My broken world A/B/O

17.

,,Liso," řekl jsem vyděšeně a podíval se na ni. Byla bledá a tvářila se velice vážně. Už z toho jsem usoudil, v jak velkém průšvihu oba dva jsme.

,,To že jsem bral supresiva, jde to zjistit z krve?" zeptal jsem se váhavě, i když jsem tušil odpověď.

Lisa pomalu přikývla. ,,Supresiva jsou vlastně čisté blokátory hormonů, které blokují hormony, které způsobují u omegy heat. Jakmile uvidí doktor hladiny tvých hormonů v krvi..bude to všechno jasné."

Ztěžka jsem vydechl. Harry nás oba zničí, jakmile to zjistí. Nejspíš mě znovu zbičuje. Při pomyšlení na další bolest mi vytryskly slzy. Já už nechci..

Přesto jsem ale cítil hlavně potřebu chránit ženu, která mi tolik pomohla a udržovala mě při zdravém rozumu.

,,Liso, nesmíš se ani slůvkem zmínit o tom, že jsi mi supresiva dávala ty. Prostě jsem nějaké ukradl ve výcvikovém centru a schoval si je, protože jsem věděl, že ať se dostanu ke komukoliv, rozhodně nebudu chtít po jeho boku prožít heat," řekl jsem a otřásl se jen při tom pomyšlení, že tímto způsobem ztratím kontrolu nad svým tělem.

,,Louisi ne! Musíš mi dovolit, abych Harrymu řekla pravdu, nebo ti ublíží tak moc, že si to nedovedeš vůbec představit," oponovala okamžitě Lisa. Chytil jsem jí za ruce a stiskl. Pokusil jsem se o statečný úsměv, který mi ale moc nevyšel.

,,Doufám, že alespoň trochu si cení toho, že budeme mates a věřím, že ať mi ublíží jakkoliv, nezabije mě," řekl jsem, i když ve mně byla malá dušička a chtělo se mi křičet a plakat při pomyšlení na další trest. Bičování, které jsem zažil, pro mě představovalo noční můru a už nikdy jsem nechtěl zažít nic, co by se jen blížilo tomuto zážitku.

Ale to jsem si měl nejspíš rozmyslet dřív, než jsem snědl první tabletku supresiv.

Budu si muset všechno vyžrat až do dna, a to jen kvůli mým genům. Kdyby se při rozšíření viru pozměnily o trochu jinak, a ze mě se stala beta, byl bych v podstatě šťastný člověk a dál žil se zbytkem mojí rodiny. Všechno zlé se mi děje proto, že jsem omega.

Ve chvílích jako byla tahle, jsem svoje nové já opravdu nenáviděl.

--

Druhý den ráno jsem se probudil a na stolečku už mě čekala snídaně. Bylo zvláštní začít rovnou jíst míchaná vejce a toust, aniž bych si předtím vzal tabletku. S tím jsem nejspíš nadobro skončil.

Nevěděl jsem, kdy mě Harry chce k doktorovi vzít, doufal jsem, že co nejpozději, abych mohl tu chvíli, kdy přijde na to jak je jeho omega neposlušná, oddálit. Snažil jsem se svou snídani co nejvíc vychutnat, protože to také mohlo být na dlouhou dobu mé poslední jídlo.

Akorát jsem dojedl poslední sousto, když se dveře otevřely a dovnitř vešel Harry v šedivé košili a úzkých černých džínech, které mu opravdu slušely. Vždy jsem se bránil tomu, aby mi alfa připadal přitažlivý, ale dnes jsem se obdivnému vydechnutí neubránil.

,,Dobré ráno maličký," pozdravil mě Harry a došel až ke mně. ,,Jsme rád, že chuť k jídlu se ti neztratila," dodal, při pohledu na můj prázdný talíř.

Pokrčil jsem rameny. ,,Jamie je výborný kuchař."

,,Já vím," usmál se Harry. ,,Zaměstnávám jen ty nejlepší."

Zaměstnáváš, nebo si je bereš sebou domů poté, co je tvůj otec unese? Pomyslel jsem si zamračeně, ale měl jsem dost rozumu, abych mlčel. Nicméně Harry si všiml mého výrazu.