pogmanka na svém profilu o sobě moc neprozrazuje, jen to, že má ráda humor a věří v lásku a dobro světa. Tak snad nám o sobě v rozhovoru řekne i trochu víc.
1. Tvůj profil se po krátkém nahlédnutí specializuje na komediální romance, pokud jsem to dobře pochopila. Proč zrovna humor? Co tě žene psát úsměvné příběhy?
Velmi dobře jsi to pochopila, píšu nejraději humorné příběhy. A proč? To je pro mě dost těžká otázka. Nejsem si totiž jistá, jak to začalo. Původně jsem psala věci podobné tisícům dalším, na ta samá témata, ale pak se to změnilo, takže nejspíš jednou z odpovědí je, že jsem se chtěla odlišit. Začínala jsem totiž na historických romancích a ty byly vesměs stejné, dva se do sebe zamilovali a byli spolu. Jenže pak se mi tam připletl nejlepší přítel hlavního hrdiny, který byl svým způsobem vtipný. Jak svým chováním, tak hláškami a já se do něj úplně zamilovala. To on dělal děj zajímavým. Strašně se mi líbil. Byl tak jiný než ostatní a tím se některé situace stávaly absurdními a mně to vůbec nevadilo. Dodalo to příběhu šmrnc a mně se líbilo, že i já sama při psaní vyprsknu smíchy, protože to prostě bylo vtipný. Chtěla jsem se smát se svými postavami. Takže další důvod nejspíš bude, že miluju pocit vytvářet nedokonalé postavy, které se tím pádem stávají vtipnými díky svým chybám a situacím, které řeší humorně. Třeba jedna postava, skotský bojovník, se bál krys, a to vytvořilo spoustu vtipných situací.
A co mě žene psát úsměvné příběhy? Nejspíš to, že bych chtěla co nejvíce lidem vykouzlit úsměv na tváři, pobavit je, či docílit toho, aby vyprskli smíchy. Ten pocit, že někomu třeba svým dílkem zlepším náladu, je pro mě ze všeho nejcennější. Utrpení je na světě dost, ale chvil, kdy se smějeme, už není tolik.
2. To je krásný důvod. Já jsem poměrně veselý člověk, tak radši u knih pláču a radši zase vyvolávám ty temnější emoce. :D Jak dlouho už píšeš? Začala jsi ještě před Wattpadem nebo až zde?
Píšu už celkem dlouho, řekla bych, že takových sedm let určitě. Ze začátku to však byly naprosté slátaniny, protože na co to opravovat, že? Napoprvé je to nejlepší. Jak naivní myšlenky. Teprve když jsem začala psát na internet, začala jsem dílka opravovat, ale musím říct, že až tady na Wattpadu se mi dostalo pořádné pomoci se psaním. Do té doby, kdy jsem psala do šuplíku a na jiné psací portály, jsem dělala opravdu hodně chyb a bez pomoci někoho jiného jsem byla stále na jednom místě a vůbec jsem se nezlepšovala. Tady však díky recenzím RaSoKim můžu říct, že jsem konečně ve svém psaní pokročila tím správným směrem. Takže bych jí tímto chtěla moc poděkovat, protože její zásluhou jsem nyní tam, kde jsem. Konečně jsem vychytala spoustu nedostatků, a nemusím se za svá díla stydět. Pořád mám sice na čem pracovat, ale doufám, že postupem času se dokážu zbavit i těch chyb, které se mě dosud drží.
3. V čem by ses chtěla ještě zlepšit?
Ještě bych se chtěla zlepšit v oblasti psaní čárek, protože s tím pořád bojuji. Píši zbytečně složitá souvětí a pak tam dělám chyby, takže bych se chtěla pokusit ještě tuto oblast vylepšit, aby to neodradilo čtenáře mých knížek. A také bych se chtěla více zaměřit na popisy okolí. Popisy emocí zvládám celkem dobře, ale na prostředí občas zapomínám, a pak můžou být čtenáři zmateni, kde zrovna postavy jsou, a co dělají. Doufám však, že časem a usilovným opravováním se vyvaruji i těchto nedostatků.
