Morgan stála shrbená před zrcadlem a opírala se o skříňku s umyvadlem. Vlasy ji bránily ve výhledu, a přeci o něj nestála. Nechtěla se sama sobě kouknout do očí, protože by v nich spatřila to zklamání ze sebe sama. Až zmizí, co si bez ní Pepper počne a co ona bez ní? Nemohla uvěřit, že se z hodné dcerušky, ve kterou se jí každý snažil vychovat, stane právě toto.
V žaludku ji zvláštně zakručelo a dříve než si stihla uvědomit, co dělá, přiběhla k záchodové míse s dlaní u pusy. Pak už se její žaludek, do kterého celý den nic nedostala, vyprázdnil. "Morgan, je čas jít." Obeznámil jí Strange. "Potřebuju na záchod." Dodal a Morgan se nechtěně usmála.
Utrhla si kus toaletního papíru a utřela si do něj pusu. Použitý papír pak vyhodila a tvář si ještě opláchla vodou, aby se trochu probrala. Nezapomněla spláchnout a utřít si obličej do ručníku pohozeném ledabyle na věšáku. Když už chtěla opustit koupelnu a Strange močák dále nezatěžovat,- doufejme, že chtěl pouze na malou,- zastavila se a ohlédla se k zrcadlu. "Děláš to pro její dobro... Pro vaše." Dodala si odvahy a s vypnutou hrudí a hlavou vzhůru vyšla ven.
Nevyhla se očnímu kontaktu se Strangem, jenž postával u otevřeného okna a zpříma doteď hleděl ven. Popadla knížku od Wonga ze stolu, kde jí rychle položila, když se jí udělalo nevolno a ona se chtěla vyhnout uklízením jejich podlahy. Neušlo ji, jak si jí prohlíží a na ten záchod ani nešel. Chtěl jí zkontrolovat, akorát trochu jinak než normální lidi. Nemohl se chovat sentimentálně a starat se. To by jeho ego utrpělo vážná zranění.
"Morgan," oslovil jí, když už ticho začínalo být trapné a chtěla raději odejít. "Wong chtěl, abych ti řekl nějaké motivační řečičky, ale moc dobře víš, že na to nejsem a ty o to ani nestojíš...."
"Takže si tuhle trapnou chvilku můžeš odpustit." Pohodila rukou do vzduchu. "Myslím, že to zvládnu." Pokusila se sama sebe marně přesvědčit.
"Každý z nás si někdy sáhne na vypětí všech svých sil a je pouze na nás, zda to vzdáme nebo budeme pokračovat dál... Tvého otce jsem znal, né moc dlouho, ale prostě znal. Věřím, že by pro tebe udělal to samé." Prošel kolem a svou ruku položil na její rameno. Cítila, jak neustále jeho ruka sebou škube, což bylo od té nehody obvyklé a ona ho kvůli tomu popichovala. Zastyděla se, že byla schopná si ze skoro smrtelné nehody udělat srandu, ovšem pak si vzpomněla na to, co on říkal ji a lítost zahnala do kouta.
"Eh... To mělo být povzbuzující? Mám pocit, že teď na mých bedrech je větší tíha než doposud, Stephene." Podotkla upřímně.
"Říkal jsem Wongovi, že to není dobrý nápad." Prohodil ledabyle rameny a ruku nechal spadnout z jejího ramene, kde doteď přebývala. "No nic... Měla bys jít. Ale nezapomínej na to, co máš v kapsách."
"Koukám, že se na můj odchod i těšíš." Řekla neutrálně a raději ustoupila dál. Místo odpovědi se otočil a odcházel pryč, čímž ji dokonale zmátl, neboť oba chtěli mít vždy poslední slovo.
"Hodně štěstí," Popřál dříve, než zatočil do další místnosti. Morgan věděla, že tam se nachází něco jako obývací pokoj, protože to tu prošla tolikrát, že by bylo nemožné si to nepamatovat.
