Bláznova Růže

I.

Ráno bylo teplé. Z pokojů kolem se ozývali křiky jako obvykle. Na to byl Charlie již zvyklí. Seděl na posteli a díval se na pokreslenou zeď před ním. Narůžovělé denní světlo na ní zářilo a osvětlovalo barevné čáry voskovek, prolínající se s vytisklímy obrázky květin, nejčastěji kopretin, tulipánů různých barev, ale převážně růží. 
Jeho pozornost vysela na nejnovějším z obrázků, světle modré růže, který mu před nedávnem přines jeho lékař Dr. Gutenfield. Nebyl dokonalý, barvy byly pobledlé a na vrchu byl rozmazaný, ale Charlie si ho okamžitě oblíbil. Nemohl se na něho vynadívat. 

Najednou se dveře pokoje otevřeli a v nich stála mladá doktorka. ,,Charlie?“ promluvila příjemným hlasem. Charlie se na ní dlouze zadíval, pak ale uhl pohledem. Nechtěl s ní mluvit. Nebyla Dr. Guttenfield, který je snad jediný kdo Charliemu může rozumět. Alespoň takto si to on představoval. 
„Charlie.“ pronesla znovu doktorka, ale tentokráte ne tak vlídným hlasem. Položila si ruce na boky a striktně se podívala na Charlieho. „je čas se jít nasnídat.“ řekla a došla k Charliemu. „Ne...“ zamumlal s pohledem stále upřeným na obrázku. Doktorka se zamračila, ale brzy to ze sebe oklepala. 
„Musíš se nasnídat. Dr. Guttenfield tu sice není ale teď jsem tu já.“ řekla a pokusila se o úsměv. Charlie jí věnival dlouhý a upřený pohled. „Dobrá.“ zašeptal a vstal z postele. Lékařka se usmála a vyšla z pokoje. Mladík ji šouravým krokem následoval.