Apokalypsa POZASTAVENO

Část 2

Návštěva schopu se skutečně vyplatila. Pobrala jsem všechny náboje do svého arzenálu. Tři poslední teasery a pepřáky. Dvě fakt luxusní, pevný, vojenský vesty. Nějaké dýmovnice a vaky na vodu. Musím být ostražitá tohle zaflusaný město nebylo po setmění bezpečné i bez infikovaných zdechlin, které se vás snaží zabít. Ještě by to chtělo nějaké zásoby jídla. Mám sice bažanta, ale zvěřina se musí nechat trochu uležet a nechce se mi v tak obydleném městě mozkožroutů rozdělávat oheň. Nakonec se rozhodnu zariskovat a vydám se do Lidlu. Před vstupem do krámu omotám vraníkovi kopyta něčím co mělo být černá Adidas tepláková souprava. Oba ostražitě pozorujeme prostor kolem nás. Shnilá zelenina a ovoce s nádechem plesnivého pečiva mi trochu napovídá, že bude těžké sehnat jídlo pro koně. Balená neperlivá voda ta se bude hodit. Udělám něco co by v tuhle dobu mohl udělat naprostý idiot. Doběhnu k oddělení zahradních potřeb. BINGO! Zajásám v myšlenkách. Popadnu 10 litrový kýbl a jako magor běžím na zpět. Jakmile naplním kýbl až po okraj, začne Loki dychtivě hltat vodu. Sama na jeden nádech do sebe kopnu půl litru a začnu plnit vodou i všechny čutory a vaky na vodu. Ještě doleji Lokimu další kýbl vody a hurá nakupovat. Potřebuji něco co dlouho vydrží a nezabírá moc místa.
Cvalem míříme na Prahu. Musím vědět, zda je naživu. Po několikahodinové cestě sesednu a v klidu projedu můj úlovek. Nějaké proteinové tyčinky, konzervy, polívky v pytlíku a zapalovače. Nic moc, ale aspoň něco. Teď půjdu pěšky, protáhnu se a hřebec si aspoň oddychne. Kráčíme silnicí, kterou jsem dlouho neviděla, ale i tak je to jako bych tu byla včera. Chvíli mi trvá než si všimnu, že můj společník se zastavil a se vzpřímenýma ušima hledí na výběh. Ovšem, tady byli koně. Nebo snad stále jsou?
,,Co se děje hochu?" V odpověď se mi dostalo jen jeho hlasité zařehtání. Ticho, Loki si jen odfrknul, hodil ohonem a se svěšenou hlavou pokračoval. Neurazili jsme ani pár metrů, když se ozvalo přes klapání kopyt slabé řehtání. Úplně synchronizovaně jsme zvedli hlavu. Naše pohledy se střetly, neváhala jsem ani nepřemýšlela. Vyhoupnu se do sedla a míříme ke stájím. S lukem v pozoru projdu stáj. Boxy plné koní. Koní odsouzených na smrt. Nikde známka po infikovaných. Okamžitě začnu otevírat boxy. Někteří koně vyběhli z boxů okamžitě. Jiní se s mou pomocí dokázali postavit a odejít. V posledním boxu mě čekala tragédie, polorozpadlé tělo hříběte. Po dalších několika hodinách byly boxy vyklizené. S novou podestýlkou, senem a lavory plnými vody. Jeden box obsahoval moje věci a Lokiho výstroj. Připravila jsem si věci na čištění. Klapot kopyt mi oznámil návštěvníky. Loki a pár hnědáku. Další hodiny strávené čištěním koní. Konečně klid, celá ztrhaná ležím na podestýlce opíraje se o bok vraníka v zamčeném boxu.
S trhnutím politá, potem, lapající po dechu se vzbudím. Šero a zpěv ptáků mě uklidnil z právě prožité noční můry. Hluboké odfrknutí a pohyb na mých zádech upozorňoval, že je Loki také vzhůru. Vstanu otevřu box a prohlédnu si stáj. Ostatní boxy byly prázdné.