Pro sebe se usmála a k hrudi si přitiskla starou knihu. "Extremis, kolik je hodin?"
"5:22." Oznámil systém přesně.
Morgan více neztrácela čas, neboť se v půl měla dostat na nejbližší kopec, jenž byl pět minut jízdy. Rychle na svou hlavu nasadila přilbu a do brašny na motorce ukryla knížku. Urychleně nastartovala a už mířila několik kilometrů za hodinu na úpatí kopce, kam by zaparkovala.
Přestože se soustředila pouze na jízdu a byla myšlenkami jinde, někdo ji sledoval z okna po celou dobu její jízdy, dokud mu nezmizela z očí. "Ona to zvládne." Ozval se hlas vedle něho. Podíval se přes rameno, ale zrak ihned vrátil před sebe, kde mohl sledovat zmenšující se tečku.
"Já vím," odvětil domýšlivě a ruce sevřel v pěst, aby utlumil jejích třes.
....
"Pošli, prosím, motorku Peterovi. Nic neříkej, určitě mu to časem dojde." Obeznámila Extremis a vyndala všechny své potřebné věci z motorky. Chvíli pak sledovala, jak motorka bez řidiče míří pryč, aby se ocitla před bytem Petera Parkera.
Peter byl zřejmě Morgan nejlepší kamarád. Kupodivu byl energetický jako ona a občas navrhl nějaké šílené i potřebné věci, které by Morgan mohla využít. K Vánocům mu darovala modernější věcičky na střílení pavučin a byla nadmíru spokojená, když viděla jeho lesklé oči. Vážila si ho a on jí. Oba ztratili důležité osoby v jejich životě a navzájem si tak dodávali chuť žít, protože věděli, že v tom nejsou sami.
Peter o jejím odchodu taktéž nevěděl, jinak by s tetou May zařídil celodenní i večerní hlídání a sama by nebyla ani na krok. Peter se v této věci hodně podobal své tetě, protože oba byli příliš ochranářský, až to občas hraničilo s otravou. Ne doslovně samozřejmě.
Příjemný ranní vánek náhle ovanul dívčino tělo a jí tak vyrašila husí kůže. "Šimry, šimry... " Usmála se a pokusila se zahřát vlastníma rukama. Teta May říkala Peterovi, že má šimry, šimry a Peter se vždycky nafoukl a urazil; dlouho mu to nevydrželo.
Vítr opět tvrdě narazil do jejího těla a záhy zjistila, že změna podnebí s tím nemá co dočinění. Obrovská vesmírná loď právě přistávala a následně dosedávala na trávník. Instinktivně si rukama zakryla oči, aby ji do nich nic nevlétlo. S jejími vlasy si pohrával ve vzduchu vítr a nechával je volně poletovat a cuchat. Druhou rukou se je snažila zmírnit, velký efekt to ovšem nemělo.
Mohutná síla trysek odhazovala kusy zeminy do ústraní. Nový postřik lodi se pyšnil stříbrným, žlutým a modrým lakem, jenž jistě zářil do vzdálených galaxií. Raději ani nechtěla vědět, jestli si někdo nevšiml této přistávající obludy, protože nestála o další fotky ji v novinách a televizi. "Dcera Tonyho Starka byla unesena vesmírnou lodí." Představila si, co by tam jistojistě stálo.
Nedokázala zdaleka tipnout, kolik tato loď musela stát, neboť se v jejích penězích nevyznala. Natočila hlavu na stranu, když se dolů pomalu spouštěl vchod do lodi. Zevnitř zářilo silné světlo, díky němuž nedokázala obrys postav identifikovat. Několikrát zamrkala, protřela si oči rukou a nechala si své oči navyknout.
"Neříkal si jen tak náhodou, Thore, že je to dítě?... Malé nebohé děcko, které se naučilo teprve pořádně mluvit?!" Uslyšela první pobouřený hlas, jehož majitel rozhodně nezněl šťastně.
