OBSCEDANTNĚ-KOMPULSIVNÍ PORUCHA (OCD)
Vítejte!
Stránky, na kterých se právě nacházíte jsou věnovány nemoci, o které se mezi lidmi příliš nemluví (zvláště ne u nás). OCD je neurotické onemocnění spadající do kategorie úzkostných poruch (mezi něž patří třeba nejrůznější fobie, panická ataka apod.) Odhaduje se, že jí trpí kolem 2% populace.
Tento web by měl sloužit jako informační centrum jak pro pacienty samotné, tak pro jejich blízké (rodinné příslušníky, přátele). Pokud někomu informace zde uvedené pomohou uvědomit si, proti jaké "potvoře" stojí a udělat první kroky v úspěšné léčbě, stránky splnily svůj hlavní cíl.
Ve zkratce o OCD
Jak se OCD projevuje?
OCD (obsedantně-kompulsivní porucha) je neurotická porucha u nás postihující v různém rozsahu zhruba 2 až 3 procenta lidí. Základním symptomem OCD jsou obsese: nechtěné, vtíravé myšlenky, obrazy, impulzy nebo nutkání něco udělat. Spolu s obsesemi přichází iracionální a silný (někdy až nesnesitelně) pocit strachu a další velmi nepříjemné pocity. Obsesí - a tím i nepříjemných pocitů, které přinášejí - se člověk snaží zbavit. Domnělou úlevu od potíží mu přináší sada určitých "pravidel", tzv. rituální chování. V závislosti na povaze konkrétní OCD může jít o nějakou neustále se opakující stereotypní činnost (opakované mytí rukou, kontrolování, ujišťování se, přerovnávání předmětů, potřeba dotýkat se určitých objektů) nebo myšlenkovou aktivitu (odříkávání určitých slov, počítání, vybavování si určitých scén). Často si uvědomuje nesmyslnost takového chování a zbytečnost rituálů (které odvádějí pozornost od toho, čemu se skutečně venovat chce). Provádí je však, protože v nich vidí jedinou možnou úlevu od strachu a dalších potíží. Každý vynechaný rituál je totiž "potrestán" další "dávkou" strachu. Naneštěstí však rituál přináší jenom krátkodobou úlevu. Proto je člověk nucen opakovat ho znovu a znovu, pod vidinou toho, že se toho strachu "snad jednou zbaví".
Velmi často se strach zesílí, pokud osoba přijde do kontaktu s jeho spouštěčem. Různé typy OCD mají různé spouštěče strachu (např. u velmi častého typu projevujícího se strachem ze špíny a z nákazy nemocí je to klika u dveří, podání ruky; u jiných typů OCD může být spouštěčem pohled na cizí osobu, přečtení nějakého slova, kontakt s určitým číslem, barvou, určitá myšlenka a podobně). Podobně jako u fóbií se člověk spouštěči snaží vyhýbat (osoba se strachem z nákazy se může vyhýbat "infikovaným místům" jako je např. veřejné WC nebo plavecký bazén). Pro OCD typické vyhýbavé chování může ve velmi vážných případech způsobit naprosté odříznutí člověka od společnosti a uvěznění v jeho vlastním "bezpečném prostoru".
Neustálý tlak obsesí a provádění rituálů (kterým se člověk velmi často snaží bránit, proto aby se nechoval "nenormálně") je hodně vyčerpávající. OCD zasahuje do osobního, pracovního i partnerského života. Po nějaké době se začínají objevovat vedlejší příznaky: roztěkanost, nervozita, únava, vážnější forma může mít na svědomí depresivní nálady, ztrátu zájmu o život, problémy v komunikaci s ostatními lidmi.
Člověk postižený OCD typicky svoje problémy tají. "Ty myšlenky" považuje za slabost a/nebo za projev nějaké abnormality, ačkoliv nejsou vyvolané jeho vlastní vůlí a snaží se jich zbavit. Podobné je to s nutkáním provádět rituály (např. umýt si ruce ze strachu před bakteriemi). Ty často provádí mimo pozornost ostatních, skrývá je. Proto trvá v průměru přes deset let než vyhledá odbornou pomoc. Bohužel často ve fázi, kdy už je pro něj život s touto neurózou nesnesitelný. Platí, že čím dříve se s léčbou začne, tím je úspěšnější.
