VE ŠKOLE
Ani nevím jak a najednou bylo pondělí. Poslední stránky skript jsem si ani nepřečetl, ačkoli jsem se velmi snažil zrychlit své tempo. Některé věci jsem neviděl vůbec, takže jsem skutečně nedokázal odhadnout, jaké byly mé šance na to, abych prošel, ale doufal jsem v otázky, na které bych mohl znát odpověď.
Mimo to mě otravovali myšlenky na Natašu, protože jsem si nebyl jistý, zda sobotní setkání dopadlo tak, jak mělo. Podle mě nám bylo dobře, ani jednou se netvářila tak, že by tam nechtěla být, ale když jsme byli na odchodu, řekla, že ji doprovodit nemusím, a já jsem se ani nezeptal, jestli to myslí vážně. Nebo místo pusy na tvář, jsem jí potřásl rukou. Neměl jsem to promyšlené, a jediné, co mě zajímalo, bylo nezkazit to. Tak moc jsem dával pozor, až jsem zpanikařil.
Znovu mi hlavou vířily myšlenky, jestli něco nepřeháním. Nechtěl jsem působit, že se mi líbí. Nechtěl jsem, aby si myslela, že mi stačí jedno utkání na to, abych ji měl rád... A proto jsem vypadal jako úplný idiot. Jako kluk, který je ještě panic. Určitě si to o mně myslela, nebo si myslela to, že jsem dosud se žádnou dívkou nechodil...
Každopádně, nyní Nataša není podstatná. Důležité je udělat tu zkoušku a necítit se hůř. Co jsem slyšel od kamarádů, byli celý víkend doma, a nebyli na tom mnohem lépe než já...
,,To byl masakr... Otevřel jsem knihu, a po půl hodině jsem šel raději hrát hry." řekl Tomáš. ,,To prostě nemělo cenu."
,,Já přečetl asi polovinu, ale také to nevím na 100%." přidal se Míša.
,,A to jsem si myslel, že nemám žádnou šanci..." zažertoval jsem a dále listoval ve svých poznámkách.
,,Ty si snad stihl vše?" zeptal se mě Tomáš.
,,Jasně, že ne. Nejsem superhrdina. Ale nevzdal jsem to po půl hodině."
,,Vidíš?! Kdybys poprosil Libušku, určitě by ti s tím přišla pomoct." poznamenal Michal, který si z Tomáše dělal srandu, tak jako obvykle. ,,Žertuji... Ta by určitě nechápala jak ses dostal do pátého ročníku, s takovýmhle přístupem."
,,To někdy nechápu ani já." řekl jsem s úsměvem.
,,Moc vtipný. Nemůžeme být všichni jako Libuše. Kdyby byli všichni moudří jak ona, tak..."
,,Tak co?"
,,Prostě ... někdo se věnuje knihám, a někdo... musí zachovat rovnováhu."
,,Vždyť jo." souhlasil jsem. Tomáš nebyl pitomý. Byl jen líny a děsně prokrastinoval. To byl jeho největší problém.
,,Alespoň jsem na tu zkoušku přišel, narozdíl od Adama."
,,Pochybuji, že Adam se nyní zajímá o školu." reagoval Michal, čímž ve mně vyvolal zvědavost.
,,Nechápu."
,,Adam se rozešel se svou holkou. Vlastně naopak. Ona odešla od něj."
,,Vážně?"
,,Jo, vážně. Nevím, co se mezi nimi stalo, ale o víkendu se rozešli. Co mi Adam napsal, tak to nebral moc dobře."
,,Zvláštní. Vždyť ještě před týdnem s ní chtěl oslavovat své narozeniny. Byli spolu od střední... Čekal bych svatbu... Ne tohle." trochu mě to šokovalo.
,,Co tím chceš říct? Že nepřišel na zkoušku, protože doma brečí kvůli holce?" Tomáš nechápal. ,,Co je to za výmluvu?"
,,Je trochu mimino, ale co se dá dělat?!" Míša pokrčil rameny.