"Tak heleď veverko, neřvi na mě!" Morgan konečně zaostřila na některé postavy, ale když spatřila něco, co vypadlo jako strom a mýval, nedokázala racionálně uvažovat. Po chvíli si uvědomila, že jsou to Strážci galaxie, o nichž se mluví někde támhle ve vzdálené prdeli světa, galaxii vesmíru.... Neznala je osobně, jen od vidění, když se to stalo... Když stáli po boku jejího otce.
"Komu říkáš veverko?!" Mýval se vrhl na vysokého muže, jehož jméno už znala a právě jeho pomoc si žádala.
"Hej, vy dva!" Odtrhl je od sebe další muž se světle hnědými vlasy, až skoro blonďatými a červenou galaktickou bundou. Žádnou podobnou bundu na zemi neviděla, ale troufala si říci, že to nebude první překvapení, které za dnešek pochytí.
"Jak malé děti...." Prohlížela si své kovové prsty bezvlasá žena. Celá se podobala robotovi, jehož vzhled na Morgan působil zvláštním dojmem. Raději nenechala svůj systém pracovat, aby se dozvěděla jejich jména s nadstihem, protože doufala, že se to dozví brzy od nich.
Po trapné a dlouhé chvíli, kdy se jejich rozvinutý slovník uklidnil, se pozornost začala věnovat jí. Okamžitě znejistila, avšak zachránil ji Thor. "Morgan!" Zvolal z plna hrdla a seskočil dolů na pevnou půdu. Nebylo možné, aby pocítila při seskoku otřes země, přesto měla takový pocit. "Rád tě opět vidím, Mylady." Neodpustil si a pevně ji uchopil ve svém mužském a především pevném obětí. Morgan zalapala po dechu a málem cítila každou kost v jejím těle rupnout.
"Ehh...." Vydechla zničeně a zároveň přidušeně.
"Moc se omlouvám! To víš, nejsem zvyklý na takovýto kontakt... " Zasmál se hlasitě.
"Thore, ráda tě taktéž vidím. Vypadáš... Lépe." Zhodnotila nevybíravě jeho fyzickou stránku. Naposledy po jeho návštěvě se nacházel v podnapilém stavu a hlavně kondice nepůsobila zdravě. Morgan mu to neměla za zlé, ale bála se o jeho životní funkce, které vypadaly bídně. Samotný systém hlásil nepokoje.
"Jo no," prohrábl si svou kštici. Vlasy měl krátké a nedávno upravované. Někdo by očekával, že by se vrátil ke svým dlouhým vlasům.
"Já jsem Groot!"
"Přesně! Thore, pohni svou prdelí a přestaň oblejzat ženské bytosti." Křikl opět mýval ven z paluby a následně se zasmál.
"Morgan, omluv je, nejsou příliš společenští." Ale jsou má jediná rodina. Domyslela si Morgan, avšak nahlas by si to netroufala říci, ať už kvůli tomu, že by to bylo neslušné, tak kvůli všemu.
"Chápu," přikývla a nechala ho, aby je vedl vpřed. Dívka trávila po boku Avengers a S.H.I.L.D.u dost času, ale na druhou stranu příliš nestála o pozornost lidí, kteří jejího tátu znali natolik, aby se jim po chvíli na kraji oka neutvořila slza dojetím. Na Morgan to pak nepříjemně dolehlo. Raději tak trávila čas sama se svými vynálezy a stroji. Přesně jako její otec před několika lety.
Přesto si s Thorem byli blízcí. Oceňovala jeho statečnost bojovat dál, přestože ztratil celou rodinu a několikrát se setkal s nepříjemnostmi, po kterých by to raději ostatní zabalili. Chápala tu bolest, s kterou musel každý den bojovat, avšak přesto dokázal vstát z postele a bojovat za lepší galaxii.
