Znovu objevená - Maze runner útěk |POZASTAVENO|

I.

Před pěti měsíci:

,,Sophie!" Otočila jsem se za hlasem volající mé jméno. ,,Ano Newte, co potřebuješ?" vřele se na něj usměju.

,,Nic důležitého jen jsem chtěl vědět jak se máš?..." ,,Nic moc...Dneska všichni u Meďochů hlavně zvracely, ze včerejší Vatry, naštěstí jsem ale tuhle prácičku přenechala Jeffovi" Newt se jen uchechtl.

,,Jdeš na večeři? " zeptala jsem se ,,Ne ještě musím počkat na Minha s Benem už by se měli vrátit za chvíli se zavřou brány.." ,,Tak v tom případě počkám pěkně s tebou aby si se nenudil" mrknu na něj a následně se usměji, úsměv mi oplatí a společně se vydáme k branám.

Když uvidíme Minha tak na tom není dobře je nejspíš zraněný, někteří placeři jsou tu nastoupení s námi společně s Albym v čele a jen na ně pokřikují ať přidají. Přijde mi jako špatné jim nejít pomoct ale prostě to nejde, blbé pravidla...

Najednou se brány začnou zavírat a Ben tam nechá Minha samotného, Minho následně spadne a snaží se zvednout. Všechno se to stane strašně rychle ale já vím že tam Minha samotného nechat nemůžu.

Je to jeden z mých nejlepších přátel proto se rychle rozeběhnu chytnu Minha a utíkám zpět do Placu, všichni strašně křičí a Minho to taky neusnadňuje, je strašně těžký a ještě se hýbe a křičí abych ho pustila a utekla zpět na plac.

Najednou jakoby se zpomalil čas, brána už je skoro zavřená a já uslyším bolestivý hlas v mé hlavě je to ženský hlas. ,,Máš pět sekund na to aby jsi ho strčila a zůstala v labyrintu.

Nevím proč ale poslechnu ho, pro své přátele bych udělala cokoliv riskovala bych i vlastní život proto jsem neváhala a poslechla cizí hlas. Prostě je to v mojí povaze... Brána která už je na krajíčku, a Minho se tam vejde jen tak tak se přestane zavírat proto poslechnu hlas. Popojdu co nejblíž k bráně, sundám Minhovi ruce z mého ramene a strčím do něj co nejvíc můžu a upadnu, Minho dopadne na zem placu rychle se otočí a když se zvednu a rozeběhnu za nimi brána se opět začne zavírat, poslední co vidím je jak Minho a Newt křičí mé jméno... Tak tohle je zřejmě můj konec....

------------

Chvíli jsem někam utíkala ale jelikož to tu neznám vůbec jsem nevěděla co dělám a kam jdu. Najednou ke mně přišli lidé společně s Mužem v čele. ,,K-kdo js-ste? A jak jste se sem vůbec dostali?"

,,Neboj se vše se dozvíš brzy, ale teď odcházíme." ,,Cože?!" Najednou mě dva muži chytli zezadu za ruce, chtěla jsem začít řvát a utíkat ale něco mi píchli do krku a já cítila jak se pomalu propadám do tmy....

................................................................................................................................................................

Probudila jsem se v úplné tmě. Cítila jsem že se věc ve které jsem byla nejspíš zavřená začala pohybovat směrem nahoru, byla jsem strašně zmatená a nic jsem nechápala, a hlavně jsem měla jednu jedinou otázku a ta byla: Kde to sakra jsem ?!

Strašně to se mnou házelo byla jsem jak nějaká hadrová panenka a narážela jsem asi do nějakých krabic, nebo já ani nevím co to vlastně bylo možná jen zeď.

Když už jsem se po několikáté uhodila do hlavy, cítila jsem fakt tupou bolest zezadu na temeni hlavy ale musela jsem to ignorovat. Po dlouhých pěti minutách to konečně přestalo a já už jen cítila jak výtah či kde to jsem zastavuje.

Schovala jsem se za jednu z krabic co tu byly ale moc jsem se asi neschovala jelikož se najednou začal otevírat poklop a světlo proniklo přes celý výtah takže jsem šla z vrchu určitě vidět....

Najednou se okolo stavěli lidé ale dovnitř nešli a jen na mě divně koukali.Slyšela jsem jak něco říkají ale moc jsem jim nerozuměla jelikož mě strašně třeštila hlava...

,,Je to další holka!" ,,Co tu dělá neměla být tamta poslední!" ,,Vypadá nějak zraněně" řekl malý chlapec který se jemně nakláněl ale dolů přesto nešel.

Najednou sem skočil nějaký blonďák a spolu s ním i nějaký kluk s tmavšíma vlasama. Oba se najednou zarazili když mě uviděli v obličeji, a najednou mi v hlavě proběhlo "Nejsem někde špinavá? No jasně že jo! Ale proč myslím zrovna na tohle vždyť tu doslova krvácím a nic si SAKRA nepamatuju!!!"

Najednou se ozval ten blonďák. Řekl to strašně zaraženě a všichni se v ten moment zarazili... ,,SOPHIE?!"

Podívám se na ně jak na partu idiotů kterou mi teď taky hrozně připomínají a jen se usměju. ,,My se známe??."

A je to tuuuu!!! Nová kniha!! Doufám že se vám začátek i když celkem krátký líbí.. Moc se omlouvám všem kteří četli minulou knihu a bavila je ale jak jste si mohli všimnout tak jsem ji smazala :(( Bylo k tomu víc důvodů a jeden z nich byl ten že jsem prostě už nevěděla jak pokračovat :D No nebudu tu zas celý den.... Uvidíme se u další kapči! <33

Vaše Vee <33