Life with music

4.

Přesně o půl čtvrté ráno mi zazvonil budík a já jsem neochotně vstala a šla se připravovat. Asi si říkáte proč vstávám tak brzo. Je to proto že dnes mám ten pohovor a ta škola je v LA což je odsud skoro šest hodin autem.

Ahoj zlato. Už jsi vzhůru?

Vešla do mého pokoje mamka.

Ano mami.

Vykoukla jsem z koupelny kde jsem se zrovna upravovala.

V kuchyni máš připravenou snídani, tak si pospěš. Za třičtvrtě hodiny vyrážíme.
Dobře mami. Za chvilku jsem tam.

Po chvíli jsem vylezla z koupelny a oblékla jsem se do věcí co jsem si včera ještě stačila připravit což činilo bílé tričko bez rukávů a tyrkysová sukně nad kolena. Na oči jsem si dala jemné stíny a řasenku.
Když už jsem byla se sebou konečně spokojená tak jsem šla na snídani.

U stolu už seděli oba moji rodiče a popíjeli kávu. Já jsem si sedla na své obvyklé místo kde už jsem měla připravené čokolupínky s mlékem a k tomu pomerančový džus.  Sedla jsem si a hned se do toho pustila.

Sluší ti to Amélie.

Usmála se na mě mamka.

Děkuju mami. Tobě taky. Tak v kolik jedeme?
Za deset minut.
Dobře. Tak já se jdu zatím připravit.

Vzala jsem si na sebe lehkou riflovou bundu a na nohy si oblá bílé baleríny. Ještě jsem si vzala svoji kabelku ve které jsem měla vše důležité a vyrazili jsme.

Po několika hodinách dlouhé cesty jsme konečně dorazili do LA a zaparkování nedaleko školy.

Opravdu nechceš abychom šly s tebou Amélie?
Ne, to je dobrý. Já to zvládnu.

Usmála jsem se tím nepřesvědčivějším úsměvem jaký jsem dokázala.

Tak dobře. Kdyby něco tak zavolej a my přijdem, budeme nedaleko školy.

Vzala jsem si všechny svoje věci a šla vstříc té vysoké budově.
U dveří jsem se zastavila a otočila se ještě na rodiče kteří stáli před autem a čekali až tam vkročim.
Otočila jsem se zpět ke dveřím, zhluboka se nadechla a vstoupila dovnitř.

Čekala jsem že se zde bude pohybovat spousta studentů nebo učitelů ale opak byl pravdou. Chodba byla skoro prázdná až na pár lidí kteří sem tam prošli kolem.
Vytáhla jsem si mapu školy a začala hledat ředitelnu.
Po chvíli hledání jsem jí konečně našla. Seděli zde dvě holky asi v mém věku a ještě nějaký kluk který ale vypadal že je duchem nepřítomný.

Slečna Amélie Collins?

Přistoupila ke mě žena středního věku a v rukou držela nějaké papíry.

Ano, to jsem já.
Já se jmenuji Regina Rittegon a jsem asistentka pana ředitele. Zde se prosím podepíšte. A tady máte tento krátký dotazník na vyplnění. V klidu si ho vyplňte a až ti budete mít hotové tak mi ho donéste.
Děkuji paní Rittegon.

Vzala jsem si od ní dotazník a sedla si na nejbližší prázdnou lavici.
Byl to krátký dotazník a měla jsem ho vyplněný ani ne za pět minut.

Tak teď se prosím posaďte a čekejte než na vás přijde řada. Jsou před vámi ještě tři studenti. Kdyby jste cokoliv potřebovala tak stačí říct.

Pokývala jsem hlavou že rozumím a sedla jsem si na lavičku vedle těch dvou holek které se na mě lehce usmály. Úsměv jsem jim oplatila ale dal už jsem jim nevěnoval pozornost.