"Tohle je Tříska." Protrhl nepříjemné a trapné ticho Thor a zmáčkl její rameno silněji, než by bylo ve skutečnosti nutné.
"Já jsem Groot!" Odporoval strom a zdál se uražen jeho slovy.
"Groot má pravdu. Na seznamování bude ještě času dost. Teď pohni svou prdelí a přesuň jí někam, kde to nerozsedneš. Nerad bych zase sháněl vybavení do zbrusu nové galaktické lodi." Usmál se mýval ironicky a zřejmě si užíval potopení svého kamaráda.
Morgan se trapně usmívala a snažila se vyhýbat zvídavým pohledům, které házeli na její nicotnou osobu. Vzchop se! Zvedla bradu a nadechla se, než Thor uchopil její malou dlaň do své velké a ona jí přijmula s lehkým posunkem hlavy díku. Lehkými a tichými kroky šla za Thorem, jenž vypadal z její přítomnosti velice potěšen. "Ani bys nevěřila s jakými padouchy jsme se potýkaly před pár dny -"
"Můžete mu někdo zalepit klapačku?" Zaskuhrala plechová žena přehnaně, Doteď na této palubě přežívala po boků můžu a jedné ženy s tykadly a dělit se o další osobní prostor s někým dalším? Nepřicházelo v úvahu.
"Thor se zdá být potěšen touto nevyvinutou dívkou z modré planety." Morgan se zadívala na muže bez vlasů a vymakanou postavou bez trička. V dlaních dřímal nějaké brambůrky, s nimiž se bez obav krmil a nenechal se nikým rušit.
"To je mamlas!" Zasmál se mýval připomínající krtka.
"Draxe si neber k srdci, jeho slova můžou znít ostře, ale ve většině případech jen neví, jak větu zformulovat." Ozval se přitažlivý muž za kormidlem lodě a zmáčkl tmavě modré tlačítko, zatímco druhou rukou tlačil dolů páčku. Mýval ho pleskl přes ruku a páčku dotáhl dolů sám. Krátkou chvíli se navzájem probodávali vražedným pohledem.
Vchod do lodě se pomalu zavíral, až se dočista zavřel a Morgan se tak rozplynula možnost utéct a vzdát tuto bláznivou misi. Srdce cítila tlouci až v krku. "Je rozrušená..." V zorném poli se objevila milá žena s tykadly na hlavě. Působila nevinně a sympaticky, zatímco ostatní vyžadovali respekt, ona působila ztraceně a nezapadala mezi tuto partu podivínů.
Morgan se chtěla ozvat a vysvětlit, že se nebojí a nemá strach, ale hlas se zadrhl v jejím krku. Místo toho se ozvalo jakési zaskřípání z jejího hrdla. Rozhodně neprokazovala nebojácnost a autoritu, kterou se Starkovi pyšnili po celá dlouhá léta.
"Hej, holka!" Zakřičel na ní mýval od kormidla. "Radím ti, aby ses něčeho alespoň chytla, jinak si rozbiješ tlamu a budeš vypadat jak tadyhle náš fešák!" Mávl packou směrem k Draxovi, jehož pohled se odlepil od lahodných brambůrků a mastných prstů.
"Ještěrko, na své planetě jsem byl žádán a obskakován ženami všeho druhu. Málokterá žena odolala mému půvabu." Morgan se chytla držadla poblíž vchodu a hleděla okénkem ven, aby mohla až do poslední chvíle hledět na svou přenádhernou zemi.
Trysky byly spuštěny a obrovská loď se začala vznášet od trávníku, který byl poničen. Cítila pohledy ostatních v zádech, jak dokonale sledují její reakci. Když už se zdálo, že se nic zvláštního stát nemůže, náhle si povšimla červeného stínu mezi stromy. Pokusila se zaostřit, ale výhled ji zatarasilo bílé lepkavé cosi. "Peter..." Vydechla, ale s váhou jejich slov ji teprve došlo, co se děje. "Panebože, on je tady Peter!" Začala zmatkovat.
