Prolog

305 12 3
                                    

Dnes je den, kdy mám konečně osmnáct let.To pro mě znamená, že dostanu vlastního koně.Na koních jezdím snad od té doby, co jsem začala chodit.Stejně tak i můj mladší bráška, kterému je 15.On má vlastní klisnu Andorru.Je to celkem nefér, že on má koně už dlouho a já ne, ale já jezdím na koních, které máme u nás doma ve stáji.Je jich tam celkem dost.Tak my celkově si žijeme hodně dobře.Jak říká máma „Naše krev je královská!“ Co je na tom pravdy? Možná nic a možná všechno. No, a tak taky podle toho si žijeme.Náš barák je něco jako stará rezidence nějakého barona nebo co.No a proto, ať jdu, kam jdu, představují mě jako baronku.Což je celkem trapné.

U nás jsou obrovské rozlehlé pastviny, a také velké stáje, kam se vejde spousta koní.

Máma se nám nějak snaží vynahradit to, že s bráškou nemáme tátu.

Odešel krátce potom, co se narodil brácha, a pak už se ani neozval.

Nechodím do školy, učím se doma.Do města nebo vesnice to máme celkem daleko.Máma pracuje doma, je spisovatelka a já to teď taky zkouším, a proto píšu tenhle „příběh“

Máma řekla, že to má být o mě a mém živote, ale stejně tomu moc nerozumím.

Proč o mém životě když zatím žádny ani nemám?

Jo málem bych zapomněla …

Já jsem Violet Garibaldi a Můj bráška se jmenuje Kyle Garibaldi.

Jsem celkem malá brunetka s hnědýma očima.

Můj bratr je blonďák s modrýma očima.

Pozn: Ahoj :)  Už dlouhojsem chtěla začít tenhle příběh někam přidávat, ale pořád se mi to nedařilo:/ Doufám, že vám příběh bude líbit:) Pokud mám přidávat dál dejte koment nebo like:) Děkuji:) 

PS: Chtěla bych vás požádat, aby jste u tohoto příběhu poslouchali hudbu. Jakou koliv hudbu, ale něco poslouchejte:) Vím, že hudba s příběhem udělá hodně a člověk to potom bude vnímat jinak:) Děkuji:)

This is my incredible storyKde žijí příběhy. Začni objevovat