My Confessions // CZ !POZASTAVENO!

7) Piknik

Další den ráno jsem se vzbudila a první na co jsem si vzpomněla bylo zavolat holkám. Udělala jsem to hned, na nic jsem nečekala, protože jsem věděla, jak rychle si dokáží udělat plány na víkend. Emily to zvedla hned a odsouhlasila mi náš piknik. Domluvily jsme se, že se sejdeme v jedenáct v parku u naší bývalé školky. Sophie mi to ale nebrala a tak jsem jí nechala zprávu, že pokud bude chtít a nebude mít jiné plány, může přijít na piknik taky.

Trošku se mi ulevilo, že dneska nemusím nic dělat. Byla sobota, já neměla žádné povinnosti do školy a tak jsem si prostě konečně mohla odpočinout. Navíc jsem neviděla Dylana, což mi po posledních událostech taky pomohlo a já se cítila po dlouhé době uvolněná a v pohodě. 

Dala jsem si lehkou snídani, protože jsem věděla, že piknik bude plný jídla - znám naši partu... Potom jsem vzala látkovou tašku přes rameno a nandala do ní jídlo. Připoměla jsem si, že se ještě cestou musím stavit v pekárně a pak si ještě na chvíli sedla a popovídala si s tátou. 

Bylo zajímavé, jak nás oba dva sblížil mámin odjezd. Měla se vrátit za deset dní a já tušila, že těch deset dní nám dá víc, než cokoliv jiného. Když přišel čas, řekla jsem mu ať se baví při fotbale a že příjdu k večeru. Rozloučila jsem se, vzala jídlo a potom odešla.

Cestou jsem zašla do pekárny, jak jsem měla v plánu. Vzala jsem tři latte, donuty a nějaké domácí sušenky. Potom jsem pomalu šla do parku, kde jsem měla sraz s Emily a možná i Sophií, která mi ale stále neodepsala. Nechala jsem to být, buď příjde a nebo ne.

Emily už měla rozloženou deku na trávníku a ležela na ní rozvalená skoro přes celou plochu. Ani si nevšimla, že jsem přišla. Až když jsem si hlasitě odkašlala a stoupla si nad ní otevřela oči a překvapeně si mě prohlédla.

"Ahoj," pozdravila jsem jí s úsměvem na rtech.

"Konečně," řekla Em a já se posadila na místo, které mi vedle sebe uvolnila. "Skoro jsem usnula," zasmála jsem se a podala jí její latte.

"Ozvala se ti Sophie?" zeptala jsem se a ona zavrtěla hlavou.

"Včera odešla po zápase s Charliem a od té doby nic.." řekla a pokrčila rameny.

"Ráno jsem jí zkoušela volat, jestli příjde na piknik, ale nezvedala to a ještě ani neodpověděla na zprávu.." řekla jsem teď už trochu ustaraně.

"Víš jaká někdy je.. Myslím, že se ozve a nebo přijde," uklidnila mě Emily a já přikývla.

"Jo, asi jo." souhlasila jsem.

"A co zápas?" zeptala jsem se a ona zvedla palec do vzdchu a usmála se.

"Vyhrály jsme na plný čáře.." řekla a já se nadšeně usmála.

"Bezva!"

"A hádej co?" zeptala se mě Emily a já nechápavě zavrtěla hlavou.

"Nevím.. Co?" zeptala jsem se zvědavě.

"Postupujeme do mezistátní ligy!" řekla a já se zaradovala.

"No to je super... Oslavily jste to včera?" zeptala jsem se a ona zavrtěla hlavou.

"Ne, příští víkend jdeme na teamovou večeři," odpověděla a já přikývla.

"Dobře, tak to se moc těším. To je bezva -"

"Ahoj," obě jsme poznaly známý hlas a otočily se na Sophii, která stála za námi. Vypadala tak nějak unaveně, rozladeně, možná i trochu naštvaně. Nedokázala jsem poznat její pocity.

"Ahoj, přišla jsi.." řekla Emily překvapeně a já pozorovala Sophii, jak si sedla na deku a schovala si obličej do dlaní. Najednou se začala třást po celém těle a já se s panikou v obličeji podívala na Emily, která vypadala vystrašeně.