"Říkal jsem ti, ať mi říkáš Thor - počkat, cože?!" Přiběhl k ní ještě zmatenější Thor. Zprvu se domníval, že oslovení panebože bylo mířeno jeho směrem.
"Hoho!" Zasmál se od srdce Drax. "Sperma chlapec!"
"Dejte mi sílu!" Schovala svou tvář do dlaní kovová žena a několikrát se lehce praštila, jakoby ty hloupé kecy z něho dokázala dostat, nebo alespoň minimálně z její hlavy.
"On nestřílí spermie, ale -" pokoušel se to vysvětlit mladík u kormidla, ovšem zdál se jeho slovy lehce zmaten. "Střílí pavučiny! Je to Spiderman, jako pavouk, chápeš?" Otočil se přes rameno.
Drax se zdál být ale rozradostněn a smál se z plného hrdla. Brambůrky rozsypal na zem, za což dostal poprask od křečka... Teda mývala.
"On má letět s námi?" Optal se Thor a sledoval Parkera, jenž se houpal mezi stromy a prorážel větvičky s listím.
"Ne, on tady nemá být! Poslala jsem mu vzkaz a zřejmě k němu dorazil dříve, než měl... Sakra, nemůžu se s ním setkat, a on tady nesmí být! Musíte mu zmizet,.. Něco udělejte, prosím!" Morgan se začala lehce klepat a přemýšlet nad nejhoršími scénáři toho, jak by dopadl jeho vpád dovnitř.
"Morgan, hej! Uf, slyšíš mě?!" Slyšela udýchaný hlas v uchu. Chytla se za hlavu a zavřela oči. "Sakra, Morgan! Odpověz mi kruciš!"
"Mrzí mě to." Špitla.
"Nedělej to! Pan Stark by nechtěl... On by si nepřál, abys tohle dělala. Nesmíš to udělat, Morgan, nedělej to!" Křičel zběsile slova a přibližoval se. "Slyšíš mě, sakra?! Nesmíš nás opustit! - nesmíš opustit mě, Morgan. Prostě nesmíš, prosím tě, vrať se!"
"Pápá!" Zakřičel přes celou palubu mýval, když tu náhle se jeho pavučina odlepila z lodě. Morgan sledovala, jak vystřelil druhou pavučinu, ale i ta se odlepila a on spadl na zem, kde se několikrát překulil. Největší rychlostí, kterou dokázal ze svého těla dostat, vyskočil na nohy a vystřelil další jejich směrem, avšak zbýval kousek, aby tam dostřelil. Zničeně popoběhl dopředu a se slzami v očích se pokusil o další pokus, - taktéž neúspěšný. Cíl nebyl zasažen a pavučina se zastavila teprve o zem.
Černovláska položila dlaň na sklo a doufala, že se někdy na ní podívá stejně. Přála si, aby taková těžká rozhodnutí nikdy nemusela udělat. Věděla, jak moc ho to bolí, protože ona cítila tu stejnou bolest. "Odpusť, Pete." Vyslovila do prázdna jeho přezdívku, nebo spíše zkrácené jméno, kterým ho oslovovali jen ti nejbližší. Neodvrátila od něj pohled do té doby, dokud ji nezmizel z očí. I na tu dálku si byla jistá, že vidí jeho zrazený výraz ve tváři.
...
"Já jsem Groot!" Trhla sebou při hlase u jejího ucha. Podívala se na strom, jehož malá očka směřovala na ní.
"Extremis, přelož." Požádala svůj systém o pomoc při luštění.
"Morgan, omlouvám se, ale mé programy nejsou natolik zručné, aby rozuměli jeho slovům doslova." Objasnil jí její systém. "Ovšem představil se vám."