4. S popisy prostředí mám taky problém. :D Na jaké dílo jsi nejvíc pyšná?
Nejvíc jsem pyšná na Následovačku dívčích románů, protože v sobě nese daleko víc, než se na první pohled zdá. Když si začátek přečtete, řeknete si, že je to jen humorná parodie, ale čím dál se dostáváte, tím víc zjišťujete, že je v tom daleko víc. Ano, původně to měla být jen" humorná parodie" na dívčí romány, kde hrála hlavní roli introvertka, ale postupně se z toho stalo něco většího. Příběh do sebe skryl i jisté poučení, které tam lze objevit. Přišlo to tak samo a přirozeně. Prostě to tam najednou bylo a já se do dílka o to víc zamilovala. Nejenže v sobě má poslání, ale poprvé jsem do příběhu dala sama sebe, protože jsem se odhodlala psát za introvertku, kterou jsem já sama.
Mohla jsem tak použít své vlastní pocity, myšlenky (kdy v duchu proberu celou situaci, zatímco ve skutečnosti neřeknu ani slovo) a hlavně humorné situace, protože co si budeme povídat, nervozita dělá divy. Takže právě na toto humorné dílo jsem nejvíc pyšná, protože v sobě skloubilo humor, který miluji, odkrylo dost věcí z mého nitra a skrylo ve svých řádcích jisté poselství.
5. Čteš na Wattpadu? Máš nějaká oblíbená díla a autory?
Ano, na Wattpadu čtu, a už jsem zde objevila opravdu hodně skvělých autorů a dílek, které jsem si zamilovala. Je úžasný pocit být při vzniku děl, která jsou velice kvalitní, že by se jednou mohla uchytit na pultech v knihkupectví. Mým oblíbeným dílem je například Jellicle od ArtiiS, které jsem si velice oblíbila, a to jsem se tomu dlouho vyhýbala, bála jsem se, že to nebude žánr pro mě, ale to byla chyba. Je to krásné dílo, jehož pokračování rozhodně nic neztrácí na kvalitě.
Dalším dílem, které mě uchvátilo, a to upíry moc nemusím, je Dracula od Secret_Ella. U tohoto díla musím přiznat, že jakmile jsem se pustila do čtení, už jsem nemohla přestat. První díl jsem přečetla jedním dechem a ve čtení druhého dílu postupně pokračuji.
Je opravdu hodně děl, která mě na Wattpadu uchvátila, ještě bych třeba vyzdvihla kratší dílo od PetunyDie Umění, jež jsem postrádal. Toto dílko je opravdu skvěle napsané, a myslím si, že by si zasloužilo více čtenářů. Ještě zmíním PavlinaBartakova, která se stejně jako já věnuje humorným romancím a píše je se svým typickým humorem. Nebo KariLaz má velice emotivní dílka, zamilovala jsem se především do její povídky Roxy. Věřím však, že ještě mnoho skvělých děl a autorů na Wattpadu objevím.
6. Je nějaký žánr, který nečteš?
Poslední dobou zjišťuju, že když na nějakou knížku vidím dobrou reklamu, nebo mě zaujme obálkou, anotací, či ji někdo doporučí, je mi naprosto jedno, jaký je to žánr. Třeba sci-fi nebo horory jsem sama nevyhledávala, ale nedávno jsem několik děl přečetla a líbila se mi, takže když narazím na další, rozhodně se na ně vrhnu. Dávám však přednost humorně laděným knížkám, jako třeba humorným fantasy knihám, nebo příběhům ze života, které v sobě mají humornou složku. Ovšem i vážná dílka mě dokáží zaujmout. Spíš mi jde o zpracování než o žánr. Když je to dobře zpracované, a dokáže to čtenáře pohltit, je mi jedno, v jakém žánru je dílko umístěno. Třeba i detektivky jsem dřív moc nečetla, ale co jsem jich pár dostala k narozeninám, nemůžu se jich nabažit. V současnosti jsem si naprosto zamilovala detektivku Sněhulák. Takže teď mi asi příliš nejde o žánr, ale o to, jak je dílo, nebo samotný námět zpracován.
