Ráno jsem si trochu přivstala. V bytě bylo ještě ticho a hodiny ukazovali necelých sedm hodin. V pyžamu jsem šla do kuchyně a nijak jsem to neřešila našla jsem potřebné věci a začala jsem dělat míchaná vejce. Něco málo jsem v kuchyni uměla, ale moc šancí jsem nikdy neměla.
Jakmile jsem měla hotovo, akorát začal Steve přicházet a mžoural po bytě rozespalýma očima.
„Dobré ráno," pozdravil mě, jakmile se trochu probral. Kývla jsem na něj a trochu mu jídla nandala na talíř. „Díky," pousmál se, jakmile jsem talíř s vejci před něj postavila a sama si nandala taky. Mezitím se do jídla pustil, nad čímž jsem se musela pousmát, sedla jsem si ke stolu taky a začala jíst.
**
Sedím v pokoji. Jakmile skončila snídaně, uklidila jsem a bezeslov odešla. Raději jsem nechtěla překážet. Seděla jsem na posteli, přemýšlela nad svým životem. Proč tu jsem, proč mi Steve začal tak najednou věřit a co on vlastně hledá, když ho to dohání i k slzám. Šlo o někoho, koho mu sebrala Hydra? Byla to nějaká jeho příbuzná a nebo hodně blízká osoba? Pokud nezačnu pátrat tak se to nedozvím, ale zase nechci strkat nos do něčeho, do čeho mi nic není.
Zaslechla jsem z chodby zavrzání vchodových dveří a pak dva rozesmáté hlasy. Jeden patřil bezpochybně Rogersovi a ten druhý taky muži. Zvědavost mi nedala a přešla jsem ke dveřím a nakoukla skrz klíčovou dírku. Bohužel jsem viděla jsem pitomou stěnu se starou omítkou.
„Jak si pokročil v hledání, sebevrahu?" řekl ten cizí stále vysmátým hlasem. To si něco šnupl, než sem vešel?
„Včera mi Sharon obstarala nějakou složku se záznamy z Hydry, ale pořád to nestačí. Někdo něco tají a nelíbí se mi to," odpověděl mu na to Steve.
„Mohl bych nějak pomoct? Stejně mám volno a nemám co dělat,"
„Jo klidně. Pokud ti nebude vadit jedná navíc,"
„Ta holka z Hydry, co sis jí vzal na byt?"
„Není taková, jak o ní všichni mluví. Je tichá, opatrná, dokonce se mi jí povedlo i rozesmát," vyvrátil ho Rogers z omylu. „Je na naší straně a já jí věřím."
„Ty na tu důvěru jednou doplatíš," zamlaskal nesouhlasně ten druhý. Nedalo mi to a opatrně jsem z pokoje vyšla. Byli v kuchyni, takže jsem se schovala za pootevřené dveře mezi chodbou a kuchyní.
„Nerýpej, Same," napomenul ho Steve. „Nepokusil by ses mi sehnat nějaký byt v NY, abych nemusel furt cestovat?"
„Jistě, hned mě zneužij. Proč ne," zasmál se jeho kamarád. „Dám ti vědět."
„Díky, kámo," zasmál se Rogers. „Dáš si kafe, čaj?"
„Asi čaj, díky," podle zvuku šoupání židlí jsem poznala, že se nejspíš návštěva posadila. Vykašlala jsem se na poslouchání a vrátila jsem se do pokoje. Z okna nic zajímavého vidět nebylo. Teda až na dvě nenápadná auta, z nichž vystoupilo pár mužů s brýlemi. Šli směrem sem. Pokusila jsem se z okna moc nedívat, když se koukli nahoru. Ti muži vypadali podezřele.
Rychle jsem si sedla na postel a každou chvíli je očekávala. Tihle samí dojeli i na místo k bývalé základně chvíli po nás a minuli nás. Pravděpodobně nás sledovali a šli po Stevovi, co něco nebo někoho hledá.
Ozvaly se asi za dvě minuty rány. Došlo mi, že to bylo od dveří ve vchodu. Leknutím jsem málem spadla z postele. Neměla jsem klíče od dveří, tak jsem narychlo vzala židli a zapřela jí pod kliku. Po chvíli zaznělo, jak vyrazili dveře a hlasité výstřeli. Zaslechla jsem zařvat Steva něco ve smyslu: Pozor, Same!
Panikařila jsem. Mělce dýchala snažila se dělat, že tam nejsem. Zajela jsem si rukama do vlasů a začala se rozhlížet, co použít na obranu a nebo čím se dostat pryč. Ani jsem se nenadála a už vyráželi dveře do mého pokoje. Ztuhla jsem a zděšeně se po dveřích podívala.
„Lily, tady!" zavolal na mě z balkónu Steve a ani jsem si nedokázala uvědomit, jak se tam dostal, ale pak mi to docvaklo.
Požární schodiště...
Vyběhla jsem směrem k němu a těsně potom se vyrazili dveře. Muži po nás začali střílet, když jsem se k Rogersovi dostala a ten mě hned nasměroval ke schodišti. Začala jsem po něm sbíhat dolů, ale byla jsem sotva v polovině a utrhlo se. Dopadla jsem na čtyři na zem, jako kočka, protože to byl sotva metr a koukla se nad sebe na Steva, co se díval za sebe na útočníky. Rychle jsem odběhla, protože už chtěl seskočit a taky to udělal.
