Time [Bnha/Mha FF]

17.-Nevzdám to!

Huh..Kim..?

Naberu sílu a otevřu oči.

,,Ségra!nesmíš to vzdát! Potřebuji tě!"

Kim..

Ucítíme jak se mi po tváři začnou kutálet slzy.

,,Žij,žij za mě když já už žít nemůžu" uvidím Kim která se na mě pousměje a pak vyplave nahoru nad hladinu a zmizí.

Kim!!

Naberu sílu a snažím se vyplavat nad hladinu.

Nesmím to vzdát!

Furt se snažím,ale zdálo se mi že hladina se furt vzdalovala.

,,Rin! nesmíš zemřít! Prosím!"

Huh..?

Zarazím se.

To je Bakugo! Slyším ho!

,,Sakra Rin! neumirej!" Uslyším Bakugovo zoufalej hlas.

Bakugo..

Musím bojovat!

Plavu k hladině,docela vypadá že pomalu se blížím.

Připadám si zase unavená..

,,Zapomeň ségra,nemůžeš to vzdát"

Uvidím Kim která mi podává ruku.

Kim..

Chytnu se jí.

Ona mě prudkým pohybem vytáhne nad hladinu.

--------------------------
Probouzím se..

Jsem..v nemocnici..?

Já..já žiju..

Byla jsem tak slabá že jsem se nemohla ani posadit,tak jsem jen ležela.

Po tváři se mi začali kutálet slzy.

Já žiju..viděla jsem Kim..

Najednou se otevřou dveře.

,,Holčičko moje!" Uslyším mamky hlas.

,,Rin.." uslyším i tátu.

Mamka ke mě přiběhne a obejme mě.

,,Tak moc si nám dělala starosti!" Řekne mamka když brečí.

,,Promiň.." řeknu skoro neslyšně.

Mamka trochu odstoupí od mi postele.

,,Rin.." táta přijde blíž ke mě,chytne mě za ruku.

,,Moc jsme se báli.."

,,Já vím,já vím..moc se omlouvám.." do očí se mi nahrnou slzy.

,,Shhhh,neplakej.." Táta mě obejme.

Najednou si na něco vzpomenu.

,,Bakugo! Kde je?"

,,Bakugo psal že do nemocnice dnes nemůže,musí prý něco udělat." Řekne taťka.

,,Ou.." kouknu trochu smutne do země.

,,Byl tu každej den,vždy sem přišel alespoň na chvilku,taky se o tebe bál."

Usměju se sama pro sebe.

-------------------
Už je další den.

Já furt trčim v nemocnici a ještě nejmíň týden budu.

Dnes už jsem se byla schopná sama posadit.

,,Ach jo.." povzdechnu si a položím knížku kterou mi přinesla mamka na stolek vedle postele.

Najendou někdo vtrhne do pokoje.

Byl to Bakugo.

Byl celý udychany a vypadal že před chvílí běžel.

,,Bakugo.."

,,Rin.." Bakugo ke mě přijde,chvíli na mě jen kouká a pak mi položí jeho dlaň na tvář.

Uvidím že se mu v očích lesknou slzy.

,,Jsi vzhůru.." pevně mě obejme.

,,Ano..jsem,neboj,nenechala bych tě tady.." taky ho obejmu.

,,Chyběla jsi mi!moc!" Obejme mě ještě pevněji.

,,Moc se omlouvám.."

,,Neomlouvej se..je to v pořádku" pohladí mě po vlasech.

Chvíli mě jen objímá a je ticho.

,,Bál jsem se že už tě nikdy nebudu moct obejmout.."

,,Ale vše dobře dopadlo..už se o mě bát nemusíš" pousměju se.

---------------
427 slov

Ano,je to kratší ale budete si muset vystačit xd