se a šla si o tom promluvit s otcem. Ale nikde jsem ho nemohla najít. Byla jsem naštvaná jako nikdy a rázem jsem pochopila proč jsem musela jet s nima.
"Chloe počkej oni ti nic neřekli?"
"Vypadám snad jako bych o tomhle hnusném podrazu věděla?"
"Má sestra mi řekla že jsi souhlasila."
"Jo tak tvoje sestra! Tvoje sestra je prolhaná zlatokopka co se snažím dostat veškeré peníze z mého táty!"
V ten moment mi přistála facka jako dělo.
"Takhle semnou mluvit nebudeš! A nesnaž se je hledat při našem rozhovoru odjeli na letiště." Nebyl naštvaný, poznala jsem to. Jen chtěl abych z něho měla respekt.