Matthew [Williams' Family 2]

PART 005 - FINÁLE

Trvalo to sice přes dvanáct hodin, ale nakonec se do Kanady dostali. Matt se dlouho ošíval, že nechce vystoupit, ale nakonec sebral všechnu odvahu a s otcem, skrytým, zazvonil na dveře domu jeho matky.

Otevřely se dveře.

,,Matte?! Co tu... Proč... Jak jsi se sem dostal?! Proč mi z nemocnice nevolali?! Neříkej mi, žes odtamtud utekl!"

Mattovi se rozklepaly kolena a sklopil hlavu. ,,N-ne, t-tak t-to n-n-není..."

Zachránil ho až hlas otce, který stál celou tu dobu schovaný za dveřmi. ,,Jak se můj syn dostal do nemocnice?" Ukázal se se založenýma rukama na hrudi.

,,Co ty tu, doprdele, děláš?!" vypěnila Cissy.

Matthew se vyděšeně schoval za otce a chytil se ho za rukáv košile.

,,Ne. Otázka je, co tu děláš ty a proč nejsi v nemocnici. To si říkáš matka?! Pojď, Matte."

Matt zpátky do auta skoro běžel. Až tak se bál.

Arthur nastartoval auto a na plné otáčky s ním vyjel z pozemku a zamířil do nejbližší nemocnice. Na recepci se vyptali, zda tu nemají hospitalizovaného Matthewa Williamse. Shodou náhod se jim hned na první pokus povedlo trefit správnou nemocnici a sestra je zavedla do pokoje, kde Mattův bratr ležel.

Zoufalý Matthew se ihned rozeběhl k posteli a zabořil hlavu do peřiny. ,,Alfe, Alfe... Alfe, vstávej... Prosím... Prosím, probuď se..." hučel do peřiny, držel bratra za ruku a jemně s ním třásl. Oči měl celé rudé od slz. Tak moc si přál, aby Alfred otevřel oči. Ztratit ho podruhé a naposled... To už by Matt psychicky nezvládl.

Pak se rozletěly dveře a dovnitř vtrhla rozzuřená Cissy. ,,Kde jsi sebral tu drzost se tu ukázat a ještě manipulovat s mým majetkem?! Matthew patří mně!"

,,Já nejsem žádný majetek!" vykřiknul Matt, napůl skrčený pod Alfredovou postelí, jeho ruky se však nepustil.

,,Matt není tvůj majetek. Je to dítě. To je rozdíl. Je zajímavé, jak ty exceluješ co se týče majetku, ale ve výchově dětí naprosto selháváš. To sis ani nevšimla, že od července nemáš doma Matthewa, ale Alfreda?!" pověděl Arthur ledovým tónem hlasu.

Cissy kypěla hněvem. ,,Sa-samozřejmě, že všimla, ty idiote!"

,,Nenasvědčuje tomu absolutně nic. Pouze jsi hledala, o co všechno jsi mně mohla při rozvodu obrat tak, aby to co nejvíce vyhovovalo tobě a mně to akorát ublížilo. Přesně taková jsi. A jen abys věděla, už to odmítám dále sná-"

,,Drž hubu! Vůbec nic o mně nevíš! Nedovolím, aby jsi mi před dětmi ničil jmé-"

,,Ty před nimi žádné jméno nemáš. Alfredovi jsi ukradená a Matt se tě k smrti bojí. Ale v klidu pokračuj."

,,Nebojí se mně, má přede mnou zdravý respekt dítěte před matkou. To jen ty neumíš svoje dítě vychovat správně! Alfred byl vždy len nevychovaný fakan," rozohnila se Cissy.

Tentokrát zrudnul Arthur. ,,A přeci jsi si nevšimla, že se vyměnil s Mattem, ty hloupá huso! A to, co jsem viděl, by jsem zdravým respektem skutečně nenazval!"

,,Přestaň mi nadávat! Zavolám na tebe sociálku za porušení smlouvy!"

,,Fajn, klidně to udělej. Mám pár věcí, které jim s radostí povím. A nenadávam ti. Řekl bych i horší věci, ale narozdíl od tebe mám před svými dětmi zábrany."

,,A proč by jsem měla před nimi mít zábrany?! Na děti, tak jako aj na psy, stačí jen dvě věci: Cukr a bič!" syčela Cissy.

,,To je sice pěkné, ale dvě věci mi tam unikají. Kde jsi ty nechala tu část s cukrem? A proč máš vlastní děti za psy?"

Než stihla Cissy odpovědět, dovnitř vtrhnul doktor. ,,Tohle je nemocnice! Běžte se hádat ven!"

Cissy už chtěla na toho doktora vystartovat, ale Arthur jí chytil za paži a a odtáhl jí pryč z pokoje. Doktor také odešel a nechal Matta se slovy "Drž se." v pokoji s bratrem samotného.

