Houpačka plná emocí

#10

O dva dny později
7:00
Zazvonil mi budík a já jsem vzbudila Toma, že už je na čase vyrazit domů.
K: ,, Dobré ráno Tomi"
T: ,, Dobré ráno" řekl a protáhl se.
K: ,,Za půl hodiny máme vyjíždět domů, měli by jsme se jít připravit."
T: ,,Ajo. No už běžím" řekl a zvedl se z postele.
Vzala jsem si na sebe triko a černé Cargo kalhoty. Mezitím co byl Tom v koupelně mi někdo napsal.
Ex: ,,Nazdar ty štětko. Potřebuju, aby jsi zítra dorazila ke mě. Bude se točit nějaký seriál a chci tě tam. Tak zítra. A nepokaž to! Všichni a tebou počítají."
K: ,,Prosim? Jak jako štětko? Je normální, že po mě něco chceš, a ani mě nepoprosíš? Hele v žádném případě nikam nejdu, a je mi úplně u prdele, že se mnou všichni počítají. Bude mi ctí to všechno pokazit" napsala jsem mu a zablokovala jsem si jeho číslo. Tom vyšel z pokoje a všiml si, jak sedím a zamýšlím se.
T: ,,Už můžeš jít."
K: ,,.."
T: ,,Em Katrin? Vše v pohodě?"
K: ,,Co? Jo. Jasně že jo." Řekla jsem a odešla jsem se připravit do koupelny. Dneska jsem neměla vůbec na nic náladu, takže jsem si vyčistila zuby, učesala se a to bylo vše. Vycházela jsem z koupelny, opět zamýšlená a narazila jsem do Toma. To mě dostatečně probralo, a já se koukla co dělá. Měl ruku opřenou o rám dveří a koukal se na mě.
T: ,,Co se děje?"
K: ,,Hele napsal mi ex. Napsal mi něco ve smyslu Nazdar ty štětko. Potřebuju, aby jsi zítra dorazila k němu, že se bude točit nějaký seriál a že se mnou všichni počítají."
T: ,,Dělá si srandu ze mě?! Takže on si nedá pokoj? Achjo. A co jsi odepsala?"
K: ,,Že mě to nezajímá a že mi bude ctí to všechno zničit"
T: ,,To je moje holka"
K: ,,A zablokovala jsem si ho, neměla jsem už nervy." On jen kývl a dal mi pusu. Nachystali jsme se a vyšli jsme dolů. Přišli jsme a kluci na nás čekali před hotelem.
Ge: ,, Dobré ráno"
B: ,, Dobré ráno"
Gu: ,, Dobré ráno"
Všichni jsme si řekli dobré ráno a šli jsme si sednout. Seděla jsem s Tomem a kluci se namáčkli všichni na dvě sedačky. To znamená že na dvou sedačkách seděl Bill, George a Gustav. Bože, jednou mě z nich trefí.
K: ,,Tome, jak to teď mezi náma bude?"
T: ,,Hele, já myslím, že by jsme měli být jen kamarádi. Na vztah opravdu nejsem připravený. Bojím se, že bych ti ublížil."
K: ,,Ale já už nevím co tím myslíš. Furt jen kamarádi, kamarádi, ale chováš se ke mně jako by jsme spolu byli. Nerozumím, co mi tím chceš říct."
T: ,,Já vím Katrin, ale pochop, záleží mi na tobě, a bojím se, že prostě ten vztah bude trvat méně jak týden, tak jako asi můj každý."
K: ,,Jo chápu to." Řekla jsem a opřela jsem si hlavu o okno. Cesta nám trvala zase přibližně 4 hodiny, a táhla se neskutečně pomalu.

