sarhemanna je moc milá matka dvou dětí, která miluje čerstvě namletou kávu, pivo, stanování a taky knihy. Co dalšího nám prozradila autorka snad nejznámější Dramione na Wattpadu?
1. Tvá tvorba se zaměřuje na fanfikce HP. Proč zrovna fanfikce? Jak tě napadlo psát tento žánr?
Ach ano, má tvorba se zaměřuje čistě jen na HP fanfikce, ale dovolila bych si podotknout, že jen na wattpadu - tedy že zveřejňuji jen fanfikce. Už hezkou řádku let píšu i vlastní tvorbu, vlastně jsem vlastní příběhy psala dřív než fanfikce, ale pořád ještě nemám koule na to, abych tato díla zveřejňovala, proto na nich neustále makám v soukromí a třeba jednou, až ke mně dojde nějaká ta dávka odvahy, se o ně podělím.
Nicméně, zpátky k otázce. S tím, že píšu čistě jen HP fanfikce, je to jednoduché. Na Harrym Potterovi jsem vyrostla, tvoří podstatnou část mého dětství a vlastně i dospělosti, že jo. A pořád se prostě nedokážu s tím úchvatným kouzelným světem rozloučit (a ani nechci), proto jsem se rozhodla v něm pokračovat právě díky fanfikcím - ať už tím, že je čtu, nebo že je sama píšu. Svět, který stvořila Rowlingová, je úžasný, nabízí spoustu možností a pro mě osobně je to můj druhý život. A co se týče toho, proč jsem se vůbec rozhodla psát právě HP ff... No, nějak už mi nestačilo jen je číst, ale chtěla jsem si taky nějakou napsat. A jelikož mám opravdu bujnou fantazii, tak jsem se do toho dala a bylo to. Je to takové jiné, snad i silnější, když se člověk do toho světa vrací ne jako čtenář, ale jako pisatel. A mám ten pocit ráda, určitě to taky znáš.
2. Tak rozhodně, není den, co bych se do světa HP nevrátila, ať už tak nebo tak. :D Je něco, co ve ff nemůžeš vystát?
Tak to jsme na tom stejně, HP mě provází každým dnem :D.
Určitě je. Co mi asi vadí nejvíc je fakt velké nedodržování charakteru kanónových postav. Zvlášť mi to vadí u Draca - když ho někdo neskutečně romantizuje a nakonec z něj vlastně udělá naprosto jiného člověka, akorát mu ponechá jméno. Jako jasně, i já ho občas dost romantizuju, co si budem, píšu Dramione, že jo, ale hned se tu scénku či nějaké to gesto snažím vyrovnat tím jeho pohrdavým chováním vůči ostatním, co jsou dle něj níž než on, jeho arogancí a pocitem neohroženosti. Takže prakticky onu romantickou scénu zkazím jeho přístupem, ale chápem se :D. Pak mi taky vadí, když někdo dělá ze zmijozelských vyloženě nelidské zrůdy. To se pak nutím k tomu, abych danou povídku vůbec dočetla. To se ale týče jen HP fanfikcí.
Pak jsou tady samozřejmě fanfikce na reálné osoby a ty nemůžu vystát vůbec. Jako fakt vůbec. Nečtu je a vyhýbám se jim obloukem, neb mi to přijde k daným osobnostem neskutečně neuctivé. Zvlášť pak jsou neuctivé ty fanfikce, ve kterých dělají z heterosexuálů homosexuály, to už je vrchol a mám pocit, že ty osobnosti z toho nebudou zrovna dvakrát šťastné. Nechápejte mě špatně, proti LGBT komunitě nemám vůbec nic, naopak je podporuju, ale myslím si, že i ve fanfikcích na reálné osoby by se měla dodržovat nějaká pravidla, jestli si rozumíme. Jiné to je ve fanfikcích na knižní, nereálné bytosti, tam je to asi jedno, že jo.
3. Trochu jsem se tvé odpovědi bála, ale naštěstí zbytečně. :D Prozradíš nám, o čem je tvá autorská tvorba?
Smím vědět, proč ses mé odpovědi bála? :D
Moje autorská tvorba... No, jsou to prakticky jen hororové povídky, takové lehké psycho. Ani vlastně nevím, proč se zaměřuju jen na tohle, neb jsem poslední roky strašpytel jak sviňa, takže se občas bojím i u psaní (:D), ale kdysi jsem byla doslova hororový maniak, tak se to na mně asi podepsalo. A nejen v psaní, ale i celkově. Doslova mi tenkrát šplouchalo na maják a viděla jsem věci, které jsem asi vidět neměla, tak jsem s horory přestala. Pro zachování svého zdraví :D.
