Věnováno Juditha_Gladys.
Drobná ruka s červeně nalakovanými nehty na rameni ho vytrhla z přemítání. Slabě sebou škubl a pohlédl vedle sebe s tázavým výrazem. Byl zmatený. Evidentně už neseděl v Tkalcovské ulici, nýbrž v útulném salónku Malfoy Manor. Že by usnul? To se mu zdálo nepravděpodobné, ještě bylo brzy. Plameny v krbu, které za jeho zády vesele praskaly na dubových polenech, jej musely natolik ukolébat, že si dovolil na malou chvíli povolit zeď z nitrobrany a ponořit se do vzpomínek, ze kterých ho vyrušila manželka.
„Luciusi," oslovila jej tiše, „bude se podávat večeře. Draco už čeká."
Neznatelně cukl koutky v jakémsi omluvném úsměvu. „Zamyslel jsem se." Unaveně si přejel dlaní po několikadenním strništi a natáhl se pro zdobenou hadí hůl, aby se s její pomocí mohl postavit.
Narcissa, s rukou stále položenou na jeho rameni, mu naznačila, aby zůstal sedět a se zády rovnými jako pravítko přijala místo vedle něj. „To děláš poslední dobou dost často."
„Všimla sis," konstatoval a pohlédl na své prsty, jež objímaly stříbrnou hadí hlavu s rozevřenou tlamou.
„Nejde si nevšimnout," upozornila ho jemně. „Kdybych netrvala na společné večeři, tak tě s Dracem ani nepotkáme."
Zarazil se. To byl vážně až tak nápadný? Narovnal se a pokusil se o drobný úsměv. Hned mu bylo jasné, že byl poměrně nucený a neupřímný a Narcissu tím neukonejší. „Vynasnažím se s vámi trávit více času. Potřeboval jsem jen –"
„Luciusi, já vím, že ti Severus chybí," pronesla chápavě, vzala jednu jeho ruku do své a stiskla ji.
Pomyslel si, že by se mu asi měl zrychlit tep a sevřít žaludek nervozitou. Místo toho zhrozeně zjišťoval, že se nic neděje. V nitru mu zůstala děsivá prázdnota a už mu bylo jedno, co si kdo pomyslí. Všechno se to zvrtlo tak, že už ani pro Denní věštec nebyl důležitý; nemusel se bát žádného skandálu, pokud se to všechno provalí. Přesto neměl chuť to okamžitě přiznat. Třeba to nemyslela tak, jak to pochopil. „Byl to dobrý přítel," opáčil bezvýrazně.
Narcissa se pochmurně usmála. „Samozřejmě. Všichni jsme tam přišli o nějakého dobrého přítele."
Do jeho pohledu se vkradlo překvapení. Ten důraz, který použila, mu rozběhl myšlenky na plné obrátky. Zdálo se mu to, nebo se mu právě přiznala, že měla milence tak jako on? Neměl v úmyslu se jí ptát a už vůbec jí nehodlal cokoliv vyčítat. Náhle však určité situace začaly dávat větší smysl. Vždy mu bylo divné, že za celou dobu neměla problém s tím, že s ní téměř nespal. Zapátral v paměti. Kolikrát to bylo do narození Draca? Jednou ročně, aby se neřeklo? A později už ani to ne. Jen letmé políbení na tvář nebo rty, ale de facto v sourozeneckém duchu.
Jistě, Narcissa byla až příliš dáma, než aby se snížila k tomu, aby po něm sex vyžadovala, něco takového by bylo hluboce pod její úroveň, ale nikdy ani nevysílala žádné signály, jimiž by dala touhu najevo. Tehdy se nad tím nepozastavoval, vyhovovalo mu to a nechtěl pátrat po důvodech. O rodinu se snažil postarat tak, jak nejlépe uměl. Až v Azkabanu, kde na něj útočili mozkomorové a nutili ho k přehrávání nejhorších vzpomínek pořád dokola, si konečně plně uvědomil, že byla jeho životní cesta vydlážděná jedním špatným rozhodnutím za druhým, kromě jediného. Kromě Severuse.
„Měli bychom jít, ať Draco zbytečně nečeká," zamumlal, snaže se vyhnout rozhovoru, ke kterému to celé směřovalo. Necítil se na něj připraven. Ještě ne.
