Život Claire

"Kapitola" 1.

První den nového školního roku byl krátký.

Učitelé nás zavedli do jednotlivých učeben, rozdali nám rozvrh a pak učitel začal něco říkat, ale já ho neposlouchala, jelikož v tu chvíli vešel do třídy nějaký kluk.

„Je tohle třída 2.C?" „Ano, ty sem patříš?" Zeptal se učitel. „Ano." „Na, tady je rozvrh a někam si sedni." Shodou okolností bylo v mojí lavici volno. „Můžu si sednout?" „Klidně." Cítila jsem, že není stejný jako ostatní kluci, v něčem je jiný a to chci zjistit. Do konce učitelova žvanění nepromluvil ani slovo, jen ho poslouchal jako lidi, co chodí každou neděli do kostela a poslouchají řeč faráře. „To je všechno, teď můžete jít domů, uvidíme se zítra, nashledanou." Vzala jsem si z lavice rozvrh, sebrala ze zemi kabelku a snažila se vyjít ven ze třídy, jenže všechny třídy končily stejně a tím pádem byla plná chodba lidí prchajících z této budovy. Chvíli jsme tam čekali než se to trochu uvolní a pak jsme šli. Už na chodbě jsem psala mamce, že už pro mě může přijet, protože kdybych jí volala tak by mě ani neslyšela, jelikož všude okolo mě někdo něco mluvil, teda spíš to vypadalo, že strašně křičí ale to je jedno.

  Sotva jsem vyšla ven ze školy už jsem viděla jak mamka přijíždí před školu. „Mami, tak tomu říkám rychlost." „Byla jsem ještě nakoupit a zrovna jsem jela okolo ulice když mi přišla ta zpráva." „Aha, tak to jo." „Tak co je ve škole nového?" „Kromě toho, že máme nového spolužáka ani nic." „Holka nebo kluk?" „Kluk." „Hezký?" „Mami proboha." „No co, tak je hezký nebo ne?" „Jo." „Jak se jmenuje?" „Nevím." „Aha." „Co budeš dnes dělat?" „Přivezu tě domů a pak pojedu ještě do práce. A ty?" „Budu si užívat zbytek dnešního dne a jinak nevím, jak dlouho budeš v práci?" „To nevím, v agentuře to bývá na dlouho, však víš." „No jo."

  Přijely jsme k našemu domu, pomohla jsem mamce s nákupem a mamka pak zase odjela. Už jsem si na to zvykla za ty roky. Vyskládala jsem nákup do skříněk a šla jsem se převléct. Chvíli jsem jen tak seděla v pokoji v křesle, když v tom mi přišla zpráva od mamky, abych zašla ještě do obchodu a koupila lososa na sushi. Odepsala jsem jí, že už se těším a jestli už ví v kolik přijede. Napsala, že v půl šesté je doma. Momentálně je půl dvanácté, tak jsem zvědavá, jak zabiju ten čas.

  Vzala jsem peníze, kabelku, zamkla za sebou dveře a šla. Jelikož jsme s mamkou nebydlely daleko od centra města, tak to bylo do obchodů kousek. Přišla jsem k nějakému supermarketu a vešla dovnitř. Hledala jsem lososa na sushi, když v tom se vedle mě zničeho nic objevil ten nový kluk. „Ahoj, ty jsi ta, co jsem si ráno vedle ní sedl, že?" „Jo,to jsem já." „Jmenuji se John Clark. A ty?" „Claire Hanigtonová." „Co kupuješ?" ,,Nemůžu najít lososa na sushi.Ty?" „Šel jsem okolo,tak jsem si řekl,že se sem podívám." „Aha,ty jsi se sem nastěhoval?" „Jo, bydlím kousek odtud." „Já taky." „Máš teď čas?" „Proč?" ,,Nikoho a nic tady neznám, nemohla bys mi to tady trochu ukázat?" „Ale jo, proč ne?" Sice to byl trochu risk, jít ven s úplně cizím klukem, ale nějak se poznat musíme. Rychle jsem zaplatila a šli jsme. Ukázala jsem mu muzea, kino, divadlo, různé budovy a pak jsme se asi za tři hodiny dostali k mé oblíbené pizzerii.  „Tak a tady prohlídka tak nějak končí, tohle je moje oblíbená pizzerie, je to sice pizzerie ale dělají tady i saláty a burgery. „Tak jdem dovnitř ne?" „Nečekala jsem, že tam budeš chtít, ale tak proč ne?" Vešli jsme dovnitř, sedli ke stolu. Po chvilce k nám přišel číšník a přinesl nám jídelní lístky. Vybrali jsme si a čekali.

  „Řekni mi o sobě něco Claire." „Je mi 17. Nemám sourozence, žiju sama s mamkou, mám pár kamarádů, táta od nás před lety odešel a to je asi všechno.Teď mi něco řekni ty." „Je mi 18. Mám dva sourozence, stejně starého bratra Bryana, starší sestru Lucy, tady nemám žádné kamarády, ale nedávno jsem se seznámil s jednou milou holkou tak doufám, že to nepokazím." „Ta milá holka jsem já?" „Ano." Ještě-že v tu chvíli nám přinesli jídlo, protože jsem nevěděla co dál říct. „Dobrou chuť." „Tobě taky." Po jídle jsme si ještě dali dezert a pak jsem si všimla,že mi napsala mamka, že končí dřív už před pátou. Rychle jsem se podívala na čas, který ukazoval 16:55. „Sakra." „Co se děje?" „Musím rychle domů, brzy přijede mamka a chtěly jsme dělat to sushi. Musím jít, měj se!" Rychle jsem na stůl hodila peníze a vyběhla z pizzerie. Běžela jsem jak nejrychleji ti šlo. Když jsem byla před domem, uviděla jsem mamčino auto, znamenalo to, že už je doma. „Ahoj mami, promiň, že jdu pozdě." „V pohodě, kde jsi byla?" „V supermarketu jsem potkala Johna, pak jsem mu ukázala pár míst, byli jsme v pizzerii a já zapomněla na čas." „To je ten nový kluk? Jaký je?" „Je strašně fajn." Dala jsem na kuchyňskou linku lososa a šla jsem si umýt ruce. Mamka už dodělávala rýži. Pomohla jsem jí a za chvíli jsme měly hotovo. Snědly jsme co šlo a já se šla pak osprchovat. „Jdu si lehnout, dobrou mami." „Dobrou zlatíčko." Vyšla jsem nahoru do pokoje, lehla si na postel a usnula.