Dopadl na zem, aniž by spadl a skryl se pod štítem, co měl celou dobu s sebou a nevšimla jsem si ho. Vyběhl za mnou, chytl mě za ruku a běžel se mnou pryč co nejdál. Nezkoušel se ani otáčet, aby ho netrefili. Za malou chvíli mi došlo, že všechny střely mířily jen na něj, nikoliv na mě.
Začal mi docházet dech a zpomalovala jsem. V tu chvíli u nás zastavilo auto, za jehož volantem seděl černoch.
„Nasedněte si. Dělejte!" křikl na nás a už jsme rychle do auta nasedli. Střela zničila zadní okno, kde jsem zrovna seděla a vyděšeně jsem vykřikla, když mě kulka škrábla na tváři.
„Same, jeď!" zvýšil Steve hlas a ten druhý na to dupnul. Rychle jsme se rozjeli pryč po dlouhé špinavé ulici plné odpadků. Pomalu jsem se divila, co je to za divnou čtvrť, kde jsme to teď bydleli.
Střely zmlkly, jakmile auto zahnulo za roh a mířilo pryč z města. Všichni tři jsme s klidem vydechovali a nebyli schopni slova. Museli jsme se vzdát všech věcí a zachránit si život.
„Doháje!" zaklel Steve a zajel si rukou do vlasů, za které si následně zatahal. Oba jsme se po něm nechápavě podívali a nevěděli jsme, co se děje. „Já tam nechal tu složku o Amber..."
**
Jeli jsme skoro půlku dne. Všichni tři jsme byli z cesty vyčerpání, ale věděli jsme, že nesmíme zastavit, kdyby nás Hydra sledovala. Byli jsme na cestě do Washingtonu, kde se nacházel dům našeho spolucestovatele.
Ani jeden z nás nebyl nijak zranění. Jen jsme během útěku pochytili nějaké škrábance a modřiny, ale jinak nic vážného.
Dojeli jsme k domu. Vystoupili jsme si z auta a ve večerním šeru došli k domu, který následně kamarád Steva odemkl.
„Zabydlete se tu. Oproti tomu bytu tady toho je víc," pozval nás dovnitř a rozsvítil. „Koupelna je v tamtěch dveřích." Předehnal Steva, co se zrovna chtěl zeptat a ukázal na dotyčné dveře v chodbě. Steve děkovně přikývl a šel tam. „Dáš si něco k pití? Máš hlad?" následně se mě muž zeptal. V tu chvíli mi zakručelo v břiše, takže mu to nejspíš stačilo jako odpověď a někam se vydal. Šla jsem za ním.
Došli jsme do prostorné kuchyně. Ukázal mi, kde se mám posadit, zatímco šel připravit horkou čokoládu a sušenky. Pravděpodobně nebyl na hosty připravený.
„Jsem Sam Wilson a ty?" položil muž přede mě hrnek s horkou čokoládou, zatímco si vzal svojí a začal z ní opatrně upíjet, aby se nespálil. Hrnek jsem si k sobě přitáhla blíž a obalila kolem něj prsty.
„Lily," odpověděla jsem mu a koukla na něj. Přikývl a podíval se po zrovna přicházejícím Stevovi v hnědých teplácích a bílým tílku, v němž se mu dokonale vykreslovali břišní svaly.
„Půjčil jsem si nějaký oblečení, nevadí?"
„Ne, stejně mi to bylo velký," mávl nad tím Sam rukou a podal mu nedotčený třetí hrnek, který Rogers s usmáním přijal. Oba se posadili ke stejnému stolu, u kterého jsem seděla já a začali oba spolu mluvit ohledně situaci, co se stala a nejspíš může ještě nastat.
„Kontaktuješ Avengers?" tázal se Wilson, když vytáhl svůj mobil a začal na něm něco hledat.
„Ne," zavrtěl Steven hlavou. „Nechci je do toho zatáhnout zbytečně všechny. Včera se mi snažila dovolat Natasha, ale kvůli špatnému signálu jsem se jí nemohl dovolat. Třeba zjistila něco nového ohledně Rumlowa."
„Myslíš toho blba, jak má zničenej celej ksicht?" utrousil Sam s poznámkou, kterou se pokusil Steve ignorovat. Nijak jsem se celou dobu do hovoru nezapojovala, ale jakmile řekli Rumlow, moje smysly zbystřily na nejvíc, jak to jen šlo.
„Ano přesně ten. Dělal s Piercem a Pierce ovládal Buckyho s tím druhým Winter Soldierem. Nat má podezření, že ten druhý Winter Soldier byla Amber, ale já tomu věřit nechci," Steve místo pití čokolády spíš sledoval její povrch, jak se pomalu vlní.
„Co ty víš. Kde byla ta Amber naposledy, než jsi skončil u ledu?" zeptal se ho Sam a zrovna dopil.
„V centrále, s kterou jsem se spojil těsně před pádem,"
„A dál? To nikde není nic napsáno, co dělala. Kde bydlela apod?"
„Ne. Když jsem byl za Peggy, tak mi řekla, že podepsala podíl na vzniku S.H.I.E.L.Du a pak se beze stopy vypařila. Phillips dal všechny informace o ní smazat, jakoby nikdy neexistovala. Ani v muzeu o ní nic není," zakončil Steve vyprávění a skončil.
Sam se na něj nechápavě díval, zatímco Steve konečně upil.
„Ty jsi jí měl hodně rád, co?"
„Já jí neměl rád, Same," zvedl Steve pohled od hrnku a podíval se na něj. „Já ji miloval..."