Otcova lyra

Sen

Ten sen přišel okamžitě, co jsem usnul. Procházel jsem lesní pěšinou, jenž vedla stále kupředu. V rukou jsem držel luk. Na zádech se mi pohupoval toulec plný šípů. Z poklidného vykračování mě vyrušilo zašustění křoví a nějaký hluk.Ve vteřině jsem vytáhl, šíp nasadil do luku a zamířil na křoví, ze kterého se stále linuly zvuky. Nepohnul jsem se ani o píď. S očima stále upřenými a lukem na napnutým jsem pozoroval a vyčkával. Ze křoví vyběhl zajíc, zvedl hlavu, podíval se na mě a utekl někam hlouběji do lesa. Usmál jsem se, sklonil luk, ale šíp jsem nevyndal. Jen pro jistu, co kdybych narazil opravdu na něco jiného, než na obyčejného králíka. Pokračoval jsem dál, ale výrazně pomaleji. Neustále jsem měl pocit, že mě něco pozoruje, přesto jsem nedokázal spatřit nic, než pár ptáků, nebo brouků, ale ti mi rozhodně ublížit nechtěli. Došel sem na paseku, snad jediné místo v lese, na které dopadaly sluneční paprsky a jediné, co naznačoval, že zde dříve stály stromy, byl pařez přesně uprostřed mýtiny. Došel jsem přímo k němu, sklonil se a v tu chvíli jsem něco zaslechl.slyšel jsem praskání větví a slabé, ale přesto zřetelné psí vrčení. Pomalu, velice pomalu jsem se otočil a napnul luk. Krev mi ztuhla v žilách. a začátku mýtiny, přesně v místě, odkud sem přišel já, stál pes. Bohužel to nebyl nějaký obyčejný pes, ale dva metry vysoký s kůží černou jakou uhel, se zuby vyceněními, které by určitě dokázali člověka překousnou na dva kusy a krvavě planoucíma rudýma očima, jenž si mě měřily, pekelný pes. Hned jak jsem ho spatřil, jako bych ucítil jizvu, která se mi táhla přes celá záda, a ke které jsem přišel díky jednomu pekelnému psu. Pomalu jsem zvedl luk a namířil na něj, bylo pro mě záhadou, proč ještě nezaútočil a jak to, že sem si ho nevšiml. Starořecky jsem zaklel a dál mířil na psa šípem. Nevím, jestli jsem čekal na to, až se pohne nebo na něco jiného. Přesto jsem stále nevystřelil. Ta bestie hromově zaštěkala a zavyla, bylo to tak nesnesitelné, že jsem si musel ucpat obě uši. Ale to byla chyba, luk se šípem ještě ani nestačily, dopadnou na zem. Pes vyrazil, měl jsem sotva pár vteřin. Okamžitě jsem padl k zemi, popadl luk, ale na sebrání šípu už jsem neměl čas. Naštěstí jsem se stačil odkulit z cesty, když na místo na kterém jsem před tím stál, dopadlo obří tělo. Pod tou váhou se země zachvěla. Sáhl jsem do toulce a vyndal šíp, rychle jsem jej nasadil a vystřelil. Bohužel šíp psa přeletěl a zabodl se do stromu. Na další pokus už jsem neměl čas, protože právě znova vyrazil pro ti mě. Uhnul jsem z cesty a sáhl pro nový šíp. Naštěstí nedokázal tak rychle zastavit, což mi poskytlo drahocenný čas. Natáhl jsem znova a zamířil. Pes se obrátil a znova se pro ti mě rozeběhl. Vystřelil jsem. Viděl jsem i slyšel jsem jak šíp letí. Zabodl se přímo psovi do jedné z předních tlap. Místo toho, aby ho to na místě vypařilo, běžel dál. To mě tak ohromilo, že jsem zůstal na místě o něco déle, než jsem měl. Máchl po mě tlapou tak silně, že jsem odletěl a narazil zády do stromu. Na chvíli jsem ztratil dech, ale nejhorší na tom bylo, že mi v letu vypadl luk z rukou. S hrůzou jsem hleděl na bestii. která se ke mně pomalu s vyceněními tesáky přibližovala víc a víc. Tak tohle je asi můj konec problesklo mi hlavou. Naštěstí se stal zázrak, když na mýtinu vběhla nějaká dívka. Pes se zarazil, asi ho v pád nové osoby zaskočil stejně jako mě. Dívka se rozhlížela, ale pak si nás nejspíše všimla. Chtěl jsem na ní zakřičet, ať uteče, ale hlas mě zradil, nevyšla ze mě ani hláska. Místo toho se ta dívka dala do křiku. Pes si to nejspíše rozmyslel a obrátil se na tu dívku. Věděl jsem, že je v ohrožení, že ji musím zachránit, ale mé tělo vypovědělo službu. Pes zavrčel a pomalu se dal do pohybu k té dívce. Ta strnula na místě a nemohla se pohnout. Věděl jsem, že jestli se k ní nedostanu, tak ji pes zabije. S veškerou námahou jsem se přece nakonec dokázal vyškrábat na nohy. S hrůzou jsem si uvědomil, že už ušel polovinu cesty. Měl jsem pár vteřin na to, abych se rozhodl, co dělat. Luk byl moc daleko a nedostal bych se k němu zřejmě v čas. Takže zbývala druhá možnost. V myšlenkách jsem vyslal prosby ke svému otci, ať to vyjde, rozeběhl jsem se. Za velkého křiku jsem vytáhl z toulce poslední šíp a pevně ho uchopil v rukách. Pes byl sotva metr od dívky, ale najednou zastavil a obrátil svojí škaredou hlavu na mě. Asi sám nevěřil, že bych mohl být tak pošetilý. I když popravdě řečeno, já také ne. Co jsem vlastně mohl zmoct s pouhým šípem proti té hordě masa, která se přede mnou tyčila. Přesto už jsem byl jen pár kroku od něj. Věděl jsem, že nedokážu zastavit. Pes se mezitím otočil a vycenil své zuby. Otevřel tlamu. V tu chvíli jsem vyhodil šíp z rukou, jako oštěp. Sledoval jsem jak šíp najednou změnil svou trasu jakoby ho poháněla nějaká jiná síla. Zabodl se mu do tlamy. Pes naposledy zavrčel, teď to spíše připomínalo bolestné kňučení a rozpadl se na zlatý prášek. Padl jsem na kolen zvedl oči k nebi.

