Tajné dìjiny
jezuitù
Jiøí NOVOTNÝ
František POLÁK
SVAZEK 2
JEZUITÉ V EVROPÌ BÌHEM
16. A 17. STOLETÍ
Období pùsobení jezuitského øádu v 16. a 17. století v nìkterých evropských státech
7. Itálie, Portugalsko, Španìlsko (103), 8. Nìmecko (119), 9. Infiltrace nìmeckých protestantù (127), 10. Rakousko, Tyrolsko, Štýrsko, Uhersko, Solnohradsko (133), 11. Švýcarsko, Belgie, Holandsko (149), 12. Polsko, Švédsko a Rusko (155), 13. Èechy a Morava (163), 14. Anglie (197), 15. Francie (209)
1998
SVAZEK 2
JEZUITÉ V EVROPÌ BÌHEM 16. A 17. STOLETÍ
Kapitola 7
Itálie, Portugalsko, Španìlsko
7.1 Boj jezuitù proti valdenským v Itálii
"K
olébkou Tovaryšstva Ježíšova," H. Boehmer napsal, "je Francie. Svùj program a ústavu však tovaryšstvo získalo v Itálii. Proto také v Itálii zapustilo své koøeny a odtud se pak šíøilo i do zahranièí." (H. Boehmer, Les Jesuites, str. 82)
Itálie byla reformací v 16. a 17. století tìžce zasažena. Valdenští, kteøí støedovìk i navzdory pronásledování pøežili a usadili se na severu a na jihu poloostrova, se v roce 1532 pøipojili ke kalvinistické církvi. Jejich vlivem se reformace šíøila všemi smìry. Byli v Evropì mezi prvními, kteøí mìli pøeklad Písma svatého ve svém mateøském jazyku. Mìli tedy ryzí a nefalšovanou pravdu, a to z nich uèinilo terè nenávisti a pronásledování od katolíkù všude, kde pùsobili.
Øímského katolického draka, dominikánskou inkvizici a jezuitský øád - své tøi nejúhlavnìjší nepøátele odhalovali valdenští v jejich nenávisti vùèi pravdì a vùèi Bibli se vší jistotou, nebo� znali biblické texty lépe, než samotný papež. Na základì Bible demaskovali piemontští kazatelé ducha papežství a ducha všech tehdejších papežských øádù mezi svobodnì uvažujícícmi prostými i vzdìlanými lidmi s takovým úspìchem, že ani jejich pronásledování nemohlo zastavit a znièit reformaci, kterou šíøili. Biblí lámali okovy Øíma a likvidovali ducha povìreènosti. Vyproš�ovali z knìžského pouta zpovìdi, osvobozovali od kupování odpustkù, placení poplatkù, od sebetýrání, asketismu a od vstupù do klášterù. Své posluchaèe vedli ke Kristu jako k nejvyššímu osobnímu Knìzi. Se vší pøesností a urèitostí odhalovali, jak je Bible v rukou jezuitù, dominikánù, františkánù a dalších pøekrucována a tak namíøena a zneužívána proti èlovìku.
Tím valdenští zachraòovali tisíce lidských životù, které by se již málem daly uzavøít do klášterních cel, aby tam dlouhé hodiny kleèely nebo ležely na vlhké kamenité podlaze, byly týdny bez jídla, bièovaly se a týraly své tìlo do krve, dokud by nepadly do hrobu bez jediné jiskøièky nadìje na odpuštìní osobních høíchù a tím i na úlevu svému svìdomí.
Historie valdenských je obdivuhodným svìdectvím o odvaze, vìrnosti, lásce k pravdì, stateènosti a nekoneèném prolévání jejich nevinné krve.
Proti vysvobozující pravdì Bible se Øímu bojovalo opravdu jen velmi tìžko. Krev valdenských byla setbou. Tam, kde byl umuèen jeden valdenský posel, vyvstalo deset jiných. Boj se zdál být nekoneèný a Øím zuøil. Papež nakonec naøídil, aby "tato zhoubná, ohavná sekta škùdcù byla rozdrcena jako klubko jedovatých hadù, odmítnou-li se zøeknout svého uèení" (J.A.Wylie: The History of Protestantism, díl II., kniha 16.)
