Justin mě nakonec nechá být a já jdu do cukrárny pro Báju. V rychlosti ji vezmu do kočárku, rozloučím se s Emily a jdu rychle domů. Bája mi v kočárku mezitím usne. Taky aby ne. Po obědě nespala, protože byla semnou v knihkupectví. Dojdu domů a opatrně Barunku vezmu z kočárku, abych ji nevzbudila. Položím jí na mou postel a opatrně jí vysleču tričko a ryfle. A nechám jí jen v dupačkách. Přenesu ji do postýlky a přikreju ji dečkou. Zlatíčko moje. Usměju se a výjdu z ložnice. Vyskládám nákup a potraviny začnu schovávat. Najednou se bytem ozve hlasitý zvonek. Kurva. A hned na to pláč. Co první? Otevřít nebo utěšit Barunku? Jdu do ložnice a Barunku si vezmu do náruče. Zvonek se rozezní znova. „Ššš. Neplakej. Maminka je tady" kolíbám s ní a jdu ke dveřím. Otevřu dveře a v nich stojí ON. Kurva. Barunka přestane plakat a usne mi na rameně. Justin se na mě zmateně podívá.
„Kdo to je?" zeptá se „ššš" okřiknu ho a jdu do ložnice zanést Barunku. Dám ji zpět do postýlky a potom jdu zpět na chodbu, kde už stojí Justin. „Co tu děláš?" zeptám se ho. „Co je to za děcko?" zeptá se ignorujíc moji otázku. „Není to tvá věc" odseknu „je to tvoje?" vyštěkne „ššš" zase ho okřiknu „tak mi kurva odpověz" zakřičí a zase se z ložnice ozve hlasitý pláč „kurva" zakleju a chystám se jít za ní, ale Justin mě chytne za zápěstí.
„Musím jí uspat" zasyčím „s kým jí máš?" opět se zeptá se zvýšeným hlasem „pusť mě. Musim za ní" teď křiknu já na něj „S kým jí máš?" zdůrazní mi jeho otázku a na důraz toho svůj stisk na mém zápěstí zesílí. Neřeknu mu to. Nechci aby mi ji vzal.
„Kurva na něco se tě ptám" zařve a já zavřu oči. Chci jít za Barunkou, která vedle v pokoji pláče. Z ničeho nic mě přitiskne na zeď. Přitiskne mě tek silně, že protéza nohy spadne.Můj dech se zrychlí. „Čí to je?!" zeptá se hrubě.
„Tvoje" špitnu. „Co že?" křikne „tvoje" teď zařvu já na něj a z očí mi vyklouznou slzy „nelži mi. Kurva. Vždyť jsi potratila" zavrčí „nepotratila. Lex lhal." šeptnu „proč jsi mi to neřekla?" křikne „zmlátil jsi mě. Málem jsem umřela. A teď mě pusť" zařvu, ale on mě nepouští.
„Kurva není to moje" zařve a více mě přitlačí na stěnu „pusť mě" zašeptám. Ano docela se ho začínám bát. „Řekni mi pravdu" zavrčí, ale já mlčím. Najednou mě chytne pod krkem. Zalapám po dechu. Mé ruce vystřelí k té jeho, v které mi drtí můj krk
„Mluv." zavrčí a svůj tisk na krku ještě více zesíli „je i tvoje" řeknu přiškrceně a cítím jak mi dochází kyslík. Po chvíli můj krk pustí a já se sesypu na zem. Vzhluboka dýchám a Justin si ke mě klekne. Pohladí mě po tváři a já jen lapu po dechu.
„Jen dýchej zlato" pohladí mě po vlasech a já na něj hodim nenávistný pohled. Nakonec se zvedne a jde do ložnice odkud jde pláč. Ne. Nemám čas si nasadit protézu nohy a proto se začnu plazit k ložnici. Uvidím ho jak v rukách kolébá moji dceru. „Je mi podobná" šeptne a usměje se.
„Nech ji" křiknu ze všech sil. No křik to uplně nebyl. Barunka přestává plakat, ale teď začnu brečet já. „Je krásná" ignoruje mě Justin a kolébá v rukou to malé stvoření. Rozbrečím se ještě víc a opřu se o zeď. Justin dá Barunku do postýlky a klekne si ke mě. Chytne mi bradu, ale já ucuknu. „Co brečíš?" pozvedne na mě obočí
„Vezmeš mi ji" zavzlykám a dlaněmi si přikreju tvář „měla jsi mi říct, že jsi nepotratila" zašeptá „nenič mi můj život. Jednoduše odejdi. " panicky vzlykám.