"Těší mě Groote, jsem Morgan." Kývla jeho směrem na přivítanou. Groot jí ovšem podal svou stromovou dlaň, což vzala tak, aby se s ním seznámila. Uchváceně oddálila ruku a sledovala okvětní lístek, který zanechal v její dlani.
"Já jsem Groot." Promluvil opět.
"Doufá, že se vám líbí a udělá vám radost." Přeložila ihned Extremis bez okolků a Morgan necitelně přikývla.
"Děkuji ti Groote, je to od tebe moc hezké." Odpověděla slušně a den jí to opravdu zlepšilo. Usmála se a přejela prstem přes okvětní lístky.
"Je načase, aby jsme se ti představili." Zastavil se u jejích nohou mladík se strništěm a s hezkou koženou bundou. "Jsem Star-Lord, ale celým jménem
Peter Jason Quill." Potřásli si navzájem rukou. Jeho dlaň nebyla hladká, spíše drsná, ale zvláštním způsobem příjemná. Morgan si uvědomovala, že jeho práce není asi jen o řízení. Napovídala tomu zbraň s dvojitou spouští a ovládání tryskových bot na kalhotách, kde měl k přístroji snadný přístup.
"Tohle je Mantis." Poukázal na dívku v blízkosti Draxe, jenž se zřejmě dobře bavila. "Ovládá telepatii, empatii... A taky dokáže člověka uvést do hlubokého spánku..A... No... To je jedno, už ani nevím." Zamyslel se Peter Quill a podrbal se na zátylku. "Jo!" Vykřikl, když si vzpomněl. "Mantis má schopnost vnímat pocity." Hmyzí žena se k Morgan přátelsky otočila a nesměle zamávala jejím směrem s hezkým úsměvem na tváři. Na sobě měla černozelené oblečení připomínající hmyz, otvory v rukávech ve tvaru okvětních lístků a šosy pláště připomínající křídla.
"Nebula, nepříliš komunikativní s cizími lidmi, takže se její zabijácké pohledy snaž ignorovat." Naklonil se k jejímu uchu, aby to náhodou neslyšela další osoba. Morgan zamrazilo z té náhle blízkosti až na krku.
"Slyším tě, Quille!" Křikla Nebula nevraživě. Kalhoty měla vyrobené z hydrogelobé tkaniny s vyztuženými vlákny. Boty absorbovaly naráz a v paži měla ukrytý bič a paralyzéry, které Morgan odhalila díky Extremis, jenž hned na skryté zbraně poukázal.
"Pche," zakřenil se Peter. "Drax, no... To poznáš." Zasmál se lehce Peter a hlavou kývl směrem k muži bez vrchního oděvu. Nosil vatované boty v gladiátorském stylu, u nichž byla skrytá kmenová dýka v pochvě. Celé tělo měl pokryté kmenovou skarifikací a celkově jeho kůže působila drsně.
"Groot, toho už si poznala, ale k němu patří Rocket, náš mýval a ironický bastard. Nenávidí, když se rejpeš v jeho minulosti a přirovnáváš ho k jinému zvířeti." Morgan si prohlédla mývala u přístrojů, jenž si pohrával s pistolí Katie BN1. Byl oblečen do vesmírného oblečení s protiskluzovou podložkou a kolem pasu měl obtočený opasek. Na první pohled bylo zřejmé, že kapsy má přeplněné náboji.
"Děkuji za informace, ale ještě si mi neřekl nic o sobě." Morgan se zadívala do tváře Petera, který lehce zbledl. "Já, no... Jsem svůdník žen a skvělý společník." Zasmál se hraně. Morgan pouze přikývla a oči zúžila do podezřelé škvírky.
...
Hrála si s malou kovovou destičkou, na které měla uloženou tu nejdůležitější věc. V prstech jí protáčela a nechávala v sobě bojovat emoce, zdali pak měl Pete pravdu a tohle by si její otec nepřál. Stačilo stisknout tlačítko veprostřed a objevil by se hologram Tonyho, který ho nahrál těsně před tím, než se to semlelo a ona se s ním neměla možnost rozloučit. Nedokázala právě teď stisknout tlačítko.
