Pevnina Adurin

SEZNÁMENÍ

Darion ležel na zádech na palouku u potoka a pozoroval oblohu. Zářivé slunce propalovalo cáry mraků, občas po obloze přeletěl pták nebo okolo probzučel roj komárů, ale nic z toho nebylo to, co vyhlížel. Přimhouřenýma očima pátral po něčem, co se mělo objevit na obzoru, ale nic neviděl. Po chvíli se mrzutě převalil na bok a pomyslel si, že dnes už asi draci nepoletí.

Poprvé je viděl asi před půl rokem, když mu farmář svěřil na hlídání stádo koz. Pro třináctiletého kluka to nebyla žádná legrace, protože uhlídat třicet svéhlavých zvířat bylo takřka nemožné. Kozy nejsou ovce, aby se klidně pásly a nechaly Dariona odpočívat, kdepak... Jakmile je přihnal na palouk, rozběhly se do všech stran a on jen bezmocně přihlížel, jak mizí v okolních houštinách. Jedna obvzláště mazaná černá koza chtěla dokonce přeskákat na druhou stranu potoka. Darion se celý den snažil udržet stádo na palouku, ale nebylo to k ničemu. Dvě kozy přihnal a tři mu zmizeli ve stráni.

K večeru, když už se mu únavou chtělo plakat, ucítil zvláštní chvění, které ho prostupovalo od rozcuchaných plavých vlasů až po špičky bosých nohou. Také kozy přestaly utíkat a shlukly se okolo něho, jakoby od něj čekaly ochranu. Tehdy zvedl hlavu a prvně v životě uviděl skupinu letících draků.

Daleko před útvarem, jako ledový hrot, letěl stříbrný drak. byl následován bronzovým obrem, kterého po stranách provázeli dva zelení a dva modří doprovodní draci. Každý z nich měl na zádech svého jezdce a celá skupina mířila k obzoru, za kterým se skrývalo královské město.

Večer farmář Darionovi řekl, že vidět letku draků není v pomezí neobvyklé, protože král dbá o bezpečnost příhraničních oblastí a vysílají skupiny jezdců s draky kontrolovat území nikoho.

"Serpeni jsou, nebezpeční a nebýt levianů, tak se už dávno usadili i se svými slizkými pomocníky u nás v kuchyni. A ted se přestan vyptávat a jdi podojit kozy. Až mléko přecedíš a zaneseš doé sklepa, bude třeba připravit nové louče, tak si pospěš."

Farmář Drumel nebyl zlý, ale starost o farmu a blízkost území nikoho ho zatvrdily tak, že se podobal kůlu opálenému v ohni. Darion si nepamatoval, že by ho někdy slyšel žertovat nebo se smát.

S pamětí měl Darion vůbec potíže - před šestým rokem jakoby jeho život neexistoval. Drumel s ženou Dachou nebyli jeho rodiče, ale odkud k nim přišel a kde měl vlastní rodinu, to mu neřekli. Pravda, nezeptal se jich na to, protože povědomě cítil, že by mu na tuto otázku nikdy neodpověděli. Občas přemíšlel, odkud se v Hraničářských pláních vzal, a nebýt podivných snů, ve kterých k němu promlouval člověk se žlutýma očima, asi by se smířil s tvrdým životem na mléčné farmě. A právě tyhle sny, barevné, živé a zneklidnující mu nedovolily zapomenout.

Zrovna vstával, aby se podíval po stádu, když ho prostoupil pocit, že jsou draci na blízku. Usmál se a zaklonil hlavu, aby si mohl vychutnat jejich elegantní let. Měl rád draky nejen proto, že byli ve vzduchu tak krásní, ale byli mu sympatičtí i tím, že přiměli svéhlavé kozy k návratu na palouk. Dnes letěli níže než obvykle, a tak mohl obdivovat jejich bůsobivý vzhled - pancíře z látky podobné kovu jim chránili hrud a břicho a dlouhá blanitá křídla je i jezdce bezpečně nesla k cíli. Nechal na sebe působit vzrušující chvění, vnímal každé mávnutí obrovských křídel a na tváři přímo cítil, jak draci hlavou rozrážejí vzduch.

Letka minula palouk. Darion zavřel oči, aby si mohl prožít do poslední chvíle ten pulzující tepot, který v něm přelet draků pokaždé vyvolal. Stál s tváří obrácenou k nebi, ale místo toho, aby se dračí chvění vzdalovalo, nabíralo na síle a po chvíli se stalo takřka nesnesitalným. Otevřel oči a s údivem sledoval, jak veliký bronzový drak opouští středové místo v letce a pomalu se snáší k zemi. V hrůze ustoupil až ke stráni, na které se shromáždili i vyjevené kozy.