Nezná svojí pravou rodinu. Má ale jednu nevlastní, a to matku a dvě sestry. Ona je fyzicky schopná. Oni jsou barbíny. Co když o ní její rodina ví? A co když ne? Dostane se někdy ke své pravé rodině? Nebo to zůstane tak jak je to teď?
Ta, jež nezná...
"To že ten hlas znám. Víš máš takový silný krásný hlas." Řekla jsem s domněnkou, že ho tím polichotím a on se uvolní.
"Nekecej jdeme"
"Jojo vždyť už se zvedám." Zvednula jsem se. "Ale myslím si, že ta zbraň není potřeba, ne?" Koukl na mě nedůvěřivě. "Co? Bojíš se mě snad?" Zandal zbraň. Chyba chvapečku! Měl by ses mě bát mám hodně ostré zuby!
"Tak pojď" Otočili jsme se a tam stáli tři lidé.
" Copak vy tu? Avengers!?" Zeptal se těch tří. Počkat co? Avengers? Proč by se o MĚ zajímali avengers??
"Nech jí na pokoji!" Řekl jeden z nich. Upřímně z avengers znám hlavně ten základ. Ale byly dost daleko a hlavně bylo šero a žádná lampa poblíž nebyla, tudiž vám v tento okamžik neřeknu, jaké osoby tam stáli.
"Nebo co avengers?! Co uděláte?!" Už byli dost blízko.
"Co uděláme?" Uchechtnul se ....Když byly dost blízko a já jim konečně viděla do tváří, poznala jsem je. Ten který promluvil...... myslím že v reálu se jmenuje Steve?.
Oni začali vyndavat zbraň, ale v tom bum. Někdo střelil toho noo... Winter Soldier.... Fakt nevím jak se jmenuje v reálu.
Ale ten .... Na jména jsem fakt pako..... Rusák vedle mě začal taky vytahovat zbraň a celkově se to tam začalo dost vyostřovat.
Rusák mě vzal pod krkem, jakoby krvatu, což udělal velkou chybu hošánek, protože jak jsem říkala mám hodně ostré zoubky. Takže....
A "chramst!" Zakousla jsem se mu do ruky a zároveň jsem mu vykopla z ruky zbraň a rozeběhla se ulicí pryč.
Proč se tohle musí dít zrovna mě?
Zdrhala jsem pryč ze sídliště. Kdybych tak měla svůj skateboard. Pomýšlela jsem si, když v tom na příjezdové cestě jednoho baráku jeden byl. Přeskočila jsem plot, vzala skateboard a vrátila se na cestu. Nasedla na skateboard a jela pryč.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
********** Pohled Buckyho
Sedíme v autě Steve telefonuje Stárkovi a říká že jsme tu holku ztratili. Nat sedí v zadu a kouká do blba.
"Sakra Starku! Neříkej mi co jsme udělali špatně, když si tady nebyl a radši ji začni nějak hledat. My se o sebe nějak postaráme." Řekl naštvaně a típl to. Na tváři mám úšklebek, tohle mě vždy rozveselí. "Hele a ty se nesměj!" Napomenul mě.
"Takže co teď?" Řekl jsem koukající se stejně jako Nat do blba. "Kam by ta holka mohla jít?" Zeptal se Steve.
"Vlak" Začal jsem se Stevem přemýšlet a stejně jako oni jsem se taky zakoukal do blba.
"Ten tu není."
"Někde se schovala."
"Pitomost."
"Vrátila se domů?"
"Ještě větší pitomost."
"Co autobusák?" Probudila se Nat.
"Vítej v přítomnosti Nat." Řekl jsem posměšně.
"No jasně!" Řekl Steve, nastartoval a odjel.
"Zavolej Stárkovi a řekni kam jedem. Já na něj už nemám nervy." Dal mi telefon a já jak řekl volal.
************* Pohled Alice
Dojela jsem na autobusové nádraží. Btw bylo to to jediné co mě napadlo. Jednoduše musím odtud pryč! Kam nevím, ale prostě někam pojedu nejlépe někam, kde je vlak.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Koukla jsem se na tabuli odjezdů. Jeden bus jede za pět minut do Brooklynu. Je rozhodnuto. Šla jsem na nástupiště, odkud má jet. Bylo tam tak pět lidí.
Zrovna když přijel autobus kolem začalo jezdit nějak moc dodávek, podobných jako ty které stály v našem sídlišti. Rychle jsem nastoupila do autobusu a dělala že spím. Ještě jsem se schovala za takový ten závěs v tom autobusu.
Když konečně autobus vyjel ulevilo se mi. Tak moc. Chtělo se mi hrozně spát, ale co kdyby se něco stalo? Co kdyby mě našli? Nemohla bych se bránit a určitě bych se nevzbudila. Nemůžu spát.
Kruci ale já pojedu 1 hodinu. Celou jednu hodinu bez spánku nedám, hlavně když jsem tak ospalá. Co budu dělat? Mobil si vybít nemůžu.
Chvíli jsem bdila, ale po chvíli ani nevím jak jsem vytuhla a probudila se až před Brooklynem. Nějakým zázrakem.
Hned potom co jsem vystoupila jsem šla do obchodu a koupila si ten nejlacinější energeťák, který jsem následně vyžbluňkla na ex.
Při placení jsem se prodavače, který vypadal díky bohu docela v pohodě, zeptala kde je vlak a ten mě úžasně nasměroval a připravil mě na 5 kilometrovou procházku. A taky proto jsem si koupila druhý energeťák a taky proteinovou sůšu.
A po koupení jsem se vydala na tu menší procházku městem Brooklin.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zdravíčko po dlooooouhé době další díl z této knihy? Asi ano, doufám, že se to bude líbit 😘
Myslím že je co číst, protože 761 slov je dobré.
Budu ráda za jakékoliv reakce, nápady, chtíče, atd. Ať je co číst i v komentářích 😂