„Samozřejmě," přitakala Narcissa, a pokud snad cítila zklamání z toho, že ji odbyl, nedala to najevo. Přijala nabídnuté rámě a bok po boku se vydali za synem. Jediný zvuk, který je doprovázel, byl klapot podpatků a hole při setkání s mramorovou podlahou.
„Vypadáš strašně," konstatoval Severus bez obalu, jakmile byl domácím skřítkem uveden do Luciusovy pracovny.
„Je mi strašně," souhlasil mdle. Zdvihl hlavu, již si do té doby opíral o dlaně a vstal, aby mohl Severuse přivítat. Několika málo kroky obešel stůl a vtiskl se mu do náruče. Známé ruce na zádech a bylinková vůně ho uklidnily rychleji, než čekal. Se zoufalou potřebou přitiskl své rty na Severusova ústa, snaže se tak vyjádřit vše, o čem nechtěl mluvit, ale doufal, že to druhý muž pochopí.
Severus nechal jejich rty sotva splynout, než se odtáhl na délku paže. „Narcissa?"
Potřásl hlavou, až mu zacuchané dlouhé vlasy zavlály okolo tváří. „Je pryč. Rozhodla se vzít Draca na návštěvu k nějaké přítelkyni. Asi mi říkala kam, ale nebyl jsem schopen to vnímat. Vrátí se zítra."
„Dobře." V ten okamžik se Severus znovu přiblížil a dovolil mu, aby ho políbil pořádně.
Lucius chápal, že se Severus obává vyrušení. Od jeho svatby spolu v jeho panství neměli nic, kromě pár letmých doteků a polibků. Tentokrát měl ale jistotu, že je nepřekvapí nikdo. Skřítkové neměli dovoleno do jeho pracovny vstoupit, pokud jim to nenakázal. Manželka nebyla doma. Kdo ví, kdy dostanou další příležitost? Nepřestal v líbání, když zkušenými pohyby začal rozepínat nekonečnou řadu knoflíčků na černočerném hábitu, rozehrál hru jazyků a tlačil Severuse ke stolu.
V koutku podvědomí si uvědomoval, že k němu není úplně fér, avšak protože se nebránil, nýbrž více než ochotně spolupracoval, odhodil tu myšlenku a zametl pod koberec. Potřeboval ho, potřeboval se zbavit toho pocitu odporného ponížení, jehož se mu dostalo při bystrozorském výslechu. Ještě vnímal chladné okovy, jež se mu ovinuly okolo kotníků, zápěstí a krku v soudní síni ve chvíli, kdy lhal o svých službách v přední linii Pána zla, odvolávaje se na kletbu Imperius. Potřeboval se cítit opět jako Malfoy, ne jako nejhorší spodina společnosti, na niž si každý ukazuje prstem a za zády ji pomlouvá.
Nezdržoval se s úplným svlékáním. Odhodil Severusův hábit. Jazykem vytvořil vlhkou cestičku na jeho krku, kde se zdržel, neboť věděl, že je v těch místech citlivý. A neomylně zamířil k opasku, jenž následně prudce rozepnul, rozevřel zip kalhot a suverénně chytil pulsující mužství do dlaně. Sám byl nadržený a tvrdý jako kámen a jeho vzdychy se nesly kouzlem odstíněnou místností po každém doteku, jehož se mu od druhého muže dostalo. Silně stiskl erekci a několikrát přetáhl kůžičku přes nafialovělý žalud, zatímco se druhou rukou dobýval do vlastních kalhot, aniž by přestal laskat Severusův krk a sténal pod rukama, jež ho svlékly do půl těla.
Konečně zvítězil nad svým zipem, dravě Severuse políbil na ústa a němě požádal o souhlas, který dostal zastřeným kývnutím hlavy. Jeho vlastní hlava se mu málem zatočila pod náporem tužby, jež se leskla v onyxových očích. Nemohl říci, že by nebyl nadšený z toho, jak na Severuse působil. Byl si vědom svých kvalit a neměl problém s tím, aby to dal komukoliv dost sebejistě najevo. Uvědomoval si, že je namyšlený a v určitých oblastech velmi povrchní a povýšený, ale u Severuse se často cítil nejistý. Potřeboval alespoň vidět, když už ne slyšet, že pro něj stále zůstává přitažlivý a žádoucí, a to tím víc, čím se Severus stával uzavřenější.
