Máte šťastné manželství?

9.

"Bude to skvělý úžasný den.. taková.. rodinná idylka" zašvitořila Hermiona, věnoval jí pohled a pak zvedl obočí. "Rodinná idylka..? Hermiono, sebevražda" upřesnil a sledoval, jak jeho žena nevzdala v potaz nic, z toho co řekl. Běhala po době a uklízela již uklizený dům. Vydechl a zabořil se do křesla, Sim si sedl na opěrku jeho křesla a podíval se na něj. "Co je s mamkou?" zeptal se pomalu a Severus pokýval hlavou, stáhl ho k sobě, když Hermiona začala přesouvat z ničeho nic nábytek, Sim se na něj překvapeně usmál. "Víš Sime, jsme ve velkým problému.." začal a téměř vyděšeně sledoval, jak Hermiona sundavá záclony, nakrčil obočí a pak se podíval na svého syna ".. mamka má krizi středního věku" vysvětlil jednoduše a Simon pootevřel rty a naklonil se k němu "dá se to léčit?" zeptal se vážně a Severuse ta vážnost s jakou se zeptal, rozesmála. Pokrčil rameny a podíval se na Hermionu "každý má občas krizi středního věku.. ale bojím se, že ta mamky vydrží po dobu devíti měsíců.. tedy.. už jen osmi" upřesnil a Sim se k němu víc přitiskl "a proč sundavá ty závěsy? .. a kde jsou křesla a obrazy?" zeptal se tiše, pokýval hlavou a pobaveně se usmál "závěsy? Sime... modrá vyšla z módy, nic si nedělej z toho, že to nevíš.. já to zjistil dnes ráno.. budeme mít oranžové.. jak.. blízko k červené.. ta jedna Nebelvírka! Převezla mě.." došlo mu a nevěřícně zakroutil hlavou .. hm, a příště to bude rovnou červená! Vydechl a kouknul na Sima "křesla? Och.. dala je znovu potáhnout.. vlastně mi neřekla jakou barvou.. doufám, že to bude modrá, protože jestli to bude oranžová nebo-li potencionálně červená.. tak.. to asi nezvládnu.." řekl pomalu a zamrkal očima, když si představil červená křesla, málem se oklepal, "musíme před touhle radikální změnou, ochránit ručníky.. mám rád ty broskvové a šedé.. červenou, už ne.." dodal a Sim se na něj podíval "já mám červenou rád" namítl a usmál se, Severus pokýval hlavou, objal ho "já vím.. Hermiona, mi do konce mého života bude předhazovat, že si tvoje pětileté já vybralo červené povlečení namísto zeleného.." broukl pro sebe a pohladil svého syna po tmavě zrzavých vlasech.. sledoval svou manželku, která si zpívala za doprovodu rádia s úsměvem od ucha k uchu. Rodinná idylka.. pomyslel si znovu a s tichým zaúpěním zavřel oči. 

