V Rudolfově domě nebyla červená barva.
Víte prečo? Nevíte. Asi.
Vždycky, když Ruda uviděl červenou, rozpálil se doRuda a na jeho kůži se vytvořila vrstva alkoholu.
Proč vám to říkám?
Tak abyste věděli, zezdola se na alkohol nalepí mravenci, seshora ptáci a uprostřed se k němu natlačí bezdomovci, kteří na chlast nemají. Tento jev trvá kolem třiceti minut.
Tady vidíme, jakou moc má slaďoučký alkohol.
Ruda se proto snažil červené barvě vyhýbat. Ne vždy se to podařilo.
Jednoho dne byl donucen jet na školení kamsi do Tokia.
Ihned po příjezdu na přeplněném náměstí Awora - Konasu spatřil reklamu na spodní prádlo. ČERVENOU!
Když si to uvědomil, bylo pozdě, začalo mu být vedro. Rudnul!
Alkohol se začal pomalu tvořit.
Přes kachličky se prodral všechen hmyz a sál. Seshora přiletěl jakýsi Tokijský holub a kloval. Tokijští bezdomovci už se na něj sápali strhli z něj sako, setrvali košili, svlekli kalhoty i boxerky a slizovali z jeho kůže lahodnou tekutinu.
Po chvíli se na něj nalepilo víc hmyzu, přiletělo více ptáků a připlazilo se víc bezdomovců.
Stala se z nich jedna velká koule.
Kutálela se. Z kopce.
Postupně se na ni lepily žvýkačky, vajgly a jiné chuťovky z chodníku.
Koule se kutálela dál.
Zrovna zde řezali nějaké dřevo či co.
Piliny se nalepily na kouli.
Pokračujem dál.
Malovali přechod pro chodce.
Koule byla pruhovaná.
Mířila se to dolů a dolů směrem ke skateparku.
Najela na můstek vymršťující skateboardisty nahoru.
V plné rychlosti.
Inu, tak se naše milá kulička vymrštila, jako ti skateboardisté nahoru.
Ale nepadala.
Jela výš a výš, až mi zmizela z obzoru.
No, tak jsem šla domů. Co jiného?!