Nechal naposledy proplést jejich jazyky navzájem, nasál spodní ret do úst a kousl ho, hned nato Severuse prudce otočil a přirazil ke stolu. Okamžitě se k němu přitiskl, zapřel se mu do zad, aby ho přišpendlil k desce, z níž s nezájmem shodil dokumenty na zem. Zatlačil mu penis mezi půlky, vyhrnul košili a nalehl na něj, aby ho mohl políbit na rameno, a zároveň se natáhl pro hůlku.
„Nemůžu se dočkat, až budu v tobě," zapředl a s uspokojením si všiml, jak se Severus zachvěl. Nehtem mu přejel po páteři, vyslovil lubrikační kouzlo a odvedl mu pozornost tím, že mu stiskl penis u kořene a několika tahy dlaní z něj dostal vzrušené mumlání.
„Tak už si nehraj a dělej," zafuněl Severus ztěžka a sevřel mezi prsty okraje stolu, pokládaje si tvář na chladivou desku.
„Pracuju na tom," zapředl, nasměroval své mužství k jeho vstupu a sevřel do pěsti černé vlasy.
Vzápětí do něj prudce vstoupil a nohy se mu roztřásly, jak málem neunesl nápor vzrušení, emocí a rozbouřené touhy. Několikrát se jen pomalu protlačil přes úzký pletenec svalů, než se ujistil, že druhému muži neublíží, pak zrychlil a přirážel jako smyslů zbavený. Netušil, který z nich dvou sténá hlasitěji, bylo mu to jedno. Cítil, jak se konečně blíží k extázi a k uvolnění, jež potřeboval. Sklonil se, zatáhl Severuse silně za vlasy a donutil ho se tak postavit. Kyčle mu tlačil k hraně stolu, jednou rukou mu svíral kadeře, druhou zajel pod košili a střídavě mu nasliněnými prsty dráždil bradavky, prokládaje to sem tam štípnutím do jejich vrcholků. Věděl, že to má rád a s největším nadšením mu to dopřál.
Změnou polohy se vychýlil penisem z původního úhlu. Náhle byly přírazy ještě razantnější, nitro staženější a výkřiky a slast intenzivnější. Když se Severus natáhl pro své mužství, aby si dopomohl k orgasmu, Lucius naznal, že trefil jeho nejcitlivější bod a spokojeně jej kousl do krku, aniž by zpomalil. Věděl, že nemá daleko k vrcholu, svaly okolo jeho údu se začaly stahovat a sám usoudil, že už dlouho nevydrží. Zatnul nehty do Severusova hrudníku, zvýšil tempo na maximum, než se mu zamělo před očima a hlasitě vykřikl. Plnil mu nitro teplou tekutinou, sténal mu do ucha, křečovitě se k němu tiskl, hledaje oporu pro želatinové nohy. Málem si ani nevšiml, že druhý muž vyvrcholil na těžký koberec těsně po něm.
Byl rád, že neupadl.
Něžně pohladil půlměsíce, jež zůstaly v nepřirozeně bledé hrudi jako červená připomínka jeho majetnickosti, vtiskl mu měkký polibek zezadu na krk a vymotal prsty z vlasů, než opatrně a velmi neochotně opustil teplé místečko uvnitř něj.
Severus se pomalu otočil, nenuceně sáhl pro Luciusovu hůlku, jež byla nejblíže, a provedl čistící kouzlo. „Ten výslech musel být opravdu hrozný," poznamenal soucitně, pohladil zrůžovělou tvář a sehnul se, aby si vytáhl kalhoty, jež zůstaly spadnuté u kotníků.
Lucius mlčky sklopil hlavu a upravil si vlastní oblečení, včetně košile, již s největším zaujetím sebral z koberce a věnoval jí soustředěný pohyb prstů při zapínání. „Zase jsem tě využil." Svědomí, které se dožadovalo pozornosti v začátku jejich sexu, se znovu ozvalo, neodbytně a prudce. Žaludek se mu sevřel znechucením. Severusovi přece nechtěl ubližovat, přesto se opět neovládl a vybil si na něm svou frustraci. Nasucho polkl, když mu teplé prsty zdvihly bradu a on tak musel pohlédnout do hlubokých onyxů.
„Nenechal bych se, kdybych nechtěl," ujistil ho měkce, věnoval mu vláčný polibek a za ruku ho odvedl k pohovce pod vysokým oknem, za níž bylo možné pozorovat odkvetlou listopadovou zahradu. „A teď mi to pojď všechno říct, ať vím, co mě za dva dny čeká."