Miranda's "FANTASTIC" life

2.část

počet slov : 692

Když šli bylo rázem ticho,nikdo z nich nepromluvil..Jen hluk autobusu projíždějící kolem zahučel.Najednou z Kevina vypadlo.„Mirando,myslíš,že to bude někdy jako dřív? Vzdyt vís když ještě zila máma...“ Miranda nevěděla co říct...V hlavě se ji honilo tolik odpovědí až jednu vyslovila :

„Jednou ano,jednou možná ano Keve“..Miranda nahodila jiné téma,zdála se jí být atmosféra jak si přidušená.„Ta káva byla mimochodem slaná...“ řekla na zlepšení nálady...„Slaná ..? řekl udiveně Kevin a pokusil se zatvářit tak aby potlačil smích.

Jakmi-le zabočili za roh,přešli ulici už je vítala škola...Nikomu se nechtělo.Kevin nastupoval do 2.ročníku a Miranda do čtvrtého...Po vstoupení na pozemek se rozešli,každý do svého kolektivu..Na Mirandu už tam nečekaně čekala Candy a na Keva celá parta včetně Romana a Neda.Candy měla krásné letní šaty s kvítím po kolena..Moc jí to slušelo. Bylo polojasno a teenageři šli pomalu do svých tříd.

První hodina byla sice seznamovací než aby se učili,ale další hodinou byl dějepis Candynin oblíbený..„A abych nezapoměla mám novinku,sice takovou šílenou ale docela jí věřím,když se přiznám.“ „No povídej,jseš celá napjatá.“

„No mamča mi říkala,že máme předky čaroděje no a,že nám v žilách koluje jiná krev,taková ta zvláštní,ta nadlidská no však víš..čarodějnická,to zní divně prostě nadpřirozená..“ „ Chápu to dobře,když mi chceš naznačit,že jsi čarodějka? “ „No,nějak tak,veříš mě že jo? Nechci být za blázna ale jestli mi nevěříš můžem to jit klidně k nám ověřit..“ „Počky,počky ty to jako fakt myslíš vážně?“ „Mir,řekni utahovala jsem si s tebe někdy? “ „Po pravdě? “ „Hm.“ „ Po pravdě ano,vždyť mi...! “ „Ale no tak,dělala bych si snad s tohohle srandu?“ „S tohohle ne to máš pravdu,no tak zkus něco..“

„Já jsem to ještě nezkoušela,ani nevím co se říká..vůbec nevím a třeba v mojich žilách není třeba ji zaměnili,já nevím třeba tady do Clairy..“ „Co já ? “ ozvala se Claire... „Taky tě miluju..“ „Cc.“ pousmála se Miranda . „Cože máme teď za hodinu? “ zeptala se nakonec Miranda. „Co já vím,tuším biologii.“

Jak šel den dál tak  zachvíli byli zase všichni doma v pohodlí u televize nebo u rodinného stolu s večeří což se o Mirandě říct nedalo.Ta byla zavřená v pokoji a přemýšlela nad minulostí..přemýšlela co všechno mohla udělat aby matku zachránila...Pořád jí to připadalo jako by za to mohla ona..Jako by mohla za to,že umřela.

„Mirando,mirando..posloucháš? “vyrušil ji Kevin, ale řekl to tak vlídným hlasem aby ji nevylekal viděl, že na tom zrovna 2x moc dobře není.Kevin na tom taky nebyl moc dobře, ale snažil se to schovávat za svou tvrdou slupkou což mu šlo přímo dokonale.Miranda byla ráda,že se aspon on usmívá. „Mirando,vrať se zpátky do reality...!“ „No,co je Kevine ? “ řekla Miranda když vylezla ze spáru svých myšlenek. „ Ptám se, jestli budeš chtít taky pizzu? “ „Hmm..“ „Čtyry druhy sýru..!“ povzbudil Kevin. „Tak dobře,ale vyřid jim at není připálená a vem me k ní Colu..“ „Fájn..“ řekl trochu otráveně..„Děkuju“ řekla roztomile Miranda. Kevin se usmál.

Zachvíli ji už volal Kevin, že je tu pizza.„Neni tu dnes nějak brzy?“ udivila se Miranda. „Taky jsem si říkal ale co,čím dřív tím líp a pohni než vychladne.“komentoval Kev. S chutí se pustili do jídla,když v tom najednou zazvonil telefon.„Já to vemu“ řekl Kevin.„Halo,tady Kevin Ewenson.“  „Ahoj je doma Miranda tady Candy.“ zaznělo v telefonu. Kevin ještě ani neodpověděl že ano a už dával telefon Mirandě.„Volá Candy“ „Candy?" Podívala se na Keva. „Ano,Candy...“hovořila s ní a mezitím co Miranda mluvila s Candy Kevin dojedl svou část pizzy a šel si zapnout televizi.Miranda domluvila a šla s pizzou za Kevinem.

„Dávají aspoň něco dobrého?“ „Ne.“ řekl krátce. „Ukaž dej to sem."(ovladač)řekla Mir. „Ne,mám ho já....“ „Kevine,dej mi ho!“ „Vydrž ...“ Začli se hádat když v tom zase začal zvonit telefon. „Běž“řekl s pobídnutím Kevin. „No to si ta Candy dělá srandu bez tak se zapoměla zeptat jak to bude se zítřkem.“ Miranda zvedla telefon a už začla mluvit když ani nedomluvila. „Ano Candy platí to,zítra...“ když v tom se z telefonu ozvalo.

„Pomoc...Pomoc...!zabije mě..“ „Halo,je tam někdo?“ Miranda se podívala na Kevina a nevěřila svým uším.Kevin na ni nevěřícně hleděl protože volání do telefonu bylo tak silné,že jej slyšel i on. „Co budeme dělat?“ řekla zoufale Miranda. 

LÍBÍ ? PIŠTE BUBU PSÁT DÁL ... :))