Osudový únos

15. Odchod

Otočila jsem hlavu za hlukem. Že by to byl Loki? Nadskočila jsem nadšeně.  Ale proč by dělal tolik hluku? Zkrotila jsem své emoce a zpomalila. Kdo tu může co chtít?
Pomalu s obezřetností jsem prošla obývacím pokojem. V hale stála zrzavá žena s několika černě oděnými muži, kteří se ihned rozutekli po celém domě a začali ho převracet vzhůru nohama.
Srdce mi bušilo neuvěřitelnou rychlostí a nervózní pot se mi začal rozlévat po tele. Svraštila jsem čelo a rozešla se k ní. Nelíbilo se mi to.
Dřív, než jsem ale stačila vznést námitku se představila a ukázala i odznak. ,,Jsem Nataša Romanovová, agentka z S.H.I.E.L.D.u." Rozhlédla se kolem a pak zpět na mě. ,,Tak tady tě Loki celou tu dobu držel?"
Jak to ví sakra? Vzpomněla jsme si na odznak, který ukazovala a zdál se být pravý, tak jsem přikývla, i přestože jsem měla výhrady ke slovu držel.
,,Mira Smithová?" vyslovila celé mé jméno otázkou. Nejspíš se ujišťovala o správnosti mé osoby.
Přikývla jsem.
,,Co se to děje?" přiměla jsme se konečně ke slovu.
,,Potřebujeme s tebou mluvit."
,,Proč?"
,,Mohla bys nám hodně pomoct. Nesvěřil se ti Loki s nějakým plánem? Nenechal něco zde v domě?"
,,S jakým plánem? O ničem nevím." Byla to pravda, nic mi neřekl.
,,Třeba ti řekne víc on sám."
,,Kde je?" vyhrkla jsem horlivě. Konečně se dozvím, kde se toulá.
,,Chytili jsme ho, je u nás na základně v cele."
Co? Proč ve vězení? Tep se mi zrychlil. ,,Můžu se zeptat, co provedl, že si to zasloužil?"
Zrzka se na mě podívala jako bych byla totální šílenec. ,,Myslím, že tvůj únos by byl dostačující důvod, ale především nám unesl agenta a vědce, kterým vymyl mozek a ovládal je, infiltroval se do Stuttgartu na jednu akci, kde surově napadl několik lidí a poté si je snažil podmanit. Za tu dobu dokázal zabít osmdesát lidí. Stačí?"
Málem mi vypadly oči z důlků z toho šoku. To není možný? Tohohle by přeci nebyl schopný. Nebo ano? Zavalila mě neskutečná tíha a bezmoc. Netušila jsem, co si myslet, ale jeho jsem znala rok a ji znám sotva deset minut. Věřím v něho.
Agentka Nataša se ale zdála být věrohodná, takže na její několikátou výzvu, abych šla s ní, jsem nakonec kývla, ačkoliv jsem měla tušení, že stejně nemám na výběr. Alespoň jsem doufala, že se setkám s Lokim. To byl vlastně hlavně jeden z důvodu, proč jsem svolila jít s ní.

Zavedla mě k vrtulníku, v němž jsem seděla poprvé v životě a na její povel jsme vzlétli do vzduchu.
Zavalily mě zvláštní pocity, když jsem viděla, jak se můj dočasný domov vzdaluje a zmenšuje. Před dvanácti měsíci mi tu to připadalo jako horor a toužila jsem odejít pryč, teď když jsem mohla odejít a dokonce odcházela nebo spíše odlétala, nedokázala jsem se zbavit dojmu, že mi to tu bude chybět. Zhluboka jsem nasála vzduch do plic na posilněnou připravena na další etapu, o níž jsem neměla sebemenší představy. Naopak se ve mně zavalilo tušení, že by se tohle nemělo dít.

Po chvilce letu vrtulník přistál na obrovské příletové dráze, která se s celou základnou vznášela, z čehož jsem měla zvláštní pocity.
Nataša mě zavedla dovnitř, kde jsme se proplétaly různými chodbami moderně vybaveného prostředí. Cestou jsem si přes prosklené zdi do jedné laboratoře všimla dvou mužů zkoumající cosi svítícího. Nakonec jsme se dostaly až do pravděpodobně hlavní části, kde kromě hodně dalších agentů bylo nespočet počítačů a výhled prosklenými zdmi ven.
,,Slečna Smithová?" oslovil mě hlubokým hlasem muž černé pleti s páskou přes oko.
Přikývla jsem a čekala na víc informací.
,,Jsem Nick Fury, ředitel S.H.I.E.L.D.u, konečně se nám podařilo chytit vašeho únosce a potřebujeme znát informace."
Zeptal se mě na totožné věci o nějakém plánu jako Nataša a já znovu odpověděla nejspíš ne podle jejich představ.
,,Pojďte," naznačil mi, abych ho následovala k moderním obrazovkách, na nichž byl zobrazen Loki v nějakém skleněném boxu.
,,Loki," uniklo mi zoufale z úst při pohledu na ten výjev. Co se to ksakru děje? ,,Kde to je?"
,,To je zvláštní cela," začal Fury vysvětlovat, ,,pro mocnější lidi než jsme my sami a věřte, že on ji potřebuje," odmlčel se a po chvíli dodal: ,,A zaslouží si ji."
No to si právě nejsem úplně jistá. Trhalo mi srdce ho tam vidět, ačkoliv si i ve vězení zachovával svůj sebevědomý šarm. Zato já jsem byla dosti nervózní z celé té nastalé situace.