Ostražitě sledoval vše kolem sebe, vypadalo to tady krásně.. to uznal i nahlas, ale přesto se cítil nesvůj z jejích náhlých změn.. tenhle týden pro něj byl.. divoký, nevyzpytatelný - takže čistě Nebelvírský. Sim snídal a sledoval ho, pousmál se a na chvíli ho, napadlo jaké by to bylo, kdyby Kleas byla tady.. s ním. Sklonil oči a pousmál se. Nemohl a nechtěl nad ničím přemýšlet. Nechtěl se vracet k bitvě o Bradavice.. ani k Pánovi Zla.. nemohl, neunesl by to. Simon nakrčil obočí a napil se čaje "je ti dobře?" zeptal se najednou, zvedl hlavu, jeho hlas ho vytrhl z přemýšlení, pousmál se a sedl si naproti Simonovi. "Samozřejmě.." pokýval hlavou, Sim se usmál a podíval se na Hermionu, která právě věšela jejich fotky nad krb, vydechl, když to viděl "co mamka dělá? A kde máme záclony?" zeptal se nechápavě, Severus se na něj trpělivě podíval "krize středního věku, přesněji ta mamky.. rozhodla se pro změnu... modrá není neutrální.. porušila naše hranice mezi zelenou a červenou.. takže bude oranžová.. úžasné" odpověděl a Sim se usmál "červená i nevadí, mám ji docela rád" vysvětlil a Severus se unaveně usmál "já vím.. to je dobře, Mia má z toho radost" pokýval hlavou a napil se kávy. 
"Řekni mi jak to děláš.. ta trpělivost, klid.." zeptala se a podívala se na svého manžela, který dnes už potřetí odpovídal na stejnou otázku, objal jí a položil si hlavu na její rameno "víš, možná znáš doopravdy otravné... nebelvíry.. všechno jsem musel říkat nejméně desetkrát... a nic, vše se minulo účinku.. dokonce i u tebe, která jsi mě vnímala.. a přesto jsi si vždy dělala, co jsi chtěla.." podotkl a pousmál se, ona se musela široce usmát na Severuse "za ty roky mám nekonečné množství trpělivosti.. na všechno jsem vždy čekal.. a když vím, že za to nemůže.. jsem tak rád, že se znovu zeptá.. nechci, aby s námi přestal mluvit.. to není a nikdy nebude řešení.. protože-" řekl a pak se zastavil uprostřed věty, zvědavě se na něj podívala "-moji rodiče postavili náš vztah na netečnosti a chladných odpovědí.. byl jsem jedináček, nechali mě dělat co jsem chtěl.. do noci jsem běhal venku a všem to bylo jedno.. lhostejnost vládla mé rodině.. a mě to mrzí, představa, že bych měl být jako moji rodiče.. mě.. upřímně děsí.." připustil pomalu, podívala se na něj a zamrkala očima.. tohle bylo asi podruhé, kdy mluvil o svých rodičích. Posadila se a podívala se na svého manžela.. mohl být problém v jeho vlastní výchově..? Dívala se na něj a netušila, zda se chce otevřeně zeptat.. dlouze na něj hleděla "řekni mi o své rodině" vyzvala ho pomalu a Severus na ni hleděl, prosebný pohled zabral, protože přikývl "..má matka je Prince- Lloydová.. vzdala se svého rodu pro mého otce, ale on se pro ni nevzdal ničeho.. neopustil ji jen kvůli mě.. ovšem.. nebyl mnou nadšený ani trochu.. netušil o magii mé matky.. zjistil to, když jsem se narodil.. nezvládl to, tu křivdu, lež mé matky.. jejich vztah byl chladný od doby, kdy si vzpomínám.. bylo jim vše jedno.. nikdo mě nikdy nehledal, mohl jsem cokoliv.. když jsem spadl ze stromu a zlomil si nohu, celou noc jsem strávil pod tím stromem s neskutečnou bolestí při každém pohybu.. ráno mě našel jeden ze sousedů a přivedl domů. V té době jsem pochopil, že otec i matka mě nechali napospas světu" dodal a upřel na ní oči "má matka měla obrovské dědictví, ale otec nás nechal žít v chudobě.. nechtěl, aby někdo z jeho okolí ukazoval na něj, protože si vzal ženu, jen kvůli penězům.. bylo to směsné.. pro mě nepochopitelné.. mnou matku stáhl ke dnu.. zničil jí, mínění ostatních pro něj bylo vše.. byl muž co si všechno obstaral sám, nechtěl ničí pomoc, nechtěl cizí peníze. Pak přišel o práci... matku zničil.. během roku, bylo mi šestnáct, vrátil jsem se domů a zjistil, že matka tam není.. otec mi nic neřekl, zemřela několik měsíců nazpět.. vzala si život, bez rozloučení.. za to léto jsem svého otce nenáviděl.. nebyl den, kdy by jsme se nehádali.. odjel jsem do Bradavic, další léto bylo naprosté peklo, nesnesitelné.. bohužel další roky už jsem tam strávit nemusel.. můj otec zemřel.. zabil ho zloděj, který se vkradl do domu, byla to chudá tovární čtvrť a dědictví po Lloydech bylo lákavé.. vlastně se mi ulevilo.. všechno bylo stejné, celý život jsem byl sám.. staral jsem se o sebe sám.." řekl a ona netušila co říct, sledovala ho a přemýšlela, co- ".. nic, tragické smrti mých rodičů je kapitola sama o sobě.. je mi to jedno, vychovali mě v netečnosti.. proto jsem chladný.. zasáhla mě jen smrt matky.. ovšem otce? .. zničil náš vztah, jestli nějaký byl, během léta.. Jediné, co jsem si z toho celého vzal, bylo, že nikdy nedovolím, aby Sim a já jsme měli vztah, jako já se svými rodiči" vysvětlil, nezmohla se na nic jiného, než na objetí. "Víš, že jsi skvělý táta? Sim tě zbožňuje" podotkla a cítila jeho dech na svém krku. Všechno se zdálo tak zřetelné... 

Severus Sima nerozmazluje... vždycky si myslela, že ano, že volí jeho před ní.. ale vlastně to nebylo tak jednoznačné.. volil Sima, protože ví, jaké to je být dítě, které je pro rodiče lhostejné, ukazuje mu tím svou lásku.. pochopila to.. všechno to dávalo smysl a nebyla chyba v něm, v ní.. v Simovi.. šlo o výchovu.. Severusovo.. problém, který měl vyřešit Mark, nebyl u nich, ale u Severusovo rodičů. Podívala se na něj a usmála se. "Děkuji, že jsi byl upřímný.. vážím si toho" pronesla tiše a políbila ho, když se jejich pohledy zase setkaly, viděla jeho tmavý zkoumavý pohled "dobře, slib, že nikdy nevyměníš broskvové ručníky s šedými, za červené" navrhl a ona se zarazila, plácla ho a nevěřícně kroutila hlavou "takže jsi byl hezky upřímný, jen kvůli ručníkům?" zeptala se ho nechápavě, Severus nakrčil obočí a pak se zamračil "Mio, ve vztahu není upřímnost, kvůli ručníkům.." podotkl a ona se zasmála. 