Nicméně, nejvíc ale asi pracuju na jednom příběhu, který se týká spánkové paralýzy, se kterou mám poněkud bohaté zkušenosti. Jednu dobu jsem tímhle trpěla fakt hodně a musela jsem to řešit i s doktorem, protože to byl fakt hnus a nikomu bych to nepřála. Je to vlastně takový autentický příběh, prakticky v něm popisuju, co jsem během těch stavů zažívala, jak mě to ovlivňovalo, jak to ovlivňovalo mou rodinu, hlavně teda bráchu, který to odsrával tím, že jsem mu po nocích vyděšeně vťapkala do pokoje a musel pak chudák spát na zemi v pokoji mém :D; jaké to je žít v obrovském, stoletém domě, který je strašidelný, a tak dál. No, jak nad tím tak uvažuju, horory mě fakt poznamenaly :D. Každopádně, na tomhle příběhu průběžně pracuju tři roky, pomalu jej dokončuju a uvažuju nad tím, že pokud s tím budu spokojená, zveřejnila bych ho. I když... Nevím, jestli na to budu mít odvahu. Co se týče "nefanfikcí", jsem hrozně sebekritická.
4. Víš jak, ty, zarytá Dramionistka a já zarytá slasherka... :D To zní fakt zajímavě, ale číst to nebudu, pokud to vydáš, musím ještě pár let vydržet pro své dítě a neumřít strachy. :D Jaký žánr nejraději čteš?
Ach tak! :D Ze stejného důvodu jsem se obávala rozhovoru s tebou, ale musím říct, že obavy fakt byly zbytečné, neb rozhovor s tebou je příjemný :). (Tady má být takový ten hezký, sympaticky se usmívající smajlík, ale wattpad ho zase změní na toho vytlemeného :D).
A když už jsme u těch HP shipů, nemůžu si odpustit jeden takový povzdech... Hrozně mi vadí, když třeba Drarry shipper vyloženě slovně útočí na Dramione příznivce nebo naopak. A netýká se to jen těchto dvou shipů, i když u nich je to asi nejčastější, ale všech. To prostě nechápu a opravdu mi to vadí. Jakoby... Ať si každý píše, čte a preferuje to, co chce, ne? Když se člověku daný ship nelíbí nebo se mu třeba hnusí nebo merlinví, co ještě, tak ať se o něj vůbec nezajímá, nevyhledává ho a ano, vyjádřit se k tomu může, ale slušně a s respektem. Občas mi zůstává rozum stát, co se objeví v nějakých diskuzích pod příspěvky (převážně teda na Instagramu a zahraničních stránkách) - kdy jsou lidé schopni hnusně si nadávat, urážet se a div se nepohryzat navzájem jen za to, že se každému líbí něco jiného. Taky upřímně nemám ráda Drarry, Snarry apod., ale nemám potřebu tyto fanfikce a jejich autory urážet nebo jejich práce nějak znehodnocovat - právě naopak, respektuju je a vždycky budu, akorát to prostě nebudu číst. V tomhle se mi zkrátka HP fandom trochu nelíbí. Nicméně, to jsem úplně odbočila, že jo. Ale tys mi to na začátku prakticky povolila, takže... :D
Teď už ale přejdu k otázce. Co se týče čtení, vyloženě nepreferuju nějaký žánr. Čtu prostě všechno, co mě zaujme a co si přečíst chci. Jediné, čemu se opravdu vyhýbám, jsou teda dívčí romány, ty mi přijdou všechny na stejné brdo, což možná trochu zavání předsudky, ale nemůžu si pomoct. Zvlášť se pak vyhýbám dílům s upíry :D. A ještě před pár dny jsem se vyhýbala detektivkám, ale stejná otázka u rozhovoru, který jsem podstoupila s jinou autorkou, mě donutila k myšlence, že bych mohla dát konečně detektivkám šanci, a tak jsem zahrabala ve své soukromé knihovně, vytáhla Sherlocka Holmese, kterému jsem se pár let elegantně vyhýbala, a dala se do čtení. A musím přiznat, že mě to neskutečně bavilo a knihu jsem přečetla během dvou dní. Nicméně, na další detektivky se ale nechystám. Jo a taky nečtu horory, neb bych se bála - radši je píšu a bojím se víc :D. Aneb logika level já. Ale je fakt, že většinou sáhnu po klasice, než po nějakých novinkách.
