Vlastní vrah

Město

Šel cestou, která vedla do města. Viděl zdevastovanou krajinu po pochodu vojáků. Viděl vykácený les a několikero ohniští. Krajina byla smutná a mrtvá. Ani ptáček nezpíval. Jediné zvuky byly jeho kroky a nervózní dýchání. Najednou uslyšel volání. Rozeběhl se ke zvuku. Bylo to volání o pomoc. Dostal se natolik blízko, aby viděl oběť. Byl to muž svázaný ke stromu a se slzami řekl "Pomoc. Kdokoliv..." Když ho chlapec uviděl, přepadl ho pocit, že ho musí zachránit. Šel k němu a vytáhl nůž. "Zdravím tě pane." řekl. "Jdeš mne zabít chlapče? Chceš mne ušetřit mého trápení?" zeptal se muž. Chlapec rozřízl lano a odvětil "Ne pane, jdu tě zachránit." "Díky chlapče!" řekl muž s rozechvěným hlasem. Chlapec vytáhl meč a podal jej mužovi. "Proč mi ho dáváš chlapče?" "Sám se neubráním a ty nemáš zbraň." Muž znovu poděkoval. "Jdu do města, do bezpečí. Pojď se mnou taky!" Muž zaváhal, přeci jen, někdo, koho zrovna poznal, mu dal zbraň a najednou od něj dostane nabídku na společnou výpravu. "Pojď pane!" naléhal chlapec. "Co s tebou nadělám že?" Vydali se na cestu. "Řekni mi něco o sobě pane!" řekl nadšeně a zvídavě chlapec. "Něco o sobě hm? No, jsem kovář - spíš, byl jsem. Je mi 36 a bojové zkušenosti mám asi jako ty. Naši vesnici napadli dva dny zpátky. Utekl jsem, ale našli mě a odsoudili na potupnou smrt. Pak už to znáš." Chlapec byl překvapen. Chvíli panovalo ticho. "Mrzí mě to Kováři." "V pořádku chlapče." Znovu nastalo ticho. Dozvím se i já něco o tobě?" řekl Kovář. "Je mi 13. Naši vesnici napadli včera. Nikdo nepřežil. Dokonce jsem viděl vrahovi mé matky do tváře." "Nežene tě touha po pomstě, že ne?" "Jistě, že ne." "Dobře, to bys mohl přijít o to nejcennější." "A to je?" "Život, ale i duše." "Asi máš pravdu." Kručení břicha přerušilo jejich rozhovor. Byl čas oběda. Co si ale dát k jídlu? Ani jeden nic neměli. Začali hledat potravu. Nikde nic. Najednou chlapec zařval "Jabloň!" "Není to moc, ale postačí to." řekl Kovář a usmál se. Každý si natrhali spoustu jablek a vydali se na cestu. Jablka byla šťavnatá. "Hradby! Vidím hradby Kováři!" Konečně město, bezpečí. 

//Komentář od autora: Protože postrádám čas, nebude vycházet Vlastní vrah pravidelně. Pokusím se psát jak nejrychleji mohu, ale limituje mě více věcí. Vlastní vrah bude mít ještě dvě kapitoly. Po Vlastním vrahovi bude nový příběh - již je koncept.//