Pohlcený svět ♥

2.kapitola: Vzepření osudu

Už to tak asi bude.Je tu další z mnoha dnů.Dneska se mi nechtělo vůbec vstávat.Obvykle vstávám v 6:30, ale jelikož je venku dnes sychravo a přeháňky vůbec jsem se nemohla donutit vztát.Ale přeci jenom se mi to povedlo, ani nevím jak, ale myslím že tomu hodně napomohlo to, že už konečně na všechno co se tu odehrálo za celý můj život, budu moct zapomenout a to nejlepší mi zůstane.Hrozně se těším jak naši spolužáci budou reagovat.Nevím, mám-li se bát ? Nebo se radovat?Udělají mi snad ještě něco před odjezdem ? Nebo se semnou normálně rozloučí?Opět jsem měla mnoho otázek bez odpovědi.A když jsem o tom začala přemýšlet zrovna jsem uslyšela dole zvonek Crrrrr, Crrrrr, Crrrr.Věděla jsem, že je to Layla a tak jsem si vzala svojí tašku, seběhla dolů a vyrazily jsme na cestu.Cesta nám obvykle trvá 20 minut pěšky, ale dneska to bylo zvláštní.Připadalo mi, že jsme šly tak dvě minuty a najednou jsme byly u školy.Hodně jsme si povídaly a obě měly strach, ale zároven byly hrozně štastné.Vkročení do třídy byl divný pocit, cítila jsem jako kdyby najednou všichni na nás upřeně zírali a nic jiného je nezajímalo.Zase se mi začaly hlavou honit další otázky.Vědí snad už naši spolužáci, že odjíždíme?Řekl jím to snad někdo?Nebo jsem snad špinavá?Vůbec jsem nevěděla, co jsi o tom mám myslet.Sedly jsme si a začaly jsi normálně povídat, jako vždy o klucích.Ostatní se nám smály celkem nahlas, ale nám to bylo jedno, jediný koho to štvalo byly oni.Už zvonilo a obě jsme byly čím dál vystresovanější a právě v tom vstoupila naše třídní učitelka Willmorová do třídy a první její věta zněla ,,Děti ještě dnes než začneme chtěla bych vám oznámit, že Layla a Katty nás opouštějí'' Stěhují se do Londýna.Nikdy nezapomenu ten pohled třídní oblíbenkyně Nattaly a zbytku třídy.Skoro brečeli.Bylo to snad tím, že nás i přes všechno šikanování měli rádi? Nebo, protože už nebudou mít koho šikanovat?Nevím, ale každopádně mi to bylo úplně jedno asi poprví v životě jsem se cítila jako někdo ,,víc,,. Pak už den utekl rychle a když jsme pak vyrazily domů s Laylou hrozně jsme se nasmály.Po cestě jsme parodovaly naše spolužáky.No co nebylo to od nás pěkné.Ale oni nám dělávali daleko horší věci.Na dnešek jsme ještě měly s Laylou naplánování si vyrobit s sebou do Londýna tričko a vlajku na koncert One Directions.Po cestě k Layle domů, je náš dům.Jen sem si domů hodila tašku a šly jsme k ní, protože ona nemá mladšího otravného bratra, tak jako já.Takže u ní je lepší klid a můžem si tam dělat co chcem, hlavně poslouchat písničky celkem na hlas, což je naše oblíbená věc při trávení našeho odpoledního času.Už umíme skoro všechny texty od kluků.Prostě boží!! Už jsme byly u Layly a moje teta, tedy Laylyna mamka je hrozně hodná.Hned nám dala pohoštění a pochválila nás obecně za všechno.Konečně jsme se daly do vyrábění.Přitom jsme různě blby a zpívaly, tancovaly a jedly.Když jsme konečně dodělaly tryka já s Niallem a Layla s Harrym, už byla celkem tma a tak jsem musela domů.Pak už jsem byla unavená a nic zajímavého jsem nedělala, jenom jsem ležela a hleděla do nekončícího prázdna.Přemýšlela jsem, jak můžu být najednout tak hrozně štastná nikdy jsem už nevěřila, že by můj život mohl nabrat lepší smysl a začít úplně odznova.Dostala jsem druhou šanci, tak ji nesmím promrhat a musím ji využít .Když v tom jsem začala snít...

-Pokud se vám to líbilo, budu ráda za hvězdičku či komentář:-)