7. Je fakt, že zpracování vážně dělá půlku knihy. Mě když během prvních třech stran nezaujme, tak nečtu. Vzpomeneš si ještě na svou první dětskou knížku?
Musím říct, že na svou úplně první dětskou knížku si nevzpomínám. Opravdu nevím, ale pamatuji si, že jsem četla jako malá třeba Děti z Bullerbynu, Honzíkovu cestu, nebo různé knížky plné pohádek.
8. Jsou některé části ve tvých příbězích, které se ti špatně píší? A jsou naopak některé, kdy ti to odsýpá, ani nevíš jak dobře?
Většinou se mi špatně píší začátky. Chci totiž vždycky začít tak, aby se od toho už čtenáři neodtrhli, ale je to pro mě těžké. Obvykle to několikrát přepisuji, než se mi to líbí. Ovšem třeba u Jak milovat Skota to prostě ani opravit nedokážu, protože kdybych začátek zrušila a začala akcí, zmizela by mi tam důležitá postava. Takže mi nezbývá nic jiného než počkat, až mě napadne geniální řešení této zapeklité situace. Se začátky tedy opravdu bojuji, zatímco dobře se mi naopak píší dialogy protkané celým dílem a kupodivu i konce, protože to už pracuji s vyvinutými postavami, děj sám od sebe plyne a já jen musím co nejrychleji psát, abych zapsala vše, co mám v hlavě.
9. Miluji dialogy, v mém posledním příběhu je kecání snad nejvíc ze všech. :D Jak vypadá tvá knihovna doma? Jakou knihu máš nejraději?
Mám to stejně! Dialogy miluju. Nechat vykecávat postavy je prostě nejlepší. Jinak moje knihovnička je celkem plná, ale bohužel v ní není moc toho, co bych chtěla já. :D Spíš tam jsou všechny knížky, které jsme měli s bráchou jako malí, protože mamka dala jasně najevo, že jinde pro ně není místo. Takže si musím vystačit s celkem malým prostorem, ale něco se tam přece jenom vejde jako třeba všechny díly Harryho Pottera. Dají se tam najít taky detektivky například Muži, kteří nenávidí ženy a již zmiňovaný Sněhulák. A má nejoblíbenější kniha? Nejspíš to nebude jen jedna kniha, ale celá série knih Stopařův průvodce po galaxii, protože to byla neuvěřitelná jízda plná skvělého humoru.
10. Člověk pak sám žasne, co všechno se nedozví, že? :D Připravuješ si nějaký koncept, kterého se držíš nebo necháváš všemu volný průběh a necháš postavy, aby samy diktovaly svůj příběh?
Přesně. :D Postavy pak navíc vykecají, co nemají a já abych to zachraňovala. Než začnu něco psát tak mám přibližně vymyšlený začátek, nějakou zápletku a u některých děl pak vím i konec, zatímco zbytek tak nějak skládám během psaní. Ovšem striktně se toho nedržím. Někdy se mi totiž stává, že co mám na začátku promyšlený, se uprostřed psaní změní, protože mě napadne daleko lepší zápletka, nebo se tam objeví postava, která se dílem měla jen mihnout, ale nakonec se stane důležitou, takže se celý příběh radikálně změní, což mi ve výsledku vůbec nevadí, protože tím většinou příběh posunu o úroveň výš. Takže jakýsi koncept mám, ale to spíš abych ho mohla v průběhu času upravovat. Je to takový základ, na kterém pak stavím, když mě napadne ještě něco lepšího.