5. No asi tak. Nehodlám to číst, ale je mi jedno, jestli to někdo píše. :D Odbočuj, jak je libo, však máme dost místa. Máš na psaní nějaký rituál?
Tyjo, nedávej mi tolik prostoru, nebo se taky může stát, že tady zkysnem až do Vánoc :D.
Rituál? No, asi ano, neb z devadesáti procent píšu v noci. To je skoro pravidlo. Prostě uspím čumiminka a buď si uvařím čaj a jdu to kempnout na gauč, nebo zůstanu ležet a píšu v posteli. Ale proto, že píšu jen na mobilu, je asi jedno, kde zrovna jsem. A to je asi všechno, co bych k této otázce řekla, jelikož mě nic jiného nenapadá.
6. Hm, máme toho nějak hodně společného. :D Mělas někdy spisovatelský blok? Pokud ano, jak jsi ho překonala?
To asi nemůžu posoudit... Co kdybys na své otázky odpovídala taky a seznámila mě tak se svou osobností? :D Jo, vím, že si můžu přečíst rozhovory s tebou, ale chápeš :D.
Ach ano, spisovatelský blok jsem měla a mám. A to konkrétně u třetího dílu Dramione trilogie. A bohužel jsem se z něj zatím nedostala. Nebo takhle... Vím přesně, co se bude dít, jak to skončí, našla jsem i skulinku v celé té trilogii, která, myslím, docela zaháže s celým dějem a dost čtenáře překvapí, ale dokonale se tam hodí, jenže to prostě nedokážu napsat. Jsem natolik ovlivněna tím odlehčeným, komediálním stylem psaní Mezikolejních vztahů, že pokaždé, když se snažím napsat novou kapitolu trilogie, vznikne z toho upřímně odpad, protože ten styl, kterým MV píšu, se absolutně nehodí k vážné trilogii. Ale vůbec. Beru to jako osobní selhání a jsem zklamaná sama sebou, ale nedá se svítit. Když to nejde, tak to nejde. Chci ji však dokončit (pravděpodobně po ukončení celého toho mezikolejního projektu), protože by mi svědomí nedovolilo nechat trilogii nedokončenou. A tady bych chtěla zase vyzvednout své čtenáře, protože většina z nich má se mnou opravdu svatou trpělivost a jsou mi podporou, i když mi mnoho z nich samo napsalo, že je upřímně štvu, že jsem trilogii pozastavila. Toho si hrozně vážím, protože to pro mě fakt moc znamená. Jistě, setkala jsem se i s nehezkými názory... Třeba pár dní zpátky mi slečna psala, že už to trvá skoro rok a že by bylo mnohem lepší, kdybych - doslova - napsala jednu debilní kapitolu a ukončila to, když vím, že na to tolik lidí čeká. Jakoby... Tohle mě trochu zamrzelo, protože to fakt nedělám schválně. Byla bych ráda, kdybych trilogii konečně ukončila, protože je mým strašákem, ale na druhou stranu bych si nedovolila zveřejnit něco, s čím bych nebyla spokojená.
Nicméně, co se trilogie týče, hrozně ráda bych poděkovala mé úchvatné Žanet (pro čtenáře MV: reálné Emmě), protože ta mi je v tomhle směru neskutečnou podporou a za to jsem jí nesmírně vděčná. Vlastně mi je podporou naprosto ve všem a já do teď děkuju všem čarodějům světa, že se naše cesty spojily a že je součástí mého osobního života, protože je člověkem upřímným, ochotným a zkrátka úžasným. Takže, hvězdo moje, děkuju. Za všechno.
7. Fuha, to je dost dlouho, přeji ti, abys to co nejrychleji překonala. K tomuhle se musím vyjádřit. Sama jsem teď nedávno pozastavila jednu povídku, protože mi přišlo, že to jde od 9 k 5, i když povzbudivé komentáře tvrdí opak. Nevím, kdy se k ní vrátím, ale to teď není podstatné. Ten komentář by se mě taky dotkl. Co mám říkat já, když jsem na Fénixův řád čekala 4! roky? Autoři, ať už reální spisovatelé nebo amatérští pisálci nejsou stroje. Když to nejde, tak to prostě nejde. Jsou i spisovatelé, co vydají dva díly knihy, pak to označí za nepovedené dílo, odmítnou to dopsat a ještě zákaží dotisk (viz třeba Kulhánek a Cesta krve). Tak. Nic si z toho nedělej. Máš pevně dané koncepty nebo necháváš postavy aspoň někdy jednat samy za sebe?
