Felix Felicis

3. kapitola - Záludný bacil

To je idiot, pomyslela jsem si, ale zároveň mou myšlenku pronesl Ron nahlas. Kingsley na něj vyslal varovný pohled, ale v jeho očích se odráželo jakési pobavení.

Ještě před tímhle líčením jsem Malfoyovi říkala, ať se drží, že se to vše nějak vysvětlí. Jenže jsem jaksi zapomněla, že to je Malfoy a že nikdy neposlouchá a neudělá, co se po něm požaduje.

Malfoy vstal, ruce založené v kapsách svého černého obleku, blonďaté vlasy rozcuchané, na tváři mu pohrával úšklebek.

Čarodějka, zřejmě pohoršena jeho chováním, si odkašlala a řekla: ,,Co byste nám k tomu, co jste před chvílí slyšel, řekl?"

V duchu jsem se modlila, ať ze sebe nevypustí žádnou hloupost. Tiše jsem doufala, že ví, jak se má v určitých situacích chovat, ještě když je dospělý a může být zatčen.

···

Rozhodli se pro jistotu zkontrolovat, zda se nic nezměnilo. Takže místo toho, aby se vrátili domů, zavítali do doby, kterou doufali, že už nikdy znova neprožijí znova.

,,Jen o jednu otáčku," řekla dívka a přehodila řetízk a obracečem času přes Malfoye.

,,Měla bys mi líbat nohy za to, že to podstupuju s tebou," ušklíbl se.

Grangerová se zamračila. ,,Nikdo tě do toho nenutil, tak si nestěžuj."

A s těmito slovy zmizeli a objevili se o pár měsíců později na jim moc dobře známém místě.

···

,,Je to pouze úhel pohledu, madam," odkašlal si, ,,nepopírám nic, co tady zrz...paní Potterová před chvílí řekla, kromě jedné věci. A to, že bych Grangerovou nikdy neuhodil, natož abych ji nějakou delší dobu týral."

,,Takže popírate, že byste kdykoliv slečnu Grangerovou ohrozil na životě?" hlas Kingsleyho byl taky drsný a prozíravý, že jsem měla až pocit, jako by vše věděl. Jako by uměl číst myšlenky.

,,Při vší úctě pane ministře, to tady Grangerová je ta, která mě několikrát ohrozila na životě." uchechtl se a já mu v tu chvíli chtěla dát facku. Proč sakra nemůže odpovídat na to, na co se ho ptají?

,,Jak to myslíte? Je snad slečna Grangerová agresorem?"

Tohle bylo moc už na mě a neudržela jsem se a musela se uchechtnout. Všichni kouzelníci se otočili na mě, dokonce i Malfoy a pozorovali mě. Až na Malfoye, ten se na mě díval, jako by říkal: vidíš, je těžké se udržet.

,,Pardon, jen mě něco škrábalo v krku." omluvila jsem se.

,,Myslím, že to by pro teď stačilo," tloukl Pastorek kladívkem a já si oddychla. Konečně, potřebovala jsme přestávku a promluvit si s tím...Malfoyem.