Dominiku jsi to ty?

Děkuju

Olivie
"Hele moc ti děkuju za pomoc ale už asi půjdu a jestli mi nepůjčíš nějaké tepláky nebo tak něco?" řekla jsem trochu stydlivě "jo určitě" řekl Dominik klidně a šel pro oblečení.

"Tady máš" podal mi jeho nejmenší tepláky, "jo děkuju moc" "nemáš vůbec zač" na nic jsem nečekala a pevně ho objala "děkuju moc" řekla jsem v našem obětí "nemáš vůbec zač" ještě víc mě stiskl potom jsem ho pustila a odešla z bytu.

Došla jsem domů ale nebylo tam hezkého všechno bylo rozházené a vytahané ze skříní. Podlomili se mi kolena a začala jsem brečet nevěděla jsem co mám dělat tak jsem zavolala Dominikovy (to číslo si někde prostě předali Ok)

"A-ahoj"

"Ahoj co se stalo?"

"Vy-kradli mě a nevím co mám teď dělat"

"Dobře no zabal si věci a já jsem do 20min tam, ok?"

"D-dobře" řekla jsem mezi vzlyky a položila hovor. Všechno co jsem měla jsem si zabalila a pomalu šla po schodech dolů.

"Ahoj" řekl Dominik lítostně a pevně ale něžně me objal já jsem se mu zabořil hlavou do hrudi a nechala jsem proud slz volně stékat po tvářích. "Ahoj" odpověděla jsem mu smutně on mu vzal tašky a dal je do auta. "A co teď?" zeptala jsem se zmateně "no budeš teď u mě nepustím tě tam zpátky nikdy nevíš jestli se tam nemůžou vrátit" "to nemůžu přec-" "Ššš budeš u mě a hotovo" "dobře ale budu ti za to platit a budu tam jen než si něco najdu dobře?" "Ne nic mi platit nebudeš a můžeš tam zůstat jak dlouho chceš" "nebudu tam překážet?" "Ne nebudeš budu rád že tam nebudu sám" jen jsem kývla hlavou a koukala z okýnka na stékající kapky deště asi závody

Strašně moc se omlouvám za to jak je to krátké ale aspoň něco teď nebudu mít čas🥺❤️ (jo a budu psat další knížku zkuste hádat o kom bude)