Ano, jsem hlavně pesimista, už to tak bude. Takže když se vyskytne hodně nadějná věc, na který mi hodně záleží a všechno by mohlo klapnout tak začínám být naivní. Pak se to nevydaří a já začnu být ještě větší pesimista, tudíž už skoro nemám optimistický myšlení. Můj přítel je optimista, většinou, taky se o to pokouším a někdy to i jde.. někdy..
Lepší než pesimismus či optimismus je realismus. To už vůbec nejsem. I když bych ráda byla a snažím se.. Ale nejde mi to.
Já vím že nic není černý a bílý, je to černobílý. A taky vím že si mám říkat "Doufej v lepší, počítej s horším." Já kolikrát prostě skoro počítám v lepší a i doufám, samozřejmě.
Navíc někdy dokážu víc pomoct ostatním než sobě.