"Sime!" 
"Už běžím mamko!" 
Slyšeli dusot po schodech, vyměnil si pohled s Herminou a pousmál se. Když se objevil Sim, prudce se zastavil. 
"To je štěně.." vydechl a tmavé oči upřel na Severuse, šťastně se usmál a pak skočil do náruče Hermioně, která se musela sklonit, aby nespadli. Mezitím malé štěně oblizovalo ruku Simovi, který s úsměvem od ucha k uchu, společníka sledoval. 

"Rozhodně skvělé rozhodnutí" 
"Severusi.. víš, mám tě ráda právě proto, jak dokážeš milovat a vím, že jsi to navlékl tak, že za to štěně můžu já" 
"A ne? Vybrala jsi ho" 
"Ach.. děkuji" 
"Mio.. nemáš zač" 

Sim běhal po zahradě se štěnětem a neuvěřitelně dobře se bavil, usmála se na svého manžela, který svého syna sledoval s úsměvem, miloval ho.. a to tak moc a vroucně.. stejně jako ji, zabalila se do jeho náruče a byla si naprosto jistá, že bude stejně milovat i jejich dítě. 

Romantika by pokračovala do nekonečna, ale ozval se zvonek, odtáhla se od Severuse, který neochotně zabručel, když opustila jeho rty. Věnovala mu úsměv, "musíme jít otevřít" podotkla a Severus otráveně vydechl "jestli je to tvoje banda kamarádíčků.. mají nehorázné načasování.. měli přijít za čtyři hodiny.." odpověděl a pustil ji, oba dva šli do haly, otevřít "nebelvíři jsou neschopní i na chození včas.." podotkl ještě, Mia na to nic neřekla, protože Severus otevřel dveře, muž mu do ruky strčil desky a propisku "podpis o doručení, pane Snape" řekl muž místo hned. Severus se na něj zamračil "co takhle dobrý den?" navrhl a podepsal se, muž protočil oči a kývl na další dva muže, kteří začali nosit jejich nově potažený nábytek. Mia se spokojeně usmála. "Dejte ho prosím do obýváku" řekla jen a přešla ke krbu.. od dveří viděla Severusovo pohled, zasmála se. 

"Červená..?" zeptal se nechápavě a Sim si stoupl sedle něj, těžké štěně držel v náručí a usmíval se "ty jsou hezké, mamko! Líbí se mi! Mohli by jsme mít takové i ručníky a závěsy!" navrhl nadšeně a Severus se na něj nevěřícně podíval, "Sime.. ještě ráno jsme se domluvili, že ručníky musíme bránit vlastním tělem před změnou barvy.." namítl a Hermiona se smála, snažil se ignorovat rudá křesla a její nadšení a škodolibost, Sim nakrčil obočí "to jsme říkali? Ale to ne! Já mám červenou rád.. bych ti určitě řekl, že je klidně vyměníme" pokýval hlavou rozhodně, Severus byl naprosto zoufalý.. věnoval tenký úsměv a kývnutí Simovi. Ten běžel zpátky ven, Severus se svalil na schody a mlčky tam seděl.. Hermiona se náramně bavila, její smích miloval, ale teď mu drásal nervy "Hermiono!" zavolal na ni a postavil se do dveří "nemůžeš tady udělat Nebelvírské doupě!" upozornil jí vážně, ale ona se nepřestala smát "já nechci" zašeptal zoufale, když viděl dodávku, která měla velké logo na straně a vezla jim záclony. 

"Zapomeň" odsekl nevrle a seděl v jednom z červených křesel, slunce se opíralo do oken s rudými závěsy.. "Ale no tááák, taková rohožka..? Ladila by nám k interiéru" namítla s úsměvem a listovala katalogem, Severus byl razantně proti všemu, co se blížilo k oranžové. Zasmála se jeho ostrému pohledu, měl založené ruce a zkoumavě se kolem sebe rozhlížel. "Ručníků se ani nedotknu.. " slíbila, aby ho alespoň trochu uklidnila. "Co za to?" zeptal se jednoduše, usmála se jeho upřímnosti, podala mu katalog, když viděl co chce, vyvalil oči na obrázek "nebudu mít rohožku, která bude celá rudá s tmavě žlutým nápisem: Odvaha a hrdost a pod tím lev! Hermiono nikdy! Víc Nebelvírskou neprodávají? Hm..? Co kdyby jsme si tam dali rovnou erb Nebelvíru? To by pak bylo perfektní?!" zakřičel zoufale a ona se nepřestávala smát. 

Vítám vás u deváté kapitoly, která bude navazovat na desátou.. trochu více se dostaneme k rodinné idylce a randění:)