Nightmare [Loki CZ FanFic]

Nightmare

Vítejte u další jednorázovky, která vyjímečně nebude perverzní. Jedná se o takový creepy výlev. :D U hvězdičky si pustťe přiloženou píseň. :3 

S nohama rozklepanýma strachem postával před dveřmi do své komnaty. Nevěděl, jestli do ní má vstoupit, nebo ne. Nejraději by se hned otočil a vyrazil zpět tam, odkud přišel, tedy do sálu, kde se podávala večeře. Soudě podle jiskřících hvězd, které svítily rozeseté na temném nebi, bylo už hodně pozdě v noci. Loki položil ruku na kliku a pomalu ji stlačil, vstupujíc do místnosti, kde se noc co noc odehrávaly ty nejhorší noční můry, jaké si jen byl schopen představit. Při vykonávání klasické večerní hygieny se, ostatně jako vždy, zdržoval a snažil se svůj odchod do postele co nejvíce oddálit. Když však stanul před onou hrozivě vypadající věcí se zákeřně jemnou peřinou a nadýchaným polštářem, uchýlil se k záložnímu plánu. Vycouval zpět do předpokoje, kde se ponořil do knihovny, odkud vylovil jednu ze svých knih a vrátil se zpět do ložnice. Postel však obešel širokým obloukem a ještě po ní vrhl vražedný pohled, sesunouc se do křesla. S klidným výrazem ve tváři rozevřel knihu a začetl se do ní. Měl v plánu oddálit okamžik, kdy bude muset ulehnout do postele.

Jenže i ten se, sice po několika hodinách, nachýlil. Loki zaklapl knihu, kterou stihl přečíst až do konce, jelikož byla opravdu velice tenká, a potichu ji položil na noční stolek vedle sebe. Vstal a přesunul se k posteli. Dlaní začal přejíždět po hebké látce saténového povlečení, jako by si jej chtěl udobřit a ujistit se, že mu neublíží. Nakonec ale, zmučen strachem, ulehl do své postele. Dotek saténu byl překvapivě příjemný. Lokimu se však zdálo, že se na něj příliš lepí. A měl pravdu, protože na jeho tělo, zpocené díky obavám, se lepil jedna báseň. Lokiho až příliš bujná fantazie zapříčinila, že měl pocit, jako kdyby jej objímaly čísi ruce a pokoušely se ho zadusit. Proto se, zaslepen náhlým záchvatem paniky, začal co nejrychleji odkopávat. Peřina se však ne a ne odlepit, což Lokimu přivozovalo ještě větší strach. Nakonec skončil na zemi, odkud se zoufale snažil vyhrabat na nohy. Když se mu to konečně podařilo, peřinu složil a raději ji položil do křesla. Takhle to dopadlo každý večer. Loki si musel přiznat, že se bojí spaní s peřinou. Kdyby se to dozvěděl můj bratr, asi by se mi vysmál. Ne asi, určitě.

*Nakonec se uložil ke spánku bez peřiny. Po těle mu tančil mráz, pocházející z otevřeného okna, ale Loki mu nevěnoval ani špetku pozornosti. Zavřel oči a za víčky mu začaly tančit podivné plamínky, které předcházely pomalému usínání. Tělo se mu chvělo, rukama svíral polštář a chvilkami zarýval prsty do prostěradla pod ním. Poslední věc, na kterou si vzpomněl chvíli předtím, než usnul, byla... Noční můra.

Vstal z postele. Nohy se mu třásly a po zádech stékala krůpěj potu. Vlasy se mu lepily na spánky a prudce oddechoval. Zpod dveří vycházela slabá záře, která se střídavě zeslabovala a zesilovala. Měla barvu ohně, pulzujícího ve chřtánu nějaké sopky. Bál se, ale zároveň ho k ní táhla jakási neznámá síla, která nad ním však měla až příliš velkou moc. Udělal několik kroků směrem ke dveřím. Pocítil, jak se stupňuje horko, které od nich vychází. Když stál kousek před nimi, bylo téměř nesnesitelné. Položil ruku na kliku, ale okamžitě ji stáhl zpět.

„Ááá," zaječel a přitáhl si ruku k tělu, mnouc si popálenou kůži na dlani. Klika byla vařící. Poté se obezřetně rozhlédl kolem sebe, jestli jej náhodou někdo neslyšel. Naštěstí se neozývaly žádné kroky. Možná to ale bylo tím, že neslyšel, protože mu v uších hučelo - to se krev nahrnula do hlavy a zhoršovala mu vnímání. Náhle se mu v hlavě rozezněl tklivý zpěv. Byl něžný, ale zároveň drsný a palčivý. Lokimu ovšem připadal dokonalý. Onen ženský hlas jej vábil do světa, který se pravděpodobně nacházel za dveřmi.