Umírám sám, umírám stranou s láhví Danielse přezdívaného Jacka v náruči. Muž v černém blízko k bohu blábolí cosi vznešeného k nevznešenému tvoru. Kolem jen supi v ještě tmavší černé čekající na kořist co po mne zbyde aby si žaludky na dalších měsíců pár naplnily. Někdo může být z těchto bestijí zklamaný ale já nikoliv, já tohle přesně chtěl. Chtěl u sebe ti co necítí a rozloučil se se všemi se kterými jsme navzájem k sobě něco cítily dávno před obřadem "smutným". Neuvidí mne v nádherné posteli dřevěné ve které se již neprobudím a nebude jim to líto. Umřu šťastný, i když samoten a žít v srdcích těch co žijí dál s nadějí že mne znovu spatří s pivem v ruce a úsměvu stálém na ksichtě mém na místě čekat.
