1.9.1994
Začíná další školní rok. Děsím se, co se zase stane, protože v prváku tu byl Voldemort, ve druhém Voldemort ovládal Siennu a loni uprchlý vězeň z Azkabanu, který je stále na útěku. Prostě to, co chce zažít každý student. Ale abych si trochu zlepšila náladu, tak jsem ukecala Lily a Jamese, aby mi podepsali povolení do Prasinek. Zabralo to hodně času, protože nechtěli, ale nakonec se mi to povedlo. To je momentálně jediné plus.
Z postele jsem se dnes dostala až kolem desáté. Nevím proč, ale moc se mi nechtělo. Rychle jsem se oblékla a spěchala si vzít aspoň něco k snídani. Do kuchyně jsem přiběhla jak velká voda a vzala si pomeranč. Za chůze jsem ho oloupala a pak ho začala jíst.
,,To je dost, že jdeš!" vykřikl mým směrem Harry, když mě viděl v předsíni.
,,Sorry. Zdržela jsem se v pokoji." odsekla jsem. S ním se nedá normálně mluvit.
,,Přestaňte se hádat." vložil se do toho Remus.
,,My se nehádáme. Jen si vyměňujeme názory." odpověděla jsem. Nikdo na to nic neřekl a přemístili nás. Objevili jsme se na nástupišti 9 a 3/4. Hned jsem si odnesla věci do kupé vrátila se zpátky za rodinou.
,,Tak ahoj." rozloučila jsem se a okamžitě odešla do vlaku. Vlezla jsem si do kupé a čekala jsem na svou nejlepší kamarádku.
,,Iso!" uslyšela jsem za sebou něčí hlas.
,,Freyo!" otočila jsem se za hlasem, vyskočila na nohy a objala ji.
,,Gratuluji k tomu výkonu na mistrovství." řekla mi, když se posadila.
,,Díky." poděkovala jsem.
,,Slyšela jsem, že ti to rodina nevěří."
,,To máš pravdu, ale nedělám si z toho hlavu. Hlavní je, že tu pro mě jsi ty, Fley a Rob. Víc nepotřebuji." usmála jsem se.
,,Však já vím." souhlasila. Vlak se konečně rozjel a my jsme se začali bavit o novém školním roce. Bohužel, ale byli jsme přerušeny otevíráním dveří.
,,Můžem? Všude jinde je plno." zeptal se někdo ode dveří. Otočila jsem hlavu a viděla jsem naše golden trio. Podívala jsem se na Freyu, ta nepatrně kývla.
,,Dobře." přikývla jsem. Oni si hned sedli. Já jsem se pustila do rozhovoru s Freyou, který jsme teď vedli latinsky. Naučila jsem ji nějaký základ, a tak jsme si mohli aspoň trochu povídat bez toho, aby nám někdo rozumněl.
,,Jakým jazykem mluvíš?" zeptal se mě naštvaný hlas. Harryho hlas.
,,Copak, Pottere? Štve tě, že nevíš o čem mluvíme?" ušklíbla se Freya.
,,Vidíš jak si chytrá." podotkl Harry kousavě.
,,Bav se se svými kamarády a nás nech být." vložila jsem se do toho.
,,Nebudeš mi říkat, co mám dělat!" zařval Harry.
,,To ani nechci. Uklidni se. Nikdo tě nechce poslouchat." řekla jsem.
,,Co si to dovoluješ?" prskl na mě Harry.
,,Nejsi o nic víc než já. Nejsi můj nadřízený, nebo někdo jiný, ke komu bych měla mít úctu. Jsi můj o deset minut starší bratr. Nic víc, nic míň." pronesla jsem v klidu. To Harryho naprosto vytočilo. S úsměvem jsem se otočila a Freyu a pokračovali jsme v rozhovoru.
Blížili jsme se k cíli, a tak jsem si musela obléct hábit. Udělala jsem to jednoduše, pomocí kouzla. To samé jsem udělala u Freyi. Dělám to tak už od doby, co jsem jí přiznala, kdo jsem. Převléct se kouzlem je lehčí a rychlejší než normálně. Zase jsem si sedla a pokračovala v rozhovoru. Po chvíli vlak zastavil a my jsme šli ven. Teda já jsem sebe a Freyu přemístila. Přemístila jsem nás do nepoužívané učebny ve třetím patře.
,,Letos s přemístěním?" ptala se Freya.
,,Neříkej, že ti to vadí." ušklíbla jsem se.
,,Nevadí mi to. Jsem ráda, že dnes nemusím hledat nějaký kočár." usmála se. Chvilku jsme ještě počkali a pak jsme šli do Velké síně. Sedli jsme si ke kolejnímu stolu a čekali. Po deseti minutách už tu byli všichni a čekalo se jen na zařazování. Po chvilce přišla profesorka McGonagallová se zástupem prváku. Hned jsem se zaměřila na něco jiného. Nebo spíš někoho.
,,Fleyi?" volala jsem ve své hlavě.
,,Isi. Jsem rád, že ses ozvala." usmál se.
,,Mám teď čas. To zařazování je každý rok stejné. Nechce se mi ho poslouchat."
,,Souhlasím. Co si myslíš, že se letos stane?" zeptal se.
,,Doufám, že nic. Nepotřebuji další prázdninovou přednášku na to, jak je bratr úžasný a já neschopná."