"Morgan?" Ozvalo se ode dveří jejího provizorního pokoje, který jí byl na tuto cestu přidělen. "Byl bych rád, kdybys šla mezi nás a pohovořila s námi o tvé cestě, kam až tě zavede." Opřel se ležérně Thor o futra dveří a rukou máchl za sebe.
"Hmm..." Řekla nezúčastněně a zvedla se nepřítomně na své nohy. Následovala Thora až do hlavní místnosti, kde byl obrovský stůl a všichni Strážci, kteří byli usazeni v židlích. Groot se točil kolem dokola na židli. Zatímco Drax své nohy přesunul na stůl a Nebula do nich strkala a snažila se je dostat z jejího dosahu.
Morgan usedla na prázdnou židli a podívala se po ostatních, kteří měli její plnou pozornost. "Thor nás informoval o tom, že ti bude tak pět, jaktože je před námi teď tedy někdo úplně jiný?" Protrhla ticho Nebula a podezřívavě si jí projela. Rozhodla se začít zhurta.
"Na tuto otázku nemám přesnou odpověď." Ošila se nervózně na židli a poposedla si.
"Zkus to," Nedala se Nebula a stále měla své oči zapíchlé na její osobě.
Morgan se štípla do ruky. Nenechá se takto vyprovokovat od někoho, kdo na to nemá právo. Sice byla v jejich lodi, ale ta taktéž patřila Thorovi a jemu se momentálně mohla zpovídat. Ne někomu, o jehož životě toho nevěděla prakticky nic. Zjišťovala si informace, ale k čemu jí bylo, že Nebula byla dcera Thanose. Rodinu si nevybíráme, avšak přesto Morgan při pohledu na Nebulu měla nepříjemný pocit, že za to mohla z nějaké části ona. Patřila přeci k Thanosovi a vraždila pro něj.
"Omluvte mě," nechtěla si hned nějakého člena znepřátelit, ale nedokázala prozradit momentálně někomu svůj celý svět, jen tak na počkání, a protože prostě chce.
Nebula se zvedla se stejným rázem a nepřipravenou Morgan chytla za ruku. Přitlačila ji ke zdi a vražedně se zadívala do její pobledlé tváře. Morgan automaticky vyšvihla svou nohu, čemuž se bez obtíží Nebula vyhla.
Morgan v hlavě svítil vykřičník, do kterého spadala bojová umění, která se za celý svůj život naučila sama či se strejdou Samem aka Falconem a dalšími schopnými členy Shieldu. Chtěla být trénovaná a členi Avengers ji v tom vždy pomohli. Hawkeye byl úžasný lučištník a naučil ji dokonale střílet. Nikdo nebyl lepší odborník na radiaci než Bruce. Wanda se snažila Morgan naučit, aby uměla ubránit svou mysl před telepatem. Bucky stál na její straně kdykoliv, kdy bylo potřeba a učil ji sebeobraně a střelbě ze zbraní. Peter skákal do všeho po hlavě, a proto si tak dokonale rozuměli a byli nejlepšími přáteli. A Strange?... Kapitola sama o sobě. Scott Lang měl úžasnou dceru a nikdy, kdy u nich přespávala, nezažila nudu. Nejvíce fascinující místo ovšem byla Wakanda, jejímž králem byl T'challa a po jeho boku stala Shuri, jež Morgan pokaždé předvedla další vecičku, kterou vyrobila.
Pevně čapla Nebuly zápěstí a zatlačila, aby se zbavila stisku na své ruce. Druhou rukou ji od sebe odstrčila. "Nebulo, uklidni se." Pokusil se jí odtlačit Quill.
