Na východě v horách se vyjímá třpytící řeka jak vodopád pohánějíc se ke Glandirskému lesu tyčícímu se na severu. Na jihu rozkládající se rozvaliny Erlanu, města mocného, jenž v dobách Dralmila V. vzkvétalo k nebesům nyní ležíc v ruinách jak mocní králové v hrobkách.
Před pár hodinami se zvuk boje změnil v zpěv krkavců, poslů smrti, a přec tam stojí postava hledíc vzhůru k nebesům. Přilbice křižácká bojem zmámena, vlající tunika prachem zbarvená přes košili kroužkovou hozená, v rukavicích plátových svírajíc meč krvaví, boty železné cestou znavené.
V uších ozývajíce: ,,Bok po boku bojoval, takovou hrůzu zpozoroval, i snaha marná byla, osudu neuniká." Z plných plic vzývaje: ,,Toť konec jest, i já loučíc se s životem krásným a krutým jak Melerie bohyně krutosti a bolesti" A tak na kolena pad, z posledních sil povídá: ,,I já se loučím, bratři moji do síní vznešených Mingalla, Boha cti a války, kráčím."
YOU ARE READING
Rytířův Eden
FantasyDalší má práce kterou jsem napsal na papír, jenže tentokrát jsem ji napsal před pár měsíci kvůli školní práci ale i tak jsem na ni pyšný.