Na benzínce
T: ,, Nepotřebuješ na záchod Katrin?"
K: ,,Hm?" Řekla jsem ospale.
T: ,,Potřebuješ na záchod? Zastavujeme na benzínce."
K: ,,Jo potřebuju" řekla jsem a přelezla jsem Toma. Odešla jsem na záchod a koupila jsem si rovnou bagetu na jídlo. Šla jsem k autobusu a tam stál Bill. Potřebuju si s ním promluvit.
K: ,,Bille? Můžeš na slovo?"
B: ,,Jasně, copak?"
K: ,,Víš, ptala jsem se Toma, jak to mezi náma teď je, a řekl mi, že chce být jen kamarád, jenže já to nechápu, chová se ke mně jako by jsme spolu byli, ale chce být jen kamarád."
B: ,,Hele možná by jsi mu měla dát ten čas. On na vztahy není, a jsi první holka ke které něco cítí."
K: ,,On ke mně něco cítí?"
B: ,,Ty o tom nevíš?" Řekl a usmál se. Jen jsem zavrtěla hlavou.
B: ,,Jednou jsem se šel do obýváku v noci napít, a viděl jsem Toma jak brečí. Šel jsem za ním, a on mi všechno řekl. Řekl mi, že by vztah hrozně rád s tebou zkusil, ale bojí se. Řekl že na to myslí celý den a celou noc, rozmýšlí se, jak by ti řekl, že s tebou chce být. Nikdy nic tak silného k holce necítil, a myslí to vážně. Miluje tě."
K: ,,On-.. to řekl?"
B: ,,Dej mu čas on si to promýšlí. Časem ale budete spolu. Sice nevím kdy, ale možná to bude dneska, zítra nebo až za měsíc, ale budete spolu." Řekl a usmál se.
K: ,,Děkuju moc Bille. Jsi moje záchrana." Řekla jsem a obejmula jsem ho.
B: ,,Je čas jít do autobusu, už jen hodina."
Jen jsem kývla a zašla jsem do autobusu. Sedla jsem si za Tomem a on byl nějaký smutný.
K: ,,Vše v pohodě?"
T: ,,Katrin? Já.. cítím k tobě to, co jsem nikdy k nikomu necítil. Myslím na to jak ti to říct pořád. Když hraju na koncertě, nemyslím na nic jiného, než na tebe. Po ostatních holkách už se nechci koukat. Mám oči jen pro tebe." Řekl a podíval se na mě. Bill měl pravdu. Opravdu to tak je.
K: ,,Tome co mi tím chceš říct?" Řekla jsem nejistě.
T: ,,Tím ti chci říct, že jestli poznám, co je to láska, tak jen a jen díky tobě. Vím, že čím více miluješ, tím více trpíš, ale láska bolí jen toho, kdo opravdu miluje. Zkusíš to se mnou?" Řekl a usmál se. Po všech těchhle věcech co mi řekl, jsem se měla chuť rozplakat. A taky že jsem to udělala. Rozbrečela jsem se.
K: ,,Zkusím Tome." Já se omlouvám, ale na víc jsem se nezmohla. Tohle byl pro mně krok, do nového života. Tom se jen usmál a Spojil naše rty.

11:28
Hodina uběhla jako voda, protože jsem začala trávit čas s někým, koho opravdu miluju.
Gu: ,, Lidičkyyy jsme na místě!" Řekl a vyběhl z autobusu. Jen jsme se na sebe s Tomem podívali, a šli jsme taky ven. Začala jsem se extrémně protahovat, a bylo to naprosto boží.
K: ,,Ahoj Baráčku už jsme doma, a já jdu použít postel." Řekla jsem, vzala jsem si kufr a šla jsem sebevědomě do baráku. Jenže mě zastavil Bill.
B: ,,Říkal jsem ti to."
K: ,,Bille děkuju moc. Ale jak jsi to udělal ty jo. Tom mi řekl úplně vše. Dokonce i nějaký citát. Prostě úplně jiný člověk."
Bill se jen usmál a ukázal za mě. Nechápavě jsem se podívala na Billa a otočila jsem se.
Stál tam Tom, který měl v ruce snad sto růží. Nebo nevím kolik ale prostě měl hrozně moc růží. Jen jsem se nevěřícně koukla a bez toho aniž bych si uvědomila, že za mnou stojí Bill, jsem začala couvat. Při mém neschopném couvání jsem do Billa narazila, jenže ten do mě šťouchl, a poslal mě za Tomem. Rozešla jsem se za ním, a obejmula jsem ho.
K: ,,Děkuju moc Tome" řekla jsem a dala jsem mu pusu.
T: ,,Není za co, Princezno" řekl a objal mě ještě pevněji. Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se na ty všechny růže. Bylo jich neskutečné množství. Bylo to nádherné. Uslyšela jsem tleskání a podívala jsem se v bok. Stál tam George a Gustav. Jen jsem se zasmála a objímala Toma dál. Potom jsem si je od něj vzala a šla jsem si je dát do jedné mé vázy do pokoje. Jak jsme se všichni dostali domů tak nám všichni řekli, že nám to moc přejou, jen George nezapomněl na to upozornit Toma, ať se nechová jak kurva.
Ge: ,,Taky vám to moc přeju a jsem za vás rád, jen Tome, nechovej se jako kurva. Pokud zjistím, že jsi ji něco provedl, tak ty skončíš na vozíku." Řekl a všichni se zasmáli.
T: ,,Neboj, ji neublížim."
Všichni jsme byli tak moc nehorázně unavení, že jsme usli asi na 6 hodin.

