Amber's POV:
"Amber! Máš telefon!" slyšela jsem šíleně řvát mou malou sestru ze zdola.
"Už běžím!" Odpověděla jsem a ztrhla jsem poslední malý kousek pásky z jedné z mých krabic. Právě jsem se přestěhovala do Bristolu. Šťastně jsem doskákala dolů a vyrvala jsem mojí 5ti leté sestře telefon z ruky. Zamračila se a dala ruce v bok naznak toho, že je naštvaná.
"Díky." Zamumlala jsem a ona se usmála. Zvedla jsem si telefon k uchu.
" CO JEEE TY MRDKOOOOOO?" Zařvala jsem do telefonu, ignorujíc ten fakt, že je tu moje malá sestra.
"AMBER, TY MALÁ DĚVKO! Nejradši bych něco podnikla." Odpověděla hlasitě moje nejlepší kamarádka a mně téměř praskly ušní bubínky.
"Zatím jsem tu jen tři hodiny." Zasmála jsem se.
"TO MĚ NEZAJÍMÁ. Slyšela jsem, že je tu dobrá kavárna. Dolů tou ulicí kde bydlíš. Potkáme se tam v pět." Zakřičela ďábelsky předtím, než mi telefon položila. Povzdechla jsem si a začala jsem rychle trhat krabici s botami, která byla zalepená velkým množstvím izolepy. Podařilo se mi ji rozthnout napůl, ale zatím jsem stále nikde neviděla svoje světle modré Vansky.
"Za dvacet minut jsem zpátky!" Zakřičela jsem komukoliv, kdo to doma slyšel a zabouchla jsem dveře. Šla jsem hlavní ulicí a koukala se po kavárně, kterou měla Mia na mysli. Po pěti minutách chození tam a zpátky po chodníku jsem to konečně našla. Nad dveřmi bylo velkým písmem napsáno 'Kavárna Na Rohu'. Lehce jsem otevřela dveře a se zazvoněním zvonku na dveřích jsem vešla dovnitř. Vůně zrnek kávy a čokolády zaplavila moje čichové buňky spolu s teplým pocitem domova. Byli tu jen čtyři další lidé a jediné co jsem slyšela, byla jejich ne moc hlučná konverzace a zvuk kávovarů. Mia tu ještě není, řekla jsem si, když jsem se rozhlédla po místnosti okolo sebe. Našla jsem stůl pro tři, přímo u okna. Ukazovalo překrásný výhled na obrovské jezero. Sedla jsem si, položila kabelku na stůl a vytáhla z ní mobil.
Pro: Mia
"Kde jsi? x x"
Mohla jsem vědět, že tu nebude dřív než já.
"Mohu vám něco nabídnout?"
Hluboký hlas přerušil moje myšlenky. Podívala jsem se nahoru a uviděla kluka přibližně v mém věku. Měl hnědé vlasy a syté hnědé oči. Podívala jsem se na jeho rysy obličeje, jeho lícní kosti a ďolíčky. Jak může být někdo tak perfektní?
Přerušila jsem svoje myšlenky. "Nene, díky."
Moje oči zabloudily na jeho cedulku se jménem. George. S úsměvem se na mě podíval.
"Co tady tak pěkná holka dělá sama?" Zeptal se. Odsunul židli a posadil se ke mě.
"Neměl bys pracovat?" Zeptala jsem se, abych se proteď vyhla jeho otázce.
"Není tu co dělat." Zabědoval a vyčaroval mi úsměv na tváři.
Najednou mi zapípala SMSka na mobilu.
Od: Mia "Promiň máma mě nutí ještě dodělat nějaké domácí práce. Budu tam za dvacet minut xx"
Povzdechla jsem si a vrátila jsem mobil zpátky do kapsy. Podívala jsem se zpátky na George a přistihla ho, jak mě pozoruje, tak jsem se rychle otočila a podívala se z okna ven na jezero. Viděla jsem tři bílé labutě zápasit o kousek chleba, který jim hodil z břehu malý chlapec. Štípaly se navzájem a kvílely na chlapce.
"Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptal se George.
"Jsem Amber." řekla jsem stydlivě a otočila se zpátky k němu. Olízl si rty a prohrábl si vlasy.