,,Děkuji otče," ohlédl jsem se na místo, kde stála ta holka, jenže tam nebyla. To pro mě byl takový šok, že jsem ani nepostřehl zlatý záblesk světla. Až teprve hlas muže mě přivedl zpět do reality.

,,Nemáš zač děkovat, synu, rád sem ti pomohl."

,,O-otče." Vykoktal jsem ze sebe. ,,Co tady děláte, co je tohle za místo a jak se tu objevil ten pekelný pes a... a kdo byla-"

,,Stop." Otec zvedl ruku a zarazil můj přiliv otázek. ,,Jsem zde abych si s tebou promluvil. Dobře mě poslouchej a nepřerušuj. Nemám moc času. Byla mi ukradena má lyra, podařilo se mi zjistit, že s její krádeží zřejmě má něco společného Bóres a jeho dcera Chioné. Vím, že zákon, nám bohům, zakazuje krást si navzájem věci, ale přesto to vypadá, že právě oni dva mají v krádeži, mé lyry, prsty. Proto musí být vyslána výprava, kterou povedeš ty, můj synu. Ta lyra není jenom obyčejný hudební nástroj, ale je to jeden ze symbolu mé moci. Musí mi být navrácená za každou cenu! Až se probudíš, musíš okamžitě promluvit s Cheironem, říct mu, co jsem ti nyní pověděl, a co se týká tvých společníků. Je mi jedno koho si vezmeš s sebou, ale jeden z těch dvou musí být dívka, která brzy dorazí do tábora." Domluvil a se zlatým zábleskem zmizel jen sem stihl odvrátit hlavu. V tu chvíli mi začali hlavou vířit miliony otázek. Jaká dívka má přijít? Kdo a proč by kradl otcovu lyru? Kdo byla ta dívka a jak to že se tu objevil ten pes? Tyto a mnohé další mi vířily hlavou. Najednou jsem ucítil strašnou únavu, nohy se pode mnou zlomily a já spadl na zem, kde sem za chvíli sunul.