Koitus Cun Mafián

1. Nový student

Všechno to začalo ve čtvrtek 13. 2. 2020. Šla jsem do školy jako každý den. Měla jsem na sobě koženou mini sukni, vysoký kozačky do zimy, crop top a přes něj takovou tu hladící celokožíškovou bundu. Ale zima mi nebyla. V jednu chvíli mi začalo být dokonce horko. Moje nejlepší kámoška Annie LeBlanc málem rozlila svoje perníčkový latté ze Starbucks, když jsme ho spatřily.

Nový žák.

Měl tak akorát dlouhé havraní vlasy, že mu lehce povlávaly v studeném zimním větru. Pocítila jsem neuvěřitelnou touhu zajet mu do nich svými rudými gelovými nehty. V obličeji byl bledý, že by mu i Sněhurka mohla závidět tu porcelánově bílou pleť. A pod levým okem měl drobnou jizvu. Jak se tam asi dostala? Oči měl tmavší než noc, avšak měl v nich jiskru, která ve mně zažehla plamen vášně. Byl podstatně vyšší nšž já, vyšší než jakýkoliv kluk z mého ročníku. Musel být starší. Kdybychom nebyli na střední škole, tipla bych, že je mu třeba i 20. Měl na sobě koženou motorkářskou bundu, uplé a roztrhané jeany a tmavě vínové martensky. Byl děsně sexy.

"Evelíno, tohohle kluka musíme dostat do postele. Buď ty nebo já. Ale žádná jiná!!!" zašeptala Annie a já se zasněně kousla do rtu.

"Ale jak co nejchytřeji na to?" řekla jsem.

"Sleduj a uč se" odpověděla Annie na mou řečnickou otázku, pinda jedna namyšlná, a vydala se směrem k němu, zatímco já se elegantně opřela o skříňku a sledovala,, co se bude dít.

"Potřebuješ pruvodce, kocourku?" zeptala se Annie svůdně, když k němu došla.

"Jestli sis toho nevšimla,tak já nejsem žádnej tvůj kocourek. Jsem vlk samotář. Nemám zájem o prohlídku školy, ani o to být tvým kocourkem. Až to pochopíš, dej vědět." Řekl to tak, že z něj sálal testosteron. Cítila jsem, jak mi naskakuje husí kůže na krku. Annie celá zrudla a vracela se ke svojí skříňce. Ten nový kluk se ještě jednou podíval jejím směrem, ale pak se jeho pohled zastavil na mě. Srdce se mi rozbušilo jako o závod. Země se pohnula a všechny zvuky ztichly. Hledeěli jsme jeden druhému do očí. Nevím, jak dlouho (10 sekund, minutu, celý život?). Ale pak se pouto najednou přerušilo a on pokračoval dál. Stála jsem tam jako omámená snad celou věčnost.

"EVELÍNO!!!!" Annie mi mávala rukou před obličejem. Vůbec jsem ji nevnímala a předstaovala jsem si, jaké jsou asi jeho plné rty, vyoadají tak hebce a tak chutně.

Vyrušilo mě až zvonění na hoodinu. Spěchala jsem do třídy.

Sedím dost vzadu, aby učitelka neviděla, když při hodině natáčím videa na Tik Tok. Nesedím však v poslední lavici, ta bývá obvykle volná. Málem se mi zastavilo srdce, když jsem zjistila, že dnes je již plná jako kebab, který dělají na náměstí Jana MAsaryka.

Dělala jsem jako že nic. Posadila jsem se na svoje místo a netrpělivě čekala, až přijde učitelka a udělá docházku, abych už konečně zjistila jeho jméno.

Měli jsme chemii a já si byla jistá, že v mém těle probíhá chemická reakce. Co jsme však brali za látku, jsem netušila. Celých 45 minut jsem se věnovala vyhledávání jeho jména na všech sociálních sítích.

Jaden Hossler. Znělo mi v uších od chvíle, kdy učitelka vyslovila jeho jméno, Jaden Hossler.

Jaden Hossler...

Vyhledávala jsem na všech sítích, možných i nemožných, avšak bez úspěchu. Začala jsem propadat zoufalství. Já snad budu muset zaúkolovat Annie, aby mi sehnala jeho číslo, abych mu mohla aspoň poslat esemesku. Kdo to dneska dělá?!

Další hodinu už jsem s ním neměla. Ze školy jsem odcházela trochu zdrcená. Zítra je Valentýn a já nemám rande. Jak je to možný? Jsem nejpřitažlivější holka na škole. Samozřejmě že dostanu spoustu valentýnek, ale já již nyní netoužila po obdivu někoho, kdo Jadenovi nesahá ani po jeho vysportovaná ramena. Doslova. Kluci u nás v ročníku jsou fakt malí ;). Zatímco Jaden má skoro dva metry.

"Evelíno! Evelíno, no tak počkej. Evelíno!" zaslechla jsem za sebou. Srdce se mi rozbušilo. Že by to byl Jaden? Otočila jsem se. K mému zklamání za mnou stál pouze kapitán fotbalového mužstva, Eric Black.Jeho blonďaté kadeře mě možná ještě včera rozpalovaly, ale dnes jsem měla plnou hlavu už jen Jadena.

"Co chceš, Ericu?" řekla jsem otráveně a automaticky založila ruce v bok, aby z řeči mého těla pochopil, že nemám zájem.

"Napadlo mě... Jestli si nechceš dneska po škole... Vyrazit..." řekl nesměle. Protočila jsem oči.

"Už mám plány. Jdeme s Annie nakupovat," odsekla jsem. Ale on se nedal odbýt!

"Dobře, a tak co zítra. Je Valentýn. Mohli bychom zajít do kina... a pak třeba ke mně do auta," zamrkal na mě úlisně.

"Jseš nechutnej, Ericu. Vypadni a neobtěžuj mě!" rozkřikla jsem se, otočila se a chystala se odejít. v tu chvíli mě ale chytil za paži otočil mě k sobě.

"No tak, Evelíno. Copak se ti to posledně nelíbilo?"

"Ne Ericu, máš malej penis. Táhni do háje!" odstrčila jsem ho, ale on pokračoval v naléhání, dokud ho dvě silné mužné ruce neodstrčily stranou.

"Řekla ti jasně, že máš vypadnout. Tak padej, ty skřete," řekl drsný hlas. Vzhlédla jsem směrem nahoru. Eric již dávno vzal nohy na ramena, když jsme se opět s Jadenem střetli pohledem.

"To bylo působivé, ale zvládla bych to sama."
"O tom nepochybuji," zazubil se na mě. Ihned jsem si všimla jeho rovných bílých zubů. Blýskaly se jako perly.

"Všimla jsem si, že spolu máme seminář z chemie, ale nepostřehla jsem tvoje jméno," zalhala jsem, "já jsem Evelína Smithová."

"Jsem Jaden. Jaden Hossler. Ale můžeš mi říkat Jay. Kde bydlíš, můžu tě hodit domů. Už jsi někdy jela na motorce?"