lezim v posteli plna emocí,
nevím jestli to zvladnu s něčí pomocí,
je večer plný slz stekajicich po tváři,
nevim vůbec nic moc se mi nedaří,
telefon zbytečný je,
nikdo mi neodepisuje,
nevím proc čekám až přijde oznámení,
možná to bude zase konec trápení,
ubiji mě tohle citit,
měl by se do mě vcitit,
co od nej čekat mám?
možná ani nevi sám ,
hodi zobrazeno a já brecim,
odepise po dvou hodinách co trpím,
každý večer poslední dobou brecim,
ale i pres to druhy den mlcim,
spoustu otázek mám,
přesto ke spánku uleham
nevím jestli tohle dává smysl,
nebo je to cele jenom nesmysl,
myšlenky v hlave nezvladam,
proto je zde ukládám,
cítím se s nim tak nádherně,
ale u přes to zranitelně,