,,Loki! Kam se ženeš!" Vyběhnu za dusotem kopyt. Jediné co však zahlédnu je černý koňský zadek. Povzdychnu si od cizím pár věcí ze stáje a jdu najít hřebce. Na louce za výběhem se prohání stádo různých odstínů hnědých a šedých skvrn. Avšak mě do očí udeřily jen dvě. Černá a bílá, pomalu jako Jin a Jang. Zapískám, černá skvrna se hnala ve vedení stáda mým směrem. Pár metrů ode mě se ozvalo zařehtání a stádo změnilo směr za jedním z kaštanů. Loki se zastavil, otočil ke stádu a různým vyhazováním  kopyt doprovázené řehtáním chtěl upoutat pozornost.
,,Musíme jít." Poplácám hřebce po boku sedíc v sedle a pozorovaje stádo. Hřebec pohodí hlavou a zahrabe kopytem. Krokem se vracíme k silnici. Loki se otočí, pohodí hlavou a odfrkne si. Bělouš, tak to tě tu tak zajímá? Řeknu si v mysli. Různá pohazování a hrabání kopyt mě fascinovala. Koně mají prostě svůj vlastní jazyk.
,,Stůj. No tak nemáme čas, aby jsi se honil s jinými." Zatáhnu za uzdu, když se Loki rozběhne. Zařehtá, bělouš zastaví a vzepře se na zadní. Loki opět zařehtá. V odpověď se mu dostalo jen poskočení. V tu chvíli to bylo poprvé co se mne snažil shodit ze hřbetu. A dost i možná poprvé, kdy litoval, že je mým koněm. Několikrát jsem se ohlédla. Že by doba divokých koní opět nastala? Pousměji se v duchu. Vím, že vraník chtěl zůstat se stádem. Chtěl být volný.
,,Jednoho dne se sem vrátíme. A ty budeš moct jít kam tě srdce táhne." Pohladím ho po dlouhém krku.
,,Jsme tu..." Zašeptám při vjezdu do ulice. Sesednu, čím více se blížíme tím více mi připadá cesta delší. Při pohledu na rozmlácenou, tmavě šedého Peugeota mi srdce snad vynechalo 2 údery. Neobtěžovala jsem se s vytahováním zbraní, přelezu plot a rozkopnu domovní dveře. Proběhnu celý dům. Je mi jasné, že ten kravál by vzbudil i mrtvého. Dům byl prostě prázdný, ale moje jedna část stále doufala...
Konečně jsem stála přede dveřmi pokoje. Roztřesenou rukou zmáčknu kliku. Ozvalo se klasické lupnutí. Nic...
Absolutně nic víc než jen prázdnota. Všechno je tu tak jak jsem si pamatovala a i přes to, že tu podle prachu a smradu ze šnečího terária nikdo dlouho nebyl. Stále je tu ta vůně. JEHO vůně... svezu se na kolena, kolem mě se zvedne lehký obláček prachu. Slzy mě pálí v očí kanouc v nepravidelných cestičkách na plovoucí podlahu. Ano nesnášela jsem ho po tom co mi provedl, ale i tak to byl člověk na kom mi záleželo na tolik, že jsem mu dala svůj slib. A nedokázala jsem ho splnit... Opravdu jsem tak špatný člověk? Proč všichni na kom mi záleží jsou pryč nebo mrtví?Následujících pár dní jsem zůstala v tom domě. V JEHO pokoji. V pokoji kde jsem si k NĚMU vybudovala pouto. Společně koukali na Netflix, smáli se a milovali. ON byl můj první muž se kterým to nebyli jen pusinky a objímání. A teď je pryč.
Že by mi na Olím stále záleželo? Ano i ne. Byl první muž, u kterého jsem měla pocit, že mě nemá jen kvůli sexu. Jeho milá slova mi byla útěchou a byl mi oporou, ale po čase se ukázalo, že to byl opravdu jen pocit. Jedna moje část by s úsměvem a zapálenou cigaretou pozorovala, jak ho zombie pomalu žerou a trhají na kusy. A druhá zase potřebu ho zachránit. Že by to bylo kvůli mému slibu, který jsem nedokázala splnit? Opravdu jsem zkažená bytost...
,,Seber se kurva! Chováš se jako nějaká slabá nula! Musíš zjistit, kde je Veronika a jestli jsou opravdu všichni pryč."