"Nemůžeme ji věřit." Stála si za svým názorem Nebula a sáhla po tyčích, jenž držely za jejím opaskem. Když je držela v ruce na jejich konci se objevil elektrický proud, který mohl člověka paralitovat. "Nepleť se do toho, Quille!" Okřikla muže.
Morgan se ohnala po jedné z tyčí, vysílající elektrické šoky a podařilo se jí jednu vykopnout z ruky Nebuly. Tyč se odkutálela do rohu, zatímco Nebula zaútočila na Morgan. Mladá dívka uhla doleva, neboť na druhé straně se nacházela skříň. Nebula nestihla zastavit svůj útok a elektřinou zasáhla stěnu lodi, naštěstí se nic nestalo, až na pocuchané nervy Rocketa.
Nebula vykopla levou nohu k dívčinému boku a tvrdě jej zasáhla, až se musela chytit za bok. Dlouho se nemohla ohlížet na bolest vystřelující v jejím boku, ale musela udělat kotoul stanou, aby nebyla zasažena. "Já jsem Groot!" Pro Nebulu a Morgan teď nikdo neexistoval, krom nich dvou a jediného úkolů - přemoct tu druhou.
Morgan se vyšvihla na nohy a se skokem šelmy zaútočila nazpátek. Obě několikrát zavrávoraly, až nakonec boj ustál a obě tyče skončili na zemi. "Co to do tebe vjelo!?" Přiskočil k nim Thor.
"Výborně," vydechla Nebula a utáhla si uvolněný šroubek v ruce. "Opravdu si dcera Tonyho Starka." Zpříma se podívala do očí Morgan, a než někdo stihl jejímu divnému chování něco dalšího vyčíst, opustila s rázným krokem místnost.
"Holka, ty máš kuráž!" Zasmál se Rocket a plácl se do stehna až to plesklo.
"Promluvím si s Nebulou." Vyrazil z místnosti i Quill, za úkolem sehnat odpovědi.
Morgan si položila ruku na bolavý bok a pozdvihla obočí. "Upřímně... Bylo to super." Zasmála se.
"Cože?" Optal se Thor zmateně. "Nebula nikdy takto nereagovala. Jistě se to brzy vysvětlí." Obhajoval Thor svou kamarádku.
Morgan pohodila rameny. "Není co vysvětlit... Zkoušela mě." Urovnala si vlasy, které se jí přilepily k čelu. "Čekala jsem všechno, ale první přivítání proběhlo lépe, než jsem očekávala." Zasmála se a poplácala Thora po zádech.
"Děvy bojující spolu... Rajcovné." Praštil do stolu Drax, až vylekal Mantis, která z celé situace byla překvapená a vyplašená.
"Rajcovný by teprve bylo, kdyby někdo našel tvé mozkové závity." Mrkla Morgan s úsměvem na Draxe. Cítila se mnohem lépe. Ze začátku byla smutná a připadala si, že je třetí kolo u vozu, ale teď až si uvědomila svůj cíl cesty po boku nových přátel.
"Řekla snad kompliment?" Podíval se na Mantis Drax, jež jen odevzdaně pohodila rameny a doufala, že mu tato odpověď bude stačit.
"Já jsem Groot." Zaostalý tupec.
"To mi povídej..." potvrdil Rocket.
Morgan se pro sebe usmála a zmizela taktéž z místnosti, ve které měl původně probíhat poklidný hovor, jenž vyeskaloval v něco úplně jiného.
👁️👄👁️ Nemožné se stalo skutečností! ... Je to přesně dva týdny, kdy vychází další kapitola.
"Radujte se, čeká vás smrt v rukou Thanosových dětí!" 😂 Dobře, uklidníme to. Samozřejmě doufám, že se vám kapitola o 4 000 slovech líbila, protože jsem se opravdu snažila. 😁💞 Moc si vážím každé podpory, kterou mi dáváte i vašeho ohlasu. Všechno čtu. 😇💞
😈 #AnakondaTeam 😈