Ten povrchní/ Draco Malfoy(Dramione) - FF

Nalezený

„Avada kedavra!" zakřičel a mířil přitom na ni. Zalilo ji zelené světlo a potom...potom už nic.

„Neeee!" rozezněl se po lese můj žalostný výkřik. Složil jsem se k zemi a schoval si hlavu do dlaní. Už bylo pozdě.

„Někdy je potřeba pro něco, co je důležité pro ostatní, obětovat něco, co je důležité pro tebe," uslyšel jsem větu, jenž mi řekla včera. Ale nevycházela z jejích úst. Ležel jsem opět na -mě už známé- modrobílé podlaze pod zemí a přede mnou jsem stál zase já. Ne! Ne! Ne! Zuřivě jsem mlátil dlaní do podlahy. Copak tohle nikdy neskončí?

„Tohle taky nebylo skutečné, co?" štěkl jsem po něm, zatímco se mi oči topily v slzách. On se jen usmál a zavrtěl hlavou.

„Byly to zkoušky," vysvětlil.

„Pěkně blbý zkoušky," postěžoval jsem si a utřel si oči, „tahle byla poslední?"

„Vyhrát nad minulostí nebo bojovat za lásku, samozřejmě, to jsou krásné boje. Obzvláště pokud se někomu povede je všechny prohrát tak ukázkově jako tobě. Ale I kdyby jsi vyhrál, nebudeš vítězem. Víš kdo je opravdový vítěz? Ten, co vyhraje sám nad sebou," prozradil mi už téměř celou náplň dalšího testu.

„Já jsem neprohrál ani v jedné z nich," bránil jsem se, „v první zkoušce jsem udělal to, co jsem skutečně chtěl. Vsadím se, že I kdybych to nechal při starém, byl bych prohrál. A ve druhé? Možná jsem přišel o lásku, ale zůstala mi moc. Dokud bych měl alespoň něco, nemohl bych prohrát."

„Máš pravdu. V těchto zkouškách o vítězství nešlo. Šlo o způsob pohledu. Ale teď, teď tu půjde o všechno." Ze saka vytáhl svoji hůlku a poslal na mě kouzlo, kterému jsem se úspěšně vyhnul.

„Nemám hůlku," připomenul jsem mu.

„Ale máš," připomenul on mně a já si uvědomil, že to nejspíš bude stejné jako se zdí, se dveřmi. Držel jsem tedy hůlku a mířil na něj. Oba jsme vyslali kouzla, jenže se střetla a jiskřila. Bylo nemožné zvítězit nad sebou samým. Vždyť jsme byli stejně silní, měli jsme stejné nápady - byl já. A pak mi to došlo - byl já. Znamenalo to, že pokud bych ho nechal, aby mě zabil, pořád bych já ten co zabil? Doufal jsem, že ani tohle není tak úplně skutečné a že I kdybych umřel, budu žít dál. Možná to byla správná cesta. Ostatně nic jiného dělat nešlo. A navíc, nebylo to náhodou tak, že pokud se jednou vzdám, vyhraji nad svým nechutně zmijozelským já, které by se nevzdalo ani náhodou? Napadlo se mě ho na to zeptat, ale zároveň bych mu tím prozradil svůj plán. Odhodil jsem tedy svoji hůlku. Tento souboj by stejně k ničemu nevedl.

Seslal na mě poslední kouzlo a já se doslova propadl dlažbou. Modré I bílé kachličky se vznášely kolem mě a já cítil, že pomalu ztrácím vědomí.

„Dělej, vstávej," probudil mě otcův hlas. Zamrkal jsem, abych si zvykl na světlo. Byl jsem v Manoru. V obývacím pokoji na pohovce a nade můj otec stál nade mnou s přísným pohledem. „Co jsi si myslel, že děláš? Mohl jsi zemřít," poučil mě. Jako by mu na tom snad záleželo.

„Je tohle opravdové?" zeptal jsem se.

„Jistě že je. Zkoušky byly jen tři, ty tupče. Vstávej," poručil.

„Jak jsem se sem dostal?" položil jsem další otázku. Byl jsem z toho dost zmatený.

„Kdyby sis nepočínal jak sis počínal, mohl jsi být mrtvý nebo navždy uvězněný v myšlenkách. Ani nevíš, jaké máš štěstí, že jsi se dostal právě sem. Podívej, Draco, byl bych ochotný přejít to všechno co se stalo, pokud plně dokážeš svoji odevzdanost a přijmeš Pánův úkol. Ostatně, dostat se k Harrymu Potterovi nebylo nikdy jednodušší než teď, máš obrovskou možnost zazářit."