Ach, děkuji ti. Za to porozumění i za přání. S tím, co jsi napsala, naprosto souhlasím.
Pevně dané koncepty nemám. Myslím, že už jsem tak trochu známá tím, že nedokážu děj povídky naplánovat dopředu a že prakticky žiju od kapitoly ke kapitole :D. Od toho se odvíjí i to, že častokrát jsem sama překvapená tím, jakým směrem se zase děj vydal, co provedla ta a ta postava, co se to v povídce zase semlelo a tak různě. Když už totiž vezmu mobil do ruky a píšu, jako bych se dostala do nějakého transu a prostě nepřemýšlím o tom, co ťukám do mobilu. Nechávám se unést momentálními nápady a myšlenkami a když dopíšu a přečtu si to po sobě, občas se nestačím divit, co jsem to zas vymyslela. A pokud se mi to líbí, pracuju s tím dál. Pokud ne, jednoduše celou kapitolu smažu a jedu nanovo. Myslím si totiž, že se v psaní prostě neumím držet daného bodu, což je docela chyba, řekla bych. Zkrátka potřebuju naprostou volnost, jestli si rozumíme. Ve třetím díle trilogie jsem měla naplánovanou hlavní zápletku dopředu a i konec, zatímco ten "prostředek" ne, což je možná právě kámen úrazu toho mého bloku - že je ta moje psací volnost omezena předem daným koncem.
8. Nikdy při prvním slově nevím, jak budu pokračovat, já jsem jen vypravěč. :D Jaké scény se ti nejlépe píší a které naopak nemáš ráda?
No přesně! Já jsem jen a pouze vypravěčka. Vypravěčka která se sem tam ocitne přímo v ději :D.
Tyjo, tak na to asi nedokážu moc odpovědět. Nedokážu si vybavit žádnou scénu, kterou bych psala nerada. Jak říkám, píšu jen to, co chci a co mě baví, takže asi vyloženě neoblíbené scény nemám. A nejlíp se mi asi píšou ty, které pro mě mají nějaký význam, které mě samotnou těší a mám z nich radost, neb jsou buď důležité pro děj povídky nebo pro mě osobně.
9. Kterou svou postavu máš nejradši?
Tak tohle asi bude dlouhá odpověď, neboť mám oblíbených postav hned několik. A všechny jsou z Mezikolejních vztahů, jelikož tam jsem si s postavami fakt vyhrála, ať už s kanónovými nebo mnou vymyšlenými.
Nedokážu se ale rozhodnout, koho dát na první místo :D. Jestli mou verzi Theodora Notta, coby hlavního bradavického myslitele, nebo mého čokoládového hada Blaise Zabiniho. Ale ne, beztak je na prvním místě Theo. Cesta k tomu, aby se stal mou oblíbenou postavou, byla dlouhá, ale musím egoisticky říct, že jsem si jeho postavu ve svých očích napsala tak perfektně, že jsem se do něj vyloženě zamilovala. Jako vážně. V MV je to prakticky stejný knihomol a stejně zapálený do studia jako Hermiona. Je velmi inteligentní, rozumný a jeho sebereflexe je až úctyhodná. Je takovou vrbou pro své nejbližší přátele a často jako jediný uvažuje logicky i v kritických situacích. Jenže není dokonalý, že ano, nikdo není. Má za sebou pestrou minulost, kdy se k dívkám choval jako k hračkám a taky je poznamenán smrtí své milované matky a chováním otce, a je prokletý teorií prvních lásek, kterou v MV tak ráda vytahuju :D. Je to ale férový chalan a já jsem se do něj zkrátka zamilovala.
Pak je tady samozřejmě zmijozelský šašek Blaise, který je, myslím, ikonickou postavou celých Mezikolejních vztahů. Je to člověk, kterému chce dát každý den někdo po tlamě za jeho často nemístné vtípky, za mnohdy vtíravou vlezlost, za upřímnost a taky je totálně posedlý touhou být středem pozornosti za každé situace. A taky v Bradavicích založil dramatický kroužek, který schválila McGonagallová, i když všichni víme, že po eskapádě s Fontánou příznivé sudby Dippet všechna divadelní představení zakázal. Minerva je ale pán, takže Blaiseovi splnila sen :D. Nicméně, psaní Blaise mě baví asi nejvíc, protože si u něj vůbec neberu servítky a navíc tak trochu odráží mou vlastní povahu, neb i já jsem šašek.