,,Pravda najevo vyjde. Jednou ano. Mimochodem, otec mi řekl, že se letos hodně změní. Myslím, že vím o čem mluvil."
,,Myslíš, že se Voldemort chystá povstat?" strachovala jsem se.
,,Bohužel. A on ví, kdo ho porazil a Potter v roli 'Chlapce, který přežil' nezůstane dlouho. Taky k čemu by mu byl?"
,,K ničemu." souhlasila jsem.
,,Přesně tak. Půjde po tobě."
,,Máš pravdu. Zařazování končí, takže já se loučím. Miluji tě." řekla jsem a odpojila se.
,,Taky tě miluji." slyšela jsem ještě.
Spojení jsem zrušila zrovna ve chvíli, kdy se před námi objevilo jídlo. Hned jsem si nabrala a pustila se do něho. Měla jsem za celý den hlad. Snídani jsem nestihla, takže se musím najíst teď. Po dezertech povstal ředitel.
,,Vítejte v novém školním roce. Rád bych vám teď oznámil pár věcí k letošnímu roku. Školník pan Filch mne požádal, abych vám sdělil, že
do seznamu předmětů, které jsou na hradě zakázány, byla letos navíc zařazena ječivá joja, hryzavá házedla a bezcitné bumerangy. Pokud vím, úplný seznam nyní obsahuje přibližně čtyři sta třicet sedm položek, a pokud by si ho někdo chtěl přečíst, lze do něj nahlédnout v kanceláři pana Filche. Tak jako každý rok bych vám chtěl připomenout, že do lesa na školních pozemcích je studentům vstup zakázán, právě tak jako do vesnice Prasinky a to všem až do třetího ročníku. Musím vám rovněž oznámit, že školní pohár ve famfrpálu se v tomto školním roce neuskuteční." Brumbál chtěl pokračovat, ale ozvalo se sborové ,,COŽE!!" Strhla se debata. Nikdo nechtěl, aby byl pohár zrušen.
,,Důvodem k tomu," pokračoval Brumbál, „je soutěž, která začne v říjnu a potrvá po celý školní rok, takže si vyžádá mnoho času a úsilí našich učitelů. Jsem si však jist, že to pro vás pro všechny bude zcela mimořádný zážitek. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že v letošním roce se v Bradavicích uskuteční TURNAJ TŘÍ KOUZELNICKÝCH ŠKOL!" řekl Brumbál nahlas. Vypadal, že chtěl pokračovat, ale v síni se zase strhla debata. Tu přerušil až nově příchozí muž. Poznala jsem ho. Byl to Alastor 'Pošuk' Moody. Nejlepší bystrozor. Došel až k Brumbálovi a posadil se ke stolu.
,,Rád bych vám představil nového učitele obrany proti černé magii Profesora Moodyho." dokončil Brumbál. To je snad vtip? I když, možná je to fajn. Něco se mi na něm nezdálo. Měl černou auru a cítila jsem z něj lektvar, ale nedokážu říct jaký. Mezitím, co já pozorovala Moodyho, tak Brumbál pokračoval ve vysvětlování. Nemusela jsem ho poslouchat, protože jsem už jeden turnaj zažila. Bylo to v mém šestém ročníku. Tehdy za nás soutěžil Orion. Mohla jsem asi taky, ale nechtěla jsem. Nakonec stejně Orion vyhrál.
,,Isi?" uslyšela jsem ve své hlavě.
,,Ano?"
,,Taky ti to připomíná Oriona?" zeptal se mě Fley.
,,Ano. Hrozně moc. Jak jsem se o něj bála, aby se mu něco nestalo. Martina byla v dnech úkolů naprosto nervózní a vyděšená. Pamatuji si, jak jsem ji musela uklidňovat." vzpomínala jsem.
,,Já vím. Já zase musel nutit Oriona, aby nevycouval. Nakonec to vyhrál."
,,To jo." souhlasila jsem.
,,No nic. Brumbál už bude asi ukončovat svůj monolog. Pa." rozloučil se.
,,Pa." odpojila jsem se.
,,......Tím pádem se můžou zúčastnit studenti, kterým už bylo sedmnáct." zaslechla jsem. Opět to v síni začalo šumět. Asi chtějí snížit úmrtnost, když to dovolili jen plnoletým. Plno lidí bylo nespokojených. Brumbál nám konečně popřál dobrou noc a mohli jsme jít.
,,To bude zajímavé." poznamenala Freya na chodbě.
,,To jo. Jsem zvědavá, jaké budou úkoly teď." přikývla jsem.
,,Ty už jsi turnaj zažila?" ptala se Freya nevěřícně.
,,Ano. Ve školním roce 1016/1017. To jsme byla v šestém ročníku. Za Bradavice soutěžil můj bratranec Orion a vyhrál. Pohár měli Bradavice." při vzpomínce na Oriona jsem se usmála.
,,Aha. To je super." vyhrkla Freya. Zasmála jsem se a šli jsme přes společenskou místnost přímo do ložnice. Já jsem hned zalezla do koupelny a vysprchovala jsem se. Pak jsem zamířila do ložnice, kde jsem si hned lehla. Ta dnešní cesta mě hodně zmohla, takže o deset minut později jsem už spala tvrdým spánkem.
Tak tohle je další kapitola. Úvod do čtvrtého ročníku. Jestli chcete vysvětlit ten turnaj, tak si přečtěte originál. Jsem ráda, že se postupně posouváme dál. Claire