17: 21
Vzbudila jsem se a šla jsem si pro pití. Došla jsem do kuchyně a našla jsem tam Gustava jak leží na zemi, má v ruce kus skla a vedle něho leží rozbitá sklenička.
K: ,,Kurva! Jakto, že jsem nic neslyšela do píči?!" Začala jsem panikařit. Klid. Řekla jsem si popadla jsem telefon a začala vytáčet 155.
Dispečink: ,,Dobrý den, záchranná služba, jak vám můžu pomoci?"
K: ,,Dobrý den, jmenuji se Katrin Woodly a je mi 17 let. Pošlete prosím záchranku na adresu ****** 19. Mému kamarádovi nejspíš spadla sklenička, a má velký střep v ruce. Dýchá, ale nevnímá mě. Zkoušela jsem štípat do ucha a cukl sebou. Jen se prostě nechce probudit."
Dispečink: ,,Dobře Katrin, posílám vám záchranku. V jakém místě je střep zabodlý, a kolik krve vyteklo?"
K: ,,Střep je zabodlý těsně pod zápěstím. Krve Stratil hodně, a ještě jak jsem přišla, tak krvácel. Střep jsem z rány nevytahovala, a zaškrtila jsem mu ruku."
Dispečink: ,, Paráda! Skvělá práce. Hlavně klid vedete si skvěle. Kdyby cokoliv, hlavně nezavěšujte. Budu tu s vámi, až do té doby, dokud nepřijede záchranná služba. Kdyby se stav kamaráda jakkoliv změnil, například přestal dýchat, nebo dostal nějaký záchvat, hned to musíte nahlásit, a bude muset být zahájena resuscitace."
K: ,,Rozumím. Stav je furt stejný, dýchá."
K: ,,Už slyším záchrannou službu."
Dispečink: ,,Dobře, počkejte do té doby, dokud k vám nepřijdou, ať jsem si zcela jistý, že jsou u vás."
K: ,,Jistě"
Dveře se rozrazily, a do vnitř vběhli dva záchranáři. Ptali se mě na všichno. Co jsem zkoušela, jak se to stalo, jestli jsem u toho byla, jak dlouho už tu leží a tak dále.. pokoušela jsem se odpovídat, a myslím že jim to pomohlo hodně. Záchranáři Gustava naložili do sanitky a odjeli s ním do nemocnice.
K: ,,Kluci!" Zařvala jsem, a do minuty všichni byli v kuchyni, a koukali na mě vyděšeně.
T: ,,Co se stalo?!" Řekl Tom a začal se na mě koukat jestli se mi něco nestalo.
K: ,,Gustava odvezla rychlá." Řekla jsem.
T: ,,Cože?!" Vykřikl tak, že jsem se lekla.
T: ,,Jak jako rychlá?! Co se mu stalo do píči?!" Říkal Tom a držel se nervózně za hlavu.
B: ,,Katrin mluv prosím"
Ge: ,,Potřebujeme vědět co se mu stalo!"
Vše jsme jim teda vysvětlila a oni to docela obrečeli. I když jsme věděli, že určitě bude v pořádku, báli jsme se o něj neskutečně. Večer jsme seděli všichni v kuchyni asi dvě hodiny u stolu, a koukali jsme se všichni do jednoho místa na stole. Ztráceli jsme zjevně pojem o čase.

20:51
K: ,,Kluci měli by jsme jít spát, zítra pojedeme do nemocnice, a zjistíme víc, ale teď pojďte. Potřebujete si odpočinout." Řekla jsem a všichni kývli.
Rozešli jsme se do svých pokojů a já si lehla na postel. Tom se lehl za mnou,na bok zády ke mně.
K: ,, Miláčku, copak?"
T: ,,Katrin. Ani nevíš jak moc jsem rád, že jsi do té kuchyně šla, jinak by tu už nemyslel být." Řekl a obejmul mě.
K: ,,Taky jsem ráda ani nevíš jak.."
T: ,,Měli by jsme jít spát" jen jsem kývla a šli jsme.
T: ,, Dobrou noc princezno, miluju tě." Řekl a políbil mě na krk.
K: ,, Dobrou noc lásko, miluju tě" řekla jsem a přitulila jsem se k němu.