Potom tady mám i spoluředitelku pekla Cassiopeiu, tu miluju. Je to mnou vymyšlená postava, která vznikla prakticky jen "z hecu" po jednom komentáři od úžasné newky1 - vzhled a základní vlastnosti jsem napsala podle toho, jak si to Šárka přála. Cassiopeia se měla původně v příběhu objevit jen v jedné kapitole, ale jelikož se mi tak moc zalíbilo, jak jsem ji napsala, rozhodla jsem se, že ji v příběhu ponechám a nakonec se z ní stala stejně ikonická postava jako je Blaise.A nesmím zapomenout ani na Coryho, kapitána zmijozelského týmu, který má sakra problém se skloňováním :D. To je prostě čumák, kterého nejde nemilovat. Tuhle postavu (a k ní několik dalších hadích hráčů famfrpálu - Ethan, Nathan, Bloomfield) jsem si zprvu vymyslela jen proto, abych měla víc zmijozelských, ale nakonec se jak on, tak další stali hlavními postavami. A k němu se váže úchvatná havrazelka Emma, která stejně jako Cassi znázorňuje reálnou postavu, v tomto případě mou milovanou E_DelRoy. A nakonec Daphné Zelenotrávníková. Tu holku jsem si sakra oblíbila, ačkoliv ze startu v MV moc nevystupovala.
A taky miluju mou verzi Pansy, protože to je prostě zmijozelská královna, jejíž ledové srdce bije pro její tři nejlepší přátelé - Blaise, Theodora a Draca, a je vlastně takovým lepidlem zmijozelských. No, takže z toho plyne, že mám oblíbené skoro všechny postavy :D. Ale ono se není čemu divit, neb třeba v Létohrátkách (což je pokračování MV) mám 29 hlavních postav, které vystupují v každé kapitole a kterým se věnuju.
10. Takhle jsem si vytvořila charakter Luciuse v AU povídce. Myslím, že se do něj zamilovala většina čtenářek. :D Vedeš si nějaké poznámky o tom, co jaká postava dělá, jak vypadá a jaký je její charakter nebo to nosíš v hlavě? Přece jen, tolik postav, to už není žádná sranda. :D
Nedělám. Jsem i antipoznámkový člověk :D. Myslím, že jsem to dvakrát nebo třikrát zkoušela, ale nevyšlo to. Nebaví mě to a nějak to nepotřebuju, neb všechno, co se týče postav, nosím v hlavě. Jediné, co mám v mobilu v poznámkách napsáno, je seznam všech těch postav, abych při celkovém shrnutí v kapitole na někoho nezapomněla. Ale i přesto až okatě často zapomínám na Lenku a Nathana, na což mě čtenáři velice rádi upozorňují :D.
11. Máš na Wattpadu nějaká oblíbená díla a autory?
Já na wattpadu prakticky nečtu, takže těch autorů a děl moc není. Vlastně mám jen jedno oblíbené, a to je Animae Fidelium od skvělé newky1, za kterou - příhodně - jedu za chvíli na kafe :D. AF je moje srdcovka, protože tak, jak se newky stala součástí MV jako Cassiopeia, já jsem se stala součástí jejího příběhu jako Lyra. A oblíbenou autorkou bude asi taky ona, protože prakticky čtu jen její díla.To chci ale v budoucnu změnit, protože se v moři wattpadu jistě schovává plno pokladů.
12. Co ráda děláš ve svém volném čase, pokud nepíšeš?
Asi takhle: já volný čas nemám :D. Lépe řečeno, nemám volný čas jen pro sebe, všechno dělám s dětmi. Takže veškerý svůj volný čas (mimo noční psaní) trávím s nimi. A neměnila bych. Děláme spolu naprosto všechno, jsme sehrané trio :D. Ale když to jde, tak ráda kreslím. Hrozně mě to uklidňuje. A nebo pletu z papíru, to mě uklidňuje asi úplně nejvíc, třebaže je to hrozná piplačka - zvlášť tehdy, když se do toho montují i děcka. Taky hrozně ráda cestuju, takže s čumáčky často jezdíme ma Moravu za mými rodiči a malými brášky - tam vlastně trávíme čas úplně nejraději. Nebo všemožně po výletech. Jinak samozřejmě ještě čtu, kdykoliv se dá.