Matthew, který už byl krapet dehydrovaný z neustálé záplavy slz, vylezl zpoza postele a opět zabořil hlavu vedle Alfreda. Dlouho mlčel a jen vzlykal, ale pak se opět pokusil s Alfredem třást, neúspěšně, nakonec skončil tím, že do něj bušil pěstičkami s minimem síly a hučel mu do ucha a přemlouval ho, ať se kouká hned teď probudit. Všechno to bylo prokládané vzlyky a občasným smrkáním do kapesníku. ,,... Prosím, neopouštěj mně... Prosím... Prosím... Ne... Neopouštěj... Prosím... Bráško... " opakoval Matt neustále dokola. Tak moc si přál, aby ho bratr slyšel. Nakonec Matt vyčerpáním na chvíli odpadl.

Probraly ho až blížící se kroky a následně hlas jeho otce. ,,Zůstaneme tady, Matte, dokud se Al neuzdraví, dobře? A potom se vrátíme do Washingtonu, dobře? Všichni tři spolu. Už nedovolím Cissy, aby ti dělala ze života peklo."

Matt se trhnutím otočil a s rozzářenýma očima se na otce podíval. ,,O-opravdu?" Pokud byl tohle sen, už se z něj nechtěl nikdy probudit. A pak v něm trhlo.

,,To je dneska ta nejlepší zpráva."

Byl to bratrův hlas. Matt nadšeně vyskočil na nohy a div Alfreda neudávil, když ho vítal zpátky mezi živými. Nedokázal ze sebe vydat žádné smysluplné slovo, jen neustálé kvílení z radosti.

,,Díky bohu... Bohům..." oddechl si Arthur a úlevně se opřel o stěnu.

Matthew se zmateně ohlédnul. ,,Bohům?" pípnul tiše. Nebyl si jistý, zda se může zeptat. Starého psa novým kouskům nenaučíš, Matt už měl jednoduše zažito, že téměř za jakoukoliv otázku dostal pohlavek. Proto se tak bál většinou cokoliv říkat.

Po téhle otázce následoval otcův dlouhý proslov. Proslov o tom, jak na služební cestě poznal pokojskou, která se ukázala jako bohyně Hébé, podrobnosti o jejich románku, které Matthew trávil s ruměncem v rohu pokoje s čelem ke zdi, o tom, jak za ním přišla, že je těhotná, jak Matthewa s Alfredem našel v kolébce, jak se na Cissy snesla Mlha... ,,Lituji toho, že jsem vám to do teď neřekl. Toho, že jsem to nechal zajít až tak daleko. Ublížilo to vám oběma... Ale Hébé mně varovala, že nevědomost je štít. Když o tom teď víte, mohou vás začít napadat nestvůry ze antického světa. A právě před tím jsem vás chtěl ochránit... Ale za takovou cenu to být nemělo..."

,,Wow..." vydechl Matthew tiše. Nebylo to žádné nadšené wow, spíše takové uznání a obdiv. Matt by nikdy nic takového nebyl schopný říct. A nejenom to, žádný takhle dlouhý proslov by psychicky nezvládl.

Otec ho chytil za ruku.

Alfred ho také sevřel v objetí. ,,Teď už mi to je jedno. Nezměníme na tom nic. Ale mně už od Matta neodtrhne nic."

Při této větě se Matt začervenal. Takového si Alfreda nepamatoval. Pamatoval si jedenáctiletého kluka, který si sotva kdy všiml svého bratra, a všechen čas trávil mimo dům ve společnosti svých hlasitých kamarádů. Skoro dospělý Alfred byl někdo jiný. V hlase mu bylo slyšet vše, čím si prošel, ovšem to dovedl rozpoznat jen a pouze Matt. On svého bratra znal nejdéle ze všech a také nejlépe. Byl z toho tak pomatený, že ani nezaregistroval další objetí od bratra a vlastně i celý zbytek dne. Pamatuje si z toho jen to, že usnul na zemi vedle postele, ani neví proč.

Druhý den pustili Alfreda z nemocnice domů. Nikdo nikdy nezjistil, co mu vlastně bylo, ale žádné příznaky již nejevil, proto se o to doktoři více nestarali. Když byla Cissy v práci, vkradli se do domu, naštěstí nestihla vyměnit zámky, a odnosili do auta všechny Mattovy věci. Moc jich nebylo a v pokoji nakonec zbyly jen skříně a postel. Matthew s tou ženskou už nikdy nechtěl mít nic společného.

Další školní rok Matthew s Alfredem nastoupil ve Washingtonu na místní střední školu. Nebylo v plánu jí dochodit, otec je chtěl další léto poslat do Tábora Polokrevných, o kterém se jim již dříve zmínil, tento "studijní rok" byl čistě z toho důvodu, aby si Matthew opět přivyknul na normální rodinný život a společnost a aby byli alespoň nějakou dobu spolu než se kluci odstěhují do tábora.

Následující léto si Alfred a Matthew sbalili ty nejnutnější věci a, s domluvou, že občas přijedou na návštěvu, se vydali na Long Island, vstříc neznámému území jménem Tábor Polokrevných...