ICE

||POZASTAVENO||
Každý má nějakou noční můru. Já budu tou vaší, přičemž smrt, chlad a strach jsou mými věrnými služebníky.
Život je hra. A kdo ji hraje, je hráčem. Pak už záleží jen na vás, zda-li budete profesionálem nebo začátečníkem. Já si zvolila být profesionál. A pokud nemůžete vyhrát, změňte pravidla.
Chcete znát má tajemství? Tak to se otočte na patě a běžte si hledat jiný příběh. Tohle není o tajemstvích. A já vám rozhodně žádná říkat nebudu.

Mít city je odporné privilegium...

Úryvek:
Všude byla tma. A zima. Hlavně zima. Nevěděla, jak dlouho už tam je ani jak dlouho ještě bude. Měla strach.Třásla se po celém těle, byla vyčerpaná a měla hlad. Uslyšela blížící se kroky. To ji přinutilo stáhnout se do rohu ještě víc. "Ahoj, Eiro," řekl hlas. Přišel jí povědomý, ale to se jí mohlo jenom zdát, přece jenom tam seděla už hodně dlouho. "Otevři oči, já ti neublížím," řekl znovu. "Nevěřím vám," zašeptala. "Mám pro tebe nabídku," řekl. "Přidej se k nám a už se ti nic nestane. Už žádná bolest, hlad, tma a chlad. Budeš se mít líp než kdy dřív." usmál se na ni. Jestli si myslel, že po tom, co jí tady držel a nechal mlátit a hladovět, se k němu ještě přidá, tak byl hodně naivní. "Tak na to zapomeňte!" zasyčela. "Jak myslíš," řekl a otočil se k odchodu. Naposledy se otočil a řekl. "Však ona tě ta tvrdohlavost jednou přejde." Pokynul mužům a dveře se za ním zase zavřely. Eira vyčerpaně vydechla a lehla si na zem. Měla v plánu vzdorovat tak dlouho, jak jen to půjde. Ale někde vzadu v mysli tušila, že jednou... Jednou ji přece jen zlomí a ona se k nim přidá...