13. Co mi to jen připomíná... :D Kdybys mohla být na jeden den zvířetem, které by to bylo a proč?
Těžký život matčin! :D
Tyjo, to je podivná otázka :D. Jakoby... Jsem docela ráda lidskou bytostí a ještě jsem teda upřímně nikdy neuvažovala nad tím, jakým zvířetem bych chtěla být. Ale když nad tím tak přemýšlím, možná bych ráda byla hadem. Nejen proto, že jsem zmijozel srdcem i duší, ale i proto, že jsem občas dost líná, když to okolnosti dovolují, a docela mě láká myšlenka toho, že bych si v klidu mohla ležet a během toho se plazit kamsi do pryč :D. A nebo kosatka! Plout si po širém oceánu a mít respekt. A nebo taky lachtan! Ti mi přijdou hrozně vtipní ;D. Nebo taky prase, neb nos na to už mám. Podle mého okolí bych ale asi měla být slonem, protože dupu tak, že občas dělám patami díry do podlahy a velmi často narážím ramenem do kolemjdoucích lidí :D.Ne, fakt nevím. Asi bych zůstala u toho hada :D.
14. Co bys vzkázala svým čtenářům?
Já snad ani nevím. Všechno, co jim vzkázat chci, jim vždycky nějak sdělím, neb se se všemi svými čtenáři snažím komunikovat. Asi se budu zase opakovat, ale to nejde jinak... Zkrátka bych jim všem chtěla znovu ze srdce poděkovat. Za neustálou podporu, za krásná, povzbuzující slova, za trpělivost, kterou se mnou mají, za to, že mé příběhy čtou a vdechují mým povídkám život, za to, že jednoduše jsou a že jsou nepřekonatelní. Takže, čumáci moji, DĚKUJI.
15. A co bys vzkázala začínajícím autorům?
Tak této otázky jsem se trochu bála, abych byla upřímná. Tak nějak nevím, co bych měla vzkázat začínajícím autorům, protože si myslím, že si každý všechno stejně udělá po svém a navíc se necítím jako někdo, kdo by jim měl radit. Navíc, každý bere psaní asi jinak. Nicméně, jediné, co bych jim vzkázala, je asi to, aby psali jen to, co chtějí a ne to, co chtějí ostatní nebo co je teď in. Aby psali hlavně sami pro sebe a ne pro hvězdičky a touhu po nějakém tom úspěchu, neb to se pak, myslím, odráží v psaní - nebo je to aspoň můj vlastní pocit. Aby si konstruktivní kritiku brali k srdci a aby si z ní něco vzali, protože ta jim může hodně pomoct posunout se dál. Aby se chovali ke svým čtenářům slušně, komunikovali s nimi a aby se nad nikoho nepovyšovali - řekla bych totiž, že chování autora hodně ovlivňuje i to, jestli si dané dílo udrží stávající čtenáře nebo si najde nové. Já osobně se třeba na chování autorů zaměřuju, když otevřu nějakou povídku. A pokud se daný autor ke svým čtenářům neumí chovat, je vulgární a neslušný a nebo se celkově nesmyslně chová tak, jako by napsal Bibli a stylem, že by mu čtenáři měli olizovat špičky bot za to, že vůbec píše, hodně u mě klesne a už z principu jeho díla nečtu. Mám totiž pocit, že když někdo zveřejňuje svá díla, měl by se umět reprezentovat svým chováním. A neplatí to jen na wattpadu, ale i v životě, neb se řídím heslem, že se slušností nejdál dojdeš :D. Ale to je jen můj názor, že jo.
Já s ním souhlasím. Děkuji za vyčerpávající odpovědi. Pokud bys chtěla ještě něco dodat, pódium je tvé.
To já musím poděkovat tobě. Rozhovor s tebou mě opravdu bavil a přišel mi takový osobní, což se mi hrozně líbí. Patrně za to může to, že pokládáš výborné otázky a že na odpovědi reaguješ, což třeba mně dává pocit toho, že moje odpovědi opravdu čteš a že to není jen odpověď - otázka, jestli mi rozumíš.Takže ti ještě jednou děkuji za rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů - jak tady na wattpadu, tak v životě.