11. Máš na psaní nějaký rituál, bez nějž bys nenapsala ani fň?
Přímo rituál asi ne, ale většinou nemůžu psát bez toho, abych měla na uších sluchátka a v nich puštěné písničky, které musí odpovídat tématu scény, kterou zrovna píšu. Takže když píšu něco humorného, potřebuji k tomu takovou písničku. Nebo smutnou scénu nemůžu psát s nějakou veselou písničkou. Někdy však píšu i při tichu, ale to spíš, když už něco opravuji, protože si to potřebuji číst nahlas, abych poznala, jestli text pěkně plyne, nebo se to někde zadrhává. A při písničkách bych se na to nemohla soustředit.
12. Jak snášíš kritiku? Necháváš si recenzovat své příběhy?
Musím říct, že mi kritika nevadí. Jistě v první chvíli, kdy mi někdo zkritizuje příběh, který naprosto zbožňuju, se utápím v duchu v naprosté a totální depresi :D, ale když se na to pak podívám bez emocí a bez toho, že prostě příběh je moje srdcovka, musím uznat, že tam ty chyby jsou, a že když je opravím, bude na daleko lepší úrovni. Takže kritiku snáším špatně prvních pět minut ve své hlavě, a pak se na to podívám realisticky a snažím se z vytknutých chyb poučit, aby se už neopakovaly v mých dalších dílech. A ano nechávám si příběhy recenzovat především u RaSoKim, protože její recenze mi opravdu pomohly se zlepšit a už toho v mých příbězích není tolik, co by bylo kritizováno.
13. Když něco od někoho čteš, zanecháváš zpětnou vazbu?
Musím říct, že na začátku, když jsem četla na Wattpadu, jsem dávala jenom hvězdičky a nic víc. Ale poslední dobou, co na něm sama píšu, a co vím, jak hrozně moc autora potěší komentář, tak se snažím ke každému dílku nějaký napsat. Ať už u poslední kapitoly, nebo průběžně u většiny kapitol. Podle toho, kde to čtu. Když někde, kde nemám wifi, tak napíšu až doma komentář k poslední kapitole, ale když to čtu doma, tak se snažím psát komentáře ke každé kapitole, ve které mě něco zaujalo.
14. Kdybys mohla být na jeden den zvíře, které by sis vybrala a proč?
Asi bych chtěla být mouchou. :D Protože ta za den musí slyšet tolik rozhovorů, hlášek a vidět tolik životních osudů, že by mohla z fleku napsat knihu. Sice má celkem nebezpečný život při uhýbání plácačkám a jiným věcem, ale chtěla bych být v její kůži, abych na nějakou dobu získala dostatek nápadů na psaní.
15. Tak to mě opravdu rozesmálo. :D Co bys vzkázala svým čtenářům?
Chtěla bych jim všem strašně moc poděkovat, protože jen díky nim jsem, tam kde jsem. Sice píšu pro sebe, ale jejich neutuchající podpora mě vždycky neuvěřitelně moc potěšila. Opravdu bych chtěla, aby věděli, že každý jejich hlas, komentář pro mě hrozně moc znamenal. Ještě jednou děkuji všem, kteří si přečetli nějaké mé dílko, a líbilo se jim. Jsem vám moc vděčná!
16. Co bys vzkázala začínajícím autorům?
Rozhodně to, aby psaní nevzdávali, když hned nebudou psát, jak by chtěli. Když budou dělat chyby. Tak jsme začínali všichni. Chce to pevné nervy a kapsy plné odhodlání. Jestli ale psaní milujete, tak pište, zlepšujte se a nenechte se nikým ani ničím odradit. Dělejte to celým srdcem a časem budete hrdí na to, kam až jste to dotáhli.
Moc ti děkuji za rozhovor. Pokud bys chtěla ještě něco dodat, sem s tím.
To já tobě moc děkuji za rozhovor. Byl to můj první rozhovor a musím říct, že byl velmi příjemný. Jsem ráda, že jsem dostala tu příležitost zodpovědět tvé otázky. Myslím, že víc už není co dodat. Takže jen poslední věc. Všem přeji hodně dobrých nápadů, inspirace a stále stejného nadšení do psaní.