Clarke
Přišla jsem z práce k večeru úplně unavená domů. Šla jsem do Raven pokoje, ale tam nikdo. Nejspíš je s Octavii. Řekla jsem sama pro sebe. Svlékla jsem se a spadla do postele. Začala jsem pomalu usínat s myšlenkami na Lexu když mi zapípal telefon. „Ne Lexo, teď ne." Bouchla jsem se polštářem do hlavy, ale i tak se pro telefon natáhla.
Unknow Number: Jaký si měla den krásko?
Lexo ale notak, krásko?
Já: Náročný.
Unknow Number: Šéf?
Já: Ano, je hrozný. Nepříjemný, zlý, bezcitný.
Unknow Number: Byla bych lepší ;) Měla by si speciální péči :p
Lexo, kdybys jen věděla.
*Zobrazeno*
Unknow Number: Řekneš mi své jméno?
Radši ne.
Já: Caroline.
No co, nic lepšího mě nenapadlo.
Unknow Number: Já jsem Lexa :)
Já vím.
Já: Hezké jméno ;) Jdu spát, Dobrou noc Lexo. :)
Unknow Number: Dobrou noc Caroline, sladké sny. :p
Lexa:
Caroline. Usmála jsem se nad myšlenkou na záhadnou blondýnu. Napila se ze skleničky silného rumu a posadila se pohodlněji do kožené židle.
Kurva já tady usnula. „Clarke? Dojdi do kanceláře prosím. Hned." Řekla jsem do telefonu a típla to. Zamčela jsem kancelář a rychle šla do vedlejší místnosti. O té málo kdo ví. Je to něco jako můj druhý byt. Vysvlékla se a rychle si dala studenou sprchu. Vyšla jsem ze sprchy a slyšela Clarke hlas. „Lexo? Teda, slečno Woodson?" Obmotala jsem okolo sebe ručník a vrátila se zpět do kanceláře. „Oh pardon slečno." Clarke sklopila zrak když si mě všimla. „V pořádku." Snažila jsem se nesmát tomu jak zčervenala. „Prosím zruš mi schůzky na další půl hodinu a všem řekni, že tu ještě nejsem." Usmála jsem se a ona přikývla. „Smím vědět proč?" Je zvědavá, bylo mi to jasné už když vstoupila do mé kanceláře. „Jen ti řeknu Clarke, nepij večer sama v práci." Pousmála jsem se ještě víc a Clarke mi úsměv věnovala. „A Clarke, skoč nám pro kafe prosím." Zastavila jsem ji ještě než odešla. „Samozřejmě slečno." Usmála se.
Clarke:
Já: Není tak špatný :)
Položila jsem telefon s úsměvem a sedla si na židli v její kanceláři. Obvolávala jsem všechny s kterými měla Lexa domluvenou schůzku a omlouvala se, že se to musí odložit. Při jednom hovoru se vrátila Lexa zpátky do kanceláře. Usmála jsem se na ní „Ne, zítra už má celý den plný." Řekla jsem do telefonu. Lexa chytla svůj telefon a začala se na něj usmívat. Po chvíli ho položila zpátky na stůl a posadil se do židle. Behěm sekundy mi přišlo oznámení. Všimla si toho i Lexa a věnovala mi zmatený pohled. Začala jsem panikařit.
„Tady máte to kafe slečno." Podala jsem jí její kelímek a hned odešla na záchod. Vytáhla jsem mobil ze zadní kapsy.
Unknow Number: Vidíš šefové nejsou tak strašní :) Většinou když jsou nepříjemní tak jen proto aby nikdo neviděl jejich slabiny víš
Já: Myslím že můj šéf jich má až dost, ale já se k nim dostanu;)
Odpověděla jsem a vrátila se za ní zpět do kanceláře.