"Algernon Zestre?"
"To mluvíte se mnou, sire?"
"Ano. Jsi to ty, Algie?"
"S někým si mě musíte plést. Jmenuji se Ramius Gyff. Těší mě!"
"Já tě znám, Algernone."
"Nejsem-"
"Poznal bych tě kdekoli."
"Poslyšte, to je sice hezké, ale tady se moje identita nenosí, pokud víte, kam tím mířím."
"Jsi rituální čaroděj."
"Mohl byste ještě zvednout hlas? Mám pocit, že tam stojí nějaký strážný, který vás neslyšel."
"Proč? Copak oni by tě neupálili, kdyby se o tobě dozvěděli?"
"To byl sarkasmus. Prosím, nechte mě být. Promluvíme si jindy."
"Promluvíme si teď, Algie."
"Kdo vlastně jste?"
"Pro tebe zjevně nikdo."
"Tak co po mně chceš?"
"Potřebuji s tebou mluvit."
"Inu, mluvíš. A?"
"V soukromí."
"Víš, mně se tady v sále dost líbí. Buďto tady, nebo nikde."
"Algernone, prosím."
"Proč mám pocit, že mi rozkazuješ?"
"Pojď se mnou."
"Ne. A vlastně jsem s...nikým strávil příliš času. Pokud mě omluvíš..."
"Řeknu to strážím. Řeknu jim, že doopravdy jsi černokněžník. Nepřítel."
"Já řeknu, že jsi můj kumpán, který se mě pokouší zbavit v rámci rivality. To chceš?"
"Jsem bílý mág. Znají mě."
"Sakra."
"Za hradem je les."
"Dobře, ale jen na chvíli."
"Algie..."
"Tak, jsme v soukromí. Co chceš?"
"Tebe."
"Mám to brát jako pozvání na rande, nebo nabídku práce?"
"Ani jedno. Svlékni se."
"Odcházím."
"Ne."
"Aurghh!"
"Tato šipka nebyla otrávená. Příští už bude."
"Jsi šílenec!"
"Bolí to?"
"Co...co myslíš?"
"Myslím, že v bolestech jsi nejkrásnější, Algie."
"Ten hlas...!"
"Sakra..."
"Tegre?"
"Ano..."
"Proč?"
"Ublížil jsi mi, Algie."
"Já...to nechápu, když jsme se loučili-"
"Už tehdy jsi měl v hlavě jen sebe a své děvky. Jsi velmi nevděčný."
"Počkej, to si můžeme vyříkat..."
"Nebo z tebe můžu vyšukat duši."
"Tegre, ksakru, přestaň s tím! Tohle nejsi ty."
"Co? Člověk, který si dovolí říct ti ne?"
"Člověk, co mě bodne loveckou šipkou a vyhrožuje, že mě znásilní!"
"Algie, ten strach ve tvých očích!"
"Co se ti stalo? Není pozdě, můžu ti pomoct..."
"Pomoz mi. Křič!"
Tegres se probudil celý rozechvělý a zhnusený ze sebe samého.