Procházela se po cestě okolo moře. Byla noc, hvězdy se třpytily na obloze, měsíc nešel vidět díky Novu. Noc byla chladná, ne tak chladná, aby nebyla nepříjemná. Odbočila doprava, tím vyšla na mole, které tady bylo sotva ani ne deset let a hlěděla na obzor. Kdyby jste ji viděli, zařadili by jste ji k těm lidem, co ven moc nevycházejí a jsou spíše zalezlí doma u televize, nebo jiného elektronického přístroje.
V jejích očich byl čirý stesk. Stesk po starém životu, který měla. Stýskalo se jí po anglické zahradě, kde byl cítit šeřík s růžemi. Kdy slýchala každé ráno prozpěvování zahradníka, který jí stříhal růže do vázy. Kdy spatřila... rozbřesk.
Chybělo ji slunce. Sluneční paprsky, které jí vždy hladily po tváři. Nyní sluneční paprsky pálí a dělají jizvičky. Chybělo jí teplo slunce. Nyní ji mohli hladit jen paprsky měsíce, který nebyl občas vidět a ještě k tomu byl chladně stříbrný. Slyšela jak vlny narážejí o pláž a zavřela oči. Už dlouho nezažila pocit klidu. To neustále přemisťovaní z místa na místo ji unavovalo. Kolikrát přemýšlela, že jednoho dne půjde na slunce a nechá se sežehnout. Nikdy to neudělala, jelikož nenašla dost odvahy.
Otočila se zády k obzoru a šla do centra dění, kde lidé se bavili a popíjeli. Svůj pohled sklopila k zemi, nasadila si černou kapuci jen aby nezahlédli její oči, které už nebyly tak blankytně modré jak si pamatovala. Upravila si svou koženou bundu a dala ruce do kapes, aby nezahlédli její ruce a nehty, které byly skoro skleněné. I když si je lakovala, šlo to poznat. Občas nosila rukavice, ale občas ne.
Šla do uličky, kde skoro nikdo nechodil a schovala se do stínu budovy. Čekala. Čekala kdy někdo projde. Přitiskla se ke zdi, když zaslechla kroky a jedním okem zahlédla muže, který byl sám. Chyba. Jakmile byl u ní blízko, chytla ho za krk a on vyděšeně vyjekl. Pohlédla na něj, zlomila mu vaz a zakousla se do jeho krku. Začala pít krev a cítila, jak se jí pomalu přetáčejí oči úlevou. Žízeň, je žízeň a nedá se u ní zahnat jinak, než krví.
Vůbec nebyla pyšná na to, že byla upírka. Vzala tělo přes rameno, jelikož měla sílu větší než kde jaký člověk a rychlostí blesku už stála na molu, kde byla hloubka v moři dobrých dvacet metrů. Vzala těžký kámen, který dala na jeho hruď a pomalu ho potopila. Není záruka, že ho už někdo spatří. A když už, tak bude z něj jen utopenec nic víc a jestli zjistí, že byl zabit? To už ona bude dávno v jiném městě.
Odcházela od mola nikým neviděna a hlavně napitá. Nemusela ho zabíjet, měla svých zásob dost z krevní banky, ale jednou ty pudy na člověka přijdou. Tedy, člověka už dávno ne. Ale na upíra ano.
Odcházela do svého dočasného domova, jelikož rozbřesk už se blížil. Otevřela dveře od svého domu, které za sebou hned zavřela, zkontrolovala, zda všechny závěsy jsou na svém místě a svlékla se. Lehla si do postele, koukala na strop a hluboce si povzdechla. Kdyby nebylo cizince, nikdy by tu nebyla. Žila by svůj život, plný očekávání, lásky a kdo ví čeho ještě.
Kdyby nebyla hloupá a nešla do zahrad, tak by cizinec jí neproměnil v to co je. V upíra.
*******************************************************************************
TA TA TÁÁÁÁÁÁÁÁ
NEW CHAPTER AND STORY IS HERE!
ANO! Je to TOM HIDDLESTON aka ADAM z Only Lovers Left Alive! Já jakožto písatelka Toma Hiddlestona jsem se rozhodla, že napíšu si další čárku k příběhům co o něm píšu.
(Víte co, chci si nahnat na něm EGO) - joke
Další chapter nevím kdy bude, uvidím, možná do konce tohoto týdne o víkendu.
(KECÁ - LOKI)
Kopněte ho někdo do zadku PLZZZ
ENJOY
BlackQueenOfDarkness
ČTEŠ
Dark Paradise /CZ/
FanfictionVšechno kolem ní se měnilo. Prostředí, lidé, čas a i ona sama. Každým dnem se cítila opuštěnější a opuštěnější než ten den předchozí. Nikdo by neřekl, že samota je bolestivá, hlavně když jste jiní než ostatní a na světě